ALENNAI: za me asi Cricova a ty podzemni tunely jako svetovy unikat a sovetsky megalomansky ulet, kdybych chtel neco vic fancy, tak treba Purcari.

Co současné Moldavsko potřebuje ze všeho nejvíce? Je budoucnost Moldavska ukryta v černozemi a ekologickém zemědělství? Jak se žije lidem v zapomenutém neuznaném regionu Podněstří? A s jakými překážkami se potýkají mladí lidé?
Přijďte na debatu “Moldavsko dnes a zítra”
KDE: Langhans - Centrum Člověka v tísni, Vodičkova 37, Praha 1; KDY: 20. září od 18:00 do 20:00; Zdarma
Více zde: https://www.clovekvtisni.cz/moldavsko-dnes-a-zitra-5243gp
Akce na FB zde: https://www.facebook.com/events/334876410587396/

K předchozí debatě:
- Vadul Lui Voda je takové "letovisko pro chudé" - byli jsme tam v květnu, mimo sezónu, kdy tam bylo mrtvo, jen pár lidí už se koupalo - přes sezonu to možná žije (různé bary, nějaká diskotéka, pár restaurací, 5D kino v budce z dřevotřísky a podobné bizárie) - od téhle fotky asi 25 dalších
- v Orheiul Vechi bych teda do vody úplně nelezl, je to spíš větší špinavý potok... každopádně skalní chrám i vesnička na opačné straně útesu stojí za procházku
- v Kišiněvě je rozhodně dva dny co vidět; namátkou: muzeum ve vodárenské věži, ani ne tak pro exponáty, ale z ochozu nahoře je pěkný výhled na město; jestli jste trochu pankáči, tak zkuste vlézt na bývalý národní fotbalový stadion, ze kterého je teď spíš takový zarostlý lesopark, nepoužívaná budova cisrkusu, areál Moldexpo s trojsoším Marx-Lenin-Engels, procházku některým z parků (Kišiněv je snad nejzelenější hlavní město na světě, stromy a zeleň úplně všude), památník obětem 2. sv. války, poblíž je hlavní městský hřbitov plný bizarních pomníků, určitě za to stojí velké chaotické tržiště plynule se přelévající v něco jako "autobusové nádraží", což znamená desítky a desítky maršrutek stojících a proplétajících se mezi sebou v prostoru asi 4 ulic, kde sotva projde člověk (natožpak projede auto), ale stejně to nějak funguje ;) no a spousta dalších drobností...
- zastávku v Tiraspolu určitě doporučuju, stačí půlden - je ale třeba nezapomenout si na hranicích vyřídit kartičku opravňující k dvanáctihodinovému vstupu do země, viz můj minulý příspěvek (zjevně vás tam pustí úplně bez okolků a bez čehokoliv, na cestě "ven" by ale mohl být docela problém nemít ji)
- na trase Kišiněv-Tiraspol-Oděsa jezdí vlak (tuším jen jednou denně) - hodně jsem jím chtěl jet, ale ve směru do Oděsy jezdil jen od čtvrtka do neděle a my museli odjet už ve středu - jestli je to stejně i v opačném směru, netuším, každopádně trasu Oděsa-Kišiněv taky jezdí maršrutky (ale jižním cípem Moldavska, aby nemusely přes Podněstří)
- Oděsa stojí taky určitě minimálně za dva až tři dny - spousta pamětihodností, přes sezonu asi i spousta lidí a "zábavy"...
- ruština se rozhodně hodí, ale jak už psal COOK, vždycky se jde domluvit "nějak", i když si nerozumíte, skoro na čemkoliv ;)

