Musím se podělit o svou novou zkušenost. Skoro všechno, co jsem kdy věděla o zahradě, kompostu a jiných "tradičních postupech" se zdá jinak, než nám to bylo v dětství na venkově předáváno. Proto jsem nás s manželem přihlásila na kurz kosení kosou, protože mi přišlo, že ačkoliv to "umíme", možná bychom to měli přehodnotit. A taky že jo.
Pořádali to manželé Dudmanovi z
http://kosimesnadno.cz/. Když jsem se koukala na ty jejich stránky, tak jsem si říkala: cože? Tolik peněz za kosu? To snad musí sekat samo. A za kosiště ještě víc? U nás prodává za 250,-. Tak u nich si teda nic nekoupím!
Sbalili jsme naše 2 kosy a hurá k Litomyšli. Kurz byl velmi zevrubný, včetně péče o kosu i s praktickým zkoušením naklepávání různými způsoby. Náležitě informovaní jsme si tedy pořídli 1 novou kosu, protože ty naše šunty se naklepat nedaly. Kosiště stačí naše, valašská tradice přece nemůže být tak špatná.
Pak se šlo na louku, kde se nacvičovalo kosení v praxi, i když zatím pouze "nasucho" bez trávy. Tam jsme zjistili, že ani jedno za nšich dvou kosišť se nedá chytit tak pěkně, abychom se nemusi ohýbat, přetáčet a celkově se nepohodlně kroutit. Od kolegů jsme si půjčili kosu osazenou na ergnonomickém kosišti a už nikdy nechceme jinak. "Museli" jsme si tedy pořídit i nové variabilní ergonomické kosiště a s tím jsme vyrazili naostro do vysoké trávy zmáčené večerní rosou. To byl koncert! Miluju sečení kosou!
Druhý den bolela akorát ruka od těžkého kladiva po tréningu naklepávání, ale o zádech jsme vůbec nevěděli. Je to hloupé, ale opět se mi potvrdilo, že to co vím o zahradě a péči o ni, musím zapomenout a začít znovu.
Ještě podotknu, že na kurz jsem jela pevně rozhodnutá, si za ty hrozné peníze nic nekoupit a opravdu se tady Dudmanovým nesnažím dělat reklamu. Jenom se chci podělit o tu radost, jakou kosení s dobrým nástrojem může přinést. Fakt to seče samo!