Ale je možné že k mé předešlé myšlence, bylo důvodem opakované zamyšlení nad inteligencí a chováním lidí.
Kdy to co vnímám jako nedobré a řekněme hloupé má tolik nejen mé pozornosti.
Kdy tito mají tolik pozornosti asi i nějaký ten obdiv a pochopení?
Kdy studie tvrdí že průměrná inteligence ve společnosti klesá a já k tomu ani vlastně žádnou studii nepotřebuji a cítím to. A tak vlastně tu studii vlastně používám jako nějakou potvrzující část.

Nejspíše jsem se už absolutně zbláznil a nebo mě budete mít za blázna, ale tak nějak je mi to už asi tak trochu jedno. Protože viz: [ROLAND @ Samomluva ... vylití duše a mozku] Asi pocit že už vlastně nemám co ztratit?

Myslím že jsem možná přišel nebo jsem se přiblížil k tomu jak fungují vědomosti člověka nebo člověk, snazší bylo tedy pro mě vyjádřit to obrazcem než vymyslet a vyjádřit to matematicky. Alespoň ten diagram mi vmysli vyvstal jako první, protože jsem někdo kdo si tak trochu řekněme ujíždí na různé statistiky a nějaké ty jednoduché grafy.
Obrázek vlastně nemá pravé a levé ohraničení a ty konce mají být spojené. Třeba si to představte jako prsten. (kruh)
A kromě vztahu mezi vědomostmi a nevědomostmi i zobrazuje řekněme vztahové chování mezi lidmi.


K tomu diagramu: Je to můj pokus o znázornění a pochopení možného lidského jednání. Pokusím se o jeho popsání, i když je ten diagram rozhodně není jistý a kromě zjednodušení k pochopení je i v jeho nulté pozici pozastavený v čase. Je i možné že se mílím a špatně popisuji či chápu, to vyloučit nemohu.
Ještě jsem měl myšlenku přidat vertikální vektory, ale zapomněl jsem co jsem chtěl jimi vyjádřit a zatím si bohužel nevzpomněl.

A - to je střed, nějaký ideální stav poměru vědomostí a operováním s nimi v dané nějaké té skupině. Dá se použít i jako ideální sociální stav a symbol pro vůdce-vůdčí osobnost dané skupiny nebo i možného propojovatele s ostatními skupinami? I Když to spíše bych předpokládal u takzvaných gaterů (D a E). (hodnoty pro případné testování nemám ještě vymyšleno)

B - je stále více či méně ideální obsah a vlastní hmota skupiny. Stále více či méně ideální stav poměru vědomostí a operováním s nimi byť s více různými výpadky. V sociální interakční rovině, to znamená že jedinec patří do dané bubliny či skupiny je dobře začleněn a má i nějaký vliv v dané skupině. Čím více ke středu tím je řekněme vlivnější. Světle modrobílá hranice jsou lidé, kteří dokáží patřit nebo vidět jiné sociální bubliny, ale nejsou schopni patrně s nimi interagovat?

Pak následuje levý a pravý vektor? Ten rozdělím na horní a dolní polovinu. Pak bych ty na hoře označil z hlediska vědomostí za ty více vědomé než ty ve spodní. I když asi spíše by to měl být poměr mezi vědomými znalostmi a nevědomími neznalostmi. Ale spíše to zamýšlím ve smyslu, že směrem od osy nahoru se jedná o vědomosti-moudrost k dané inteligenci, pak hodnota od osy dolů míru hlouposti. Případně ty hodnoty co vystupují z osy nahoru a dolu ještě rozdělit na dvě další hodnoty a to vědomí a nevědomí. Levá strana označená C pak klesající hodnoty inteligence a F pak stoupající hodnoty inteligence. I když je potřeba si dosadit ke každému případnému bodu, který na dané ose C nebo F umístíme, jakoby se tam nacházela ta středová sociální bublina. Odklon od středové osy by se dal pak chápat i jako nějaké schopnosti.

