teď jsem narazil na zajímavou diagnózu
orthorexie - Orthorexie je patologická posedlost (obsese) zdravým stravováním. Výběr potravin, které splňují kritéria „zdravé", je u těchto osob čistě subjektivní. Jedinci s touto poruchou se zaměřují více na kvalitativní aspekt své výživy než na kvantitativní, jako je tomu v případě MA a B, naopak společnou charakteristikou může být vrozená dispozice k perfekcionismu. Vedle primární motivace „být zdravý“, mohou k rozvoji orthorexie vést i jiné příčiny, které lze označit za patologické, jako je například nutkavá touha mít vše pod přísnou kontrolou, též únik před strachem, touha po štíhlosti, zvýšení vlastního sebevědomí a sebeúcty, hledání určité spirituality či duchovna prostřednictvím výživy a využívání jídla k utváření vlastní identity.
K výše jmenovaným řadíme také ortodoxní vyznavače alternativních výživových směrů (veganství, frutariánství, makrobiotika, výživa podle krevních skupin), autodiagnostikované potravinové alergiky, zastánce biopotravin nebo odpůrce uměle hnojených a geneticky upravovaných potravin. Sklony k orthorexii mohou vykazovat i lidé některých profesí (modelky, herečky, zpěvačky, sportovci), či lidé, kteří se pod tlakem současného trendu propagující mládí a fyzicky dokonalý vzhled uchylují k radikální změně svých výživových zvyklostí směřující k omezování se pouze na určitý druh potravin.
Jak ovšem rozlišit přirozenou touhu po tom žít a stravovat se zdravě od posedlosti zdravou výživu? Obecně lze říci, že orthorexii podlehli ti, kteří zdravému stravování věnují většinu svého času, cítí se vinni a trpí výčitkami poruší-li své stravovací zásady a v neposlední řadě, pokud je jim zdravá strava nástrojem k překonávání vlastních osobních problémů. K diagnostice této poruchy je možné využít dva testy, které formou dotazů odhalují míru rizika rozvoje orthorexie. V prvním případě se jedná o Bratmanův test tvořený 10 otázkami, v druhém případě lze využít dotazník ORTO-15, což je rozšířený Bratmanův dotazník.
Z dosavadních studií byl Bratmanův test aplikován například u rakouských nutričních terapeutek s cílem zjistit prevalenci orthorexia nervosa a prozkoumat psychologické faktory predisponující tuto poruchu.
Skupinu tvořilo 283 žen ve věkovém rozmezí 22-66 let (průměr 32,6). Z této skupiny respondentek, které vzhledem ke své profesi mají určité znalosti ohledně stravování, byla orthorexie potenciálně shledána u 12,8 % a 34,9 % projevovalo určitý sklon k orthorexnímu chování. V závěru studie se dále konstatuje, že orthorexia nervosa se může u nutričních terapeutů vyskytovat ve zvýšené míře v důsledku jejich denní konfrontace s výživou a propagováním zdravé stravy, což může zvyšovat riziko nejen rozvoje orthorexie ale jakékoliv poruchy příjmu potravy obecně. To dokazuje i osobní zkušenost dotazovaných terapeutek s MA a B (Kinzl 2006).
Nebezpečí této poruchy spočívá v tom, že lidé pod dojmem velmi zdravého stravování mohou postupně spadat do stejné kategorie jako jsou MA a B, u kterých se výživa a strava stala jediným smyslem života. Orthorexie v mnoha případech předchází MA nebo B, nebo naopak obě nemoci mohou vyústit v orthorexii. Podle odborníků nelze poruchy striktně kategorizovat, mohou se vyskytovat současně i přecházet jedna v druhou.