GIDDY: Na místech, kde má růst něco smysluplného, je vhodné mulč odstranit, a nechat jej jen všude kolem :-) Mírně vyvýšený záhon lze vyřešit např. odebráním půdy z prostoru vedle budoucího záhonu. Opravdu vysoký záhon popisuje Sepp Holzer:
"Permakulturní postupy" ale navrhuji nechápat jen v úzkém smyslu několika symbolů často asociovaných s designem zahrádky, typu "vyvýšený záhon", "záhon ve tvaru klíčové dírky", "spirála" a podobně. Nevyvýšený záhon a k tomu ještě pravoúhlý může být někde stejně dobrý jako skvělá vyvýšená bylinková spirála. Permakultura není jen fetišismus k pár symbolům prezentovaný Mollisonem, Holmgrenem, Holzerem, ale je novotvarem označujícícím v užším smyslu "trvale udržitelné zemědělství" a v širším smyslu "trvale udržitelnou kulturu". Ani bylinková spirála na dvorku, ani skvělý vyvýšený záhon podle Seppa Holzera, nemusí ani tomu prvnímu, ani tomu druhému pojetí permakultury pomoct ani trochu :)
Co se týče konkrétního dotazu mulčování. Chybí kontext: Jak velký pozemek to je? V jaké oblasti je? Co se s ním dělalo v minulých letech? K čemu má pozemek v dalších letech sloužit? Nepřímo chápu z dotazu, že jde o zaplevelený pozemek,kde je tráva (a patrně další plevel), který poslední roky nebyl užitkově využíván, a nyní je nově snaha to změnit. Mulč nemusí být jediným řešením, u brambor nemusí být nutně špatné řešení i to, že se poprvé provede hlubší zpracování půdy (tj. popření často uváděné zásady no-till), a následně se opakovaně třeba s 14denními rozestupy provede nějakým nástrojem kypření půdy a rozrušení neustále vyrůstajících plevelů, s manuálním ostraněním těch větších. Předpokladem je brambory mít v nějakých smysluplných řádcích, aby se mezi nimi dalo chodit bez zničení brambor, navíc ke každé bramboře třeba dát klacík aby bylo jasné, kde je než vyleze ze země. Až brambory vylezou, je možné kolem nich naakumulovat půdu z mezicestiček... Mulč nemusí být samospásný, někde je přímo nevhodný. Věci je potřeba přizpůsobovat místním podmínkám - půdě, větru, vodě, vzduchu; časovým možnostem etc.
Podle mě skoro jakákoli užitková zahrada, kde se neprovádí každoroční hlubší rytí, kde se nesypou chemikálie a kde se dbá na základní ochranu půdy před erozí, je dobrá. (Ne)přítomnost oficiálních "bylinkových spirál" a "klíčových dírek" je naprosto nepodstatnou. Podstatné je to,že rodina získává část své potravinové spotřeby ze zdroje nejbližšího a obejde se bez masivních externích vstupů, a vyjádřeno energeticky tak potraviny z vlastní zahrady nemají bilanci třeba 20:1, kde na jednu vypěstovanou kalorii se spotřebuje 20 kalorií dodaných zvnějšku (fosilní paliva). Totéž se dá vyjádřit u půdy, pokud zajišťuji, aby se kvalita půdy i bez masivních vstupů zvnějšku udržovala konstantní nebo spíše se zlepšovala, je to dobré. (Pokud je tvorba nové půdy stejná nebo vyšší než její vyčerpávání a eroze).
Proti tomu jak konvenční, tak i drtivá většina tzv. "bio" zemědělství v obou kritériích zpravidla naprosto selhává. Konvenční zemědělství energetickou bilancí např. 20:1, biozemědělství někdy může být energeticky v pozitivní bilanci, ale většinou taky ne; ztráta půdy je klidně 20 t/ha/rok, zatímco pedogeneze je třeba 0,3 t/ha/rok, v bioprodukci je ztráta třeba "jen" 5-10t/ha/rok, což je pořád z pohledu permakultury nepřijatelná ztráta, ačkoli se běžně učí o tom, že taková ztráta je už "přijatelná" (pro koho???)
A tak se dá pokračovat. Kupuji maso z konvenční produkce? Podporuji tím rozšiřování další GMO Roundup-Ready produkce sóji v latinské americe, odlesňování a vyvlastňování půdy a stěhování vesničanů do městských slumů, a zároveń přepravu přes půl zeměkoule něčeho, co bychom si mohli vypěstovat i v Evropě - kdyby se tu nepěstovaly "komerčně úspěšnější plodiny" a její masivní přebytky se pak ještě nedodávaly velkoryse zpět do jiných zemí jako "rozvojová pomoc". Analýza všech dalších samozřejmostí života pak postupně odhaluje netušené spolupodílení se na současné planetární destrukci, a hledání důstojných alternativ pro sebe, místní komunity i širší celky a jejich implementace je to, co považuji za "kroky k reálné permakultuře". Období od dnešního neudržitelného systému k budoucí trvale udržitelné kultuře se pak může označovat jako "Transition" v tom smyslu, jak to pojímají iniciativy Transition Towns/Transition Network. Od Transition se neočekává izolace od světa a provádění si čehosi "permakulturního", ale práce na tom, aby se lidstvo/kultura přerodila v něco udržitelného. Že nás spasí bylinková spirála na dvorku, bez pochopení hlubších souvislostí, prostě nevěřím.