EFFKA: Byli jsme v Orheiul Vechi, coz je takova dira s pokojikem pro mnicha ve skale obtekane meandrem reky. Je to pekny, vykoupat se muzes v ty rece. Busem do Orhei a pak za par supu taxikem tam. Nebo rovnou z Kisineva tagem. Pak jsou slavny nejvetsi vinny sklepy na svete, ale tam jsem nebyl. Jinak je v Moldavsku z turistickyho pohledu imho prdlajs. Jak prirody, tak pamatek. Ale zdaleka jsem nebyl vsude, obzvlast sever neznam. Treba neco najdete.
V Kisineve neni dva dny co delat. Jestli teda necestujete poprvy do post-sssr a nebudete se nechavat ohromovat tamni infrastrukturou atd. V tamnim historickem muzeu je obrovsky panorama jassko-kisinevsky operace z WWII, kde vam pustej zvuky z kazety, kdyz budete hodny. Bizarni zazitek.
Maj dobrej a levnej konak. A vsude sladky vino. A vynikajici slunecnicovy seminka, jestli umite louskat.
Slysel jsem, ze se neda koupat v Dnestru kvuli nejakejm nebezpecnejm virum. Ale moc nevim, jestli je to pravda.
Zato Odesa ma ohromny kouzlo. Nic konkretniho, ale silna atmosfera nekdejsi kosmopolitni metropole. Doporucil bych stravit vetsinu toho tydne tam.

MOKLAT: Přidám info/historku ke kartičce se vstupem na 10 hodin. Věděli jsme o ní, když jsme jeli maršrutkou z Kišiněva do Tiraspolu na půl dne se podívat a věděli jsme, že ji dostaneme na hranicích. Dojeli jsme k něčemu, co se zdálo být hranicemi a zastavili bokem na jakémsi malém parkovišti. Chvíli se nic nedělo, pak vystoupil jeden kluk a šel si něco vyřizovat do "hraniční" budky. Všichni ostatní zůstali sedět. Že to jsou asi všichni místní s trvalou "povolenkou" k přejezdu hranic nám ale došlo až později - a pozdě. Do maršrutky mezitím nakoukl pohraničník, všechny si nás po jednom velmi přísně změřil pohledem, ale jinak ani nepípl, nich nechtěl vidět/vědět a zase odešel. Po chvíli jsme se rozjeli a zastavili u hraniční budky a čekal jsem skutečnou kontrolu a vyřizování. Jenže naskočil akorát ten kluk, co už si byl vyřizovat něco dřív, maršrutka se rozjela a my už si to ládovali do Tiraspolu a začínalo nám docházet, že nemít kartičku může být při odjezdu asi docela průser.

Řešení: zašli jsme v Tiraspolu na místní centrálu OVIR (ОВИР - ОТДЕЛ ВИЗ И РЕГИСТРАЦИИ) - str. Kotovskogo, 2A, kde jsme zkusili vysvětlit náš "problém". Bohužel ale ruštinou (ani moldavštinou/rumunštinou) moc nevládneme, tak to šlo docela ztuha, ale naštěstí se v osazenstvu vyskytl nějaký mladý "důstojník", který zvládal lámanou angličtinu. Odvedl si nás do místnosti s imigrační přepážkou, kde smutně sedělo dalších pět roztodivných lidí, posadil nás ke stolu a s polovážnou tváří se začal vyptávat: odkud jsme, co jsme přijeli dělat, na jak dlouho, kdy (přesně) jsme přijeli, kam, jakým druhem auta, jakou mělo barvu, jakou mělo poznávací značku... No věděli jsme maximálně barvu. Řekl, že to asi nevadí, šel k přepážce a s úřednicí za ní začal něco vyřizovat. Proběhly k tomu asi tři telefonáty, kdy jsem z útržků poznal, že se hovoří o nás. Nakonec vítězoslavně přišel se dvěma formuláři a stál nad námi a říkal nám, co kde máme vyplnit. Pak proběhl, tuším, ještě jeden telefonát a ve finále nám přinesl ony vytoužené kartičky opravňující nás k desetihodinovému pobytu.

Popřál nám pěkný den a propustil nás s úsměvem, naštěstí se to odehrálo bez úplatků i dalších zásadních problémů, ale i tak jsme měli asi docela "štěstí" a strávili tam asi jen něco přes hodinu...