C - tako osa označuje řekněme označuje základní hodnotu nižších hodnot než je její průměr k danému středu. Na osu se může kromě hodnoty inteligence umístit průměrová hodnota z C+ a C-.
Čím dále od středu či pokud průměrová hodnota bude mít pozitivní či negativní hodnotu, pak označuje schopnost buď přesahující základní hodnotu inteligence nebo má pak rezervy. V dalším případě se to může využít i pro hodnoty sociálních schopností. Z hlediska matematického, se dají tito jedinci považovat za slabší i když jsou pravděpodobně nejpočetnější. Ale není to myšleno ve smyslu, že by byly horší ve smyslu méně cenní. To určují až pak jednotlivé skutky obou stran. Nejsem si jist jak v této straně vektoru funguje čím nižší hodnota inteligence nebo hlouposti. Ale nejspíše bude potřeba přistupovat k tomu jinak než u vektoru F.

C+ - Znamená jak moc velká je schopnost jejího využití či vědomého využítí. Pokud čára nebo tečka, ale spíše čára vyplní celý úhel znamená to 0-100%. Tuto hodnotu můžeme rozdělit na dvě a přidat k ní hodnotu vědomostí či sociálních schopností. Pokud dosáhne okraje, mohl by nebo měl by být tento jedinec schopen přesahu a vnímat či propojovat se s ostatními dle výběru a možností. (pro sociální zatím nemám vymyšlenu funkci.)

C- - Znamená jak velká je nízkost vědomostí a jejich schopnost využití, tedy možné rezervy? (pro sociální zatím nemám vymyslenu funkci)

D a E - jsou hraniční vstupy - řekněme Gateři. Dle pozorování lidí mi vychází že zde je řekl bych opačná polarita. A převládá tak že D reprezentují spíše jedince z vektoru F a E zase jedince z vektoru C. Ale ani jeden pro mě nemá nebo je obtížně zařaditelný. Jsou to možné vstupy a propojení s danou skupinou a i možným přímým propojením se středem. Asi by se tito Gateři dali označit jako superpoziční či někdo kdo je v superpozici a může být D i E zároveň.

F - tam platí opak C, tedy zvyšující se hodnota inteligence a vysoké znalosti či vědomosti. Nicméně došel jsem k těžko popsatelnému pocitu. Že kdokoliv se nachází v tomto vektoru a bude mít větší hodnoty F- může tak vypadat nebo i být vlastně hloupější a neschopnější než ti kteří se nachází ve vektoru C?

C-F - jejich levý a pravý konec by měl být propojený hranicí společnou hranicí. Či řekněme jako nějaký horizont událostí kde se vlastně ten rozdíl mezi inteligentním a hloupým vlastně mizí. A dalo by se to označit i za konec či smrt. A obecně by se pak i dalo soudit při pohledu na tento diagram, že čím více je jedinec nalevo či napravo, tím je možná větší pravděpodobnost rostoucí neefektivity využití základní hodnoty inteligence daného jedince. A i pravděpodobně pravděpodobnost, že si nebude schopen sám sebe dostatečně uvědomovat sebe či své možné schopnosti a možnosti?

Dnes jsem měl zvláštní sen a dá se říci zapamatoval jsem si docela jasné asi 4 situace z něj.
Jen snažit se popsat věci z toho snu mi přijde asi stejně obtížné jako vyjádřit některé mé myšlenky.
Vlastně popsat a zformulovat text co bylo viděno v tom snu mi přijde přeci jen lehčí než z formulovat některé mé myšlenky.

Pokud se budu snažit řekněme popsat prožitek zažitý za bdělého stavu. Je to jako snaha popisovat více či méně pevný a jasný obraz či sled obrazů. To obvykle jde docela lehce pokud je dostačující slovní zásoba.

Pokud se budu snažit popsat sen, je to jako když levá část toho obrázku je pevná jak vnitřním zrakem přecházím na jeho pravou stranu začne se rozpadat. Něco jako když v počítači dám smazat soubor a chtěl bych proces mazání přerušit.

A pro mě asi nejtěžší je zformulovat myšlenku či spíše více myšlenek nebo něco komplikovaného. Ale je to podobné jako puzzle ve kterém je mnoho na první pohled stejných dílků (slov), ale ony mají přeci jen nějakou svou pozici, jen ji nedokážu vidět.
A tak z rozpadlého obrázku se snažím udělat obrázek řekněme v mysli druhých?

Zvláštní že v myslí obvykle tu myšlenku vnímám asi celou nebo jako rámec či velikost toho obrazu a dokážu jej nějak dopočítat. Vlastně je to stejné jako když bych chtěl namalovat to co vidím v mysli akorát u toho malování je to mnohem těžší.

Ale stejně si nejsem moc jist zda skutečně zda sami ovládáme a nebo jsme ovládaní a jen si myslíme že ovládáme?
Je to pro mě zvláštní směsice, ke které jsem přišel díky tomu, že se zaobírám myšlenkově umělou inteligencí a jak bych navrhl diagram a parametry jejího chování aby se co nejvíce blížila řekněme tomu lidskému?

EL7334: A pardon, omlouvám se, popletl jsem to. Mám to z filmu a nebyla to Alenka, ale z filmu-pohádky Labyrint.

No o délku příručky až tak asi nejde, jde o to co je sdělením a kolik je potřeba přemýšlení ke správnému pochopení a neztratit se a hlavně pochopit význam textu-sdělení správně a ne jak já si myslím co tam je napsané.

Ano pokud sem tam něco čtu, tak si právě snažím i představovat (příklady, možnosti) a případně rozvíjet. To je kromě dyslexie, také jeden z důvodů proč mě nebaví číst, protože to trvá mi strašně dlouho a některé pasáže mi kvůli dyslexii nedávají smysl nebo přeskočím řádek a je to takové nepříjemné číst nějakou pasáž třeba i sedmkrát.

Navíc vizuální informace si dokážu spíše nějak lépe zapamatovat než jen textovou informaci.

Problém je pak neztratit se v těch příkladech. Taková ta řekněme fraktální spirála? Kdy se jedno téma rozvíjí do tolika témat, že je to mimo kapacitu člověka.

Což se mi bohužel dost často stává a vyžaduje to u mě hodně velké úsilí udržet se u tématu a moc ho nerozvinout.

Zajímavé když radím a nebo tvořím manuály, technického rázu, tam bych řekl že mi to jde vcelku lehce, tedy až na to jak mi občas vypadévají slovíčka co chci použít.

EL7334: Neberu to vůbec jako pruzení, takže nevidím ani důvod se za co omlouvat.

Na tu příručku se zkusím donutit pročíst. Já jinak nečtu, což je pro mnohé asi jako červený hadr nebo WTF kde, jak jsem se dostal k tomu co „vím/tuším?“.

Jo je to o parametrech těch příkladů a jak přesně jsou definovány. Odvěký problém třeba v zákonech.

Vzpomněl jsem si na pěkný příklad hádanky v Alence. Jak jeden říká jen lež a druhý pravdu. Takže které dveře jsou ty správné? To mě umí vždy i teď vykolejit že si neumím zapamatovat to řešení nebo vůbec přijít na to řešení znovu sám.

EL7334: Filipika to už jsem hodně dlouho neslyšel.

Ale máš pravdu souhlasím. I když tedy ani s tou pravdou a lží si úplně nejsem jist, pokud zahrnu nějaké situace co se dostávají do superpozice?

Ano zlo a dobro je hodně ošemetné a záleží i na jaké straně člověk stojí.

Asi tak jako pokud mince padne na hranu a jedna strana vidí panu a druhá orla. Ale ani jedna z těch dvou stran se nemůže podívat na druhou stranu nebo s mincí nijak hnout. Jak se zjistí zda obě strany říkají pravdu nebo lžou? Takže pak asi musí nastoupit víra? Nebo že třetí bod, který rozhodne?
A nebo pokud přidáme pravidlo, že mince má na každé straně něco jiného.

Já se tedy na to dobro a zlo dívám formou rovnováhy? A dobro beru jako směr v před a zlo řekněme jako zpět?
A tak nějak v rámci zachování důstojné existence?

EL7334: Moc pěkné, Já jsem si třeba s tou elektromobilitou výpočty nedělal. A zůstal spíše v teoretické rovině. I když dnes už vím že to není jen o té energii, ale i o surovinách. A co jsem si našel. Tak že aby se současný elektromobil stal ekologičtějším než spalovací auto. Musí se s ním najet asi 140tis kilometrů.

A ano toho pointu dvou stran jsem si už dlouho vědom. Prvně jsem si toho všiml díky hraní her. Technologie vs Masa. Takže z matematického hlediska je to jednoduchá rovnice, která strana „zvítězí“?

Problém je pokud vezmeme pravdu vs lež či to „dobro vs zlo“. Už delší dobu pocituji, že zlo má ohromně navrch a vítězí. Pokud jsem tě dobře pochopil.

Inteligence či vědomostí lidí klesají a čím dál častěji vidím jednání hlouposti? nebo jak to nazvat, Nebo spíše zaslepenosti?

Tedy ačkoliv nejsem vysokoškolsky vzdělaný, tak si mnohem více rozumím s těmi lidmi co jsou vzdělaní a co i vědí více než já. A diskuze s nimi je mi povětšinou příjemná. Jen doufám že pro ně se mnou také a ne jen ztrátou.

Ano diskuze. To mi hodně chybí. Většinou i hlavně tady na nyxu nařážím. Jakmile má někdo jiný názor než většina je okamžitě označen za nepřítele a spouští se purge proces. A tak najít lidi co jsou schopni nějaké skutečné diskuze považuji za velkou vzácnost.
To kdy si obě strany v případě sporu mohou ponechat svůj názor a nejsou za něj odsuzování. Tedy pokud to není názor ve smyslu jako třeba že je potřeba zotročit lidi apod. Prostě něco hodně špatného a destruktivního.

I když párkrát jsem zkoušel přemýšlet jak to mají ti na druhé straně co zlé věci považují za dobré. K tomu mě tak nějak přivedl symbol Ying Yang.

Tak teď jsem se pro změnu v té mé pavučině zasekl ohledně komunikace a lhaní.
Viděl jsem nějaký dokument: Historie Fake News. Pokoušel jsem i zkontrolovat fakty z dalších rozdílných zdrojů a informace v dokumentu tak mohu řekněme brát za pravdivé.

Zajímavý je vývoj Fake a lží či pohádek s příchodem novin. Kdy už tehdy americké noviny tedy počátky bulváru a kdy se noviny zpřístupnily i dělníkům a intelektuálně a myšlenkově slabší populaci. Kdy a jak jsem pochopil tyto informace braly řekněme spíše jako podnět k diskuzi s ostatními co si o tom myslí. A kdy i tyto výmysly byly brány asi spíše i jako zábava. Ještě jako malé dítě v 80 letech jsem si všímal a mohu tak porovnat, že alespoň v naší republice a mezi dělníky to vesměs ještě i tak fungovalo. I když soudruzi se hodně snažili.

Tehdy mi přišlo, že ještě nějak existovali i důvěryhodné zdroje a kontroly faktů, plus že člověk nebyl tolik informačně zahlcovaný a také nebyly tak pokročilé technologie. A kde se ještě řekl bych tolik neútočilo na to rozbíjení kontroly faktů a pravdy.

Dnes v dobách internetu a pokročilých technologií, kdy brzo nebude problém dělat i celá falešná videa, kdy ani zkušený jedinec v téhle oblasti bude mít problém rozlišit jestli dané video a audio je pravé nebo falešné.
Kdy rozvojem AI už dnes na textové bázi je téměř nemožné rozlišit zda na druhé straně komunikuje živý člověk nebo AI algoritmus s dostatečně bohatou databází informací.

A v současnosti to cítím tak, že mi chybí nějaký bezpečný zdroj, a kdy si v některých věcech nejsem jist pravdou či skutečností u věcí, které jsem fyzicky zažil.
Přijde mi že mi chybí věrohodné zdroje informací. Málo která informace se dá řekněme potvrdit že 1+1=2. A že čím dál častěji a to předně v tom virtuálním prostředí je to spíše tak že 1+1=?. Kdy hodnota je dle toho jakou vážnost a oporu či potvrzení hodnoty uznává řekněme většinová nebo ta nejsilnější skupina těch co něco tvrdí.
A pokud je nějaký oponent co tvrdí něco jiného, je označen za nepřítele nebo něco co musí být zlikvidováno.
A tak místo poklidného přemýšlení a porovnávání názorů se dějí myšlenkové nebo ideové války. Téměř bez nějaké šance aby si obě strany mohly zachovat to své a vycházet spolu v klidu a míru i přes opačné pohledy.

Nebo jak to vnímáte vy? Tu současnost a sociální a komunikační formu mezi lidmi? Tedy předně ve virtuálním, ale pak i v tom nevirtuálním prostředí? Kdy to virtuální mi přijde, že získává nebo získalo téměř absolutní převahu nad tím reálným? A ten reálný se pak odvíjí na základě virtuálního. Místo aby se odvíjel na základe skutečností toho reálného?

SAJMONDEE: Ano, pravda je to subjektivní. A mé myšlenky se zaseknou asi nejčastěji, když se mi nechce komunikovat, ale musím, protože pracovní dotaz. Který obvykle spatřuji za nesmyslný? A nebo abych nebyl neuctivý.

PETRAELECTRA: Ano, živé bytosti, jen si nejsem jist a vlastně nevím co je to vědomí? Jen to co jsem si o tom trochu přečetl. A protože se i trochu zabývám myšlenkou umělé inteligence, tak ta je založena na nějakých vzorcích-algoritmech, které v nějaké fázi mohou ustoupit do pozadí když si umělá inteligence začne sama sebe uvědomovat. U ní je kódem počáteční program. U lidí je tím řekl bych DNA.

Ale řekl bych že tak nějak všichni reagujeme na základě nějakých vzorců či vzorů, které si asi většinou ani neuvědomujeme, ale dají se označit a do té matematiky dosadit a tak se vytváří algoritmy chování a predikce chování. Například asi nejhojněji to využívají reklamy a sociální sítě a vůbec internet.

To je hodně těžká otázka na kterou neznám stále uspokojivou odpověď. Jen jeden člověk mi přijde pro mě málo, jako málo vstupů. A také pro správnou korekci myšlenek, potřebuji i jiného oponenta než jen sebe.

Spatřuji v tom i nějakou formu sobeckého já a nějaké pohodlnosti? Momentálně se cítím řekněme ztracený.
Že bych rád o něčem nějak komunikoval, ale nemám s kým.

ROLAND: nedívej se na to matematikou ani fyzikou, bavíme se o lidských bytostech s vědomím. Takže na to nejdou jednoduše aplikovat vzorce.
Vnější podnět je relativní. To, že je někdo jiný ho nemusí automaticky izolovat mimo společnost, naopak může tím získat nové lidi.
A když izoluje, záleží jestli mu to vadí, pokud ano, připadá si osamocený.
Chtěl bys být raději na světě s jedním člověkem, s kterým si skvěle rozumíš nebo s miliardou lidí, s kterými si nemáš co říct.

PETRAELECTRA: Já si tím nejsem vůbec jist a ani se nedokážu sám se sebou shodnout.
I kdybych chtěl ignorovat, že žijeme dualismu.
A když se dívám na tu Izolaci tak vidím její vznik oběma směry.
Když někdo je jiný nebo nějak výrazněji vyčnívá, tak vnímám že izolace přichází předně z venčí.
I v mnoha filmech a příbězích třeba s hypotetickými mimozemskými bytostmi to tak obvykle bývá.
Třeba Super8 nebo Arrival?

Takže je to skutečně tak, že je to dáno tou vnitřní, která působí tu vnější?
Pokud se na to podívám matematikou a fyzikou, tak tam je to dáno co je silnější. Takže dle toho se domnívám že nejčastěji to bude právě naopak, že ta vnější způsobuje tu vnitřní?

ROLAND: jasně, že vnitřní způsobuje tu vnější. Vnímání sebe sama je subjektivní. Je to realita z vnitřního pohledu.

Docela rád bych tuto diskuzi oživil. Po více než čtvrt století sebezapírání a zakazování bych si rád jen tak zafilosofoval. A nějak vhodnější diskuzi jsem nenašel. Přemýšlel jsem i několikrát jestli to nezkusit studovat.
Jen nějak vždy chyběla motivace a důvod. I když přemýšlet o různých věcech a řekněme i nesmyslech mě baví, když mám chuť a náladu. A asi řekněme jako takový základ pro své myšlenky se většinou vydávám k základním matematickým operacím. Plus, mínus, násobení a dělení.

K poslednímu tématu v záhlaví mě napadá:
Jak na Izolaci pohlížet. V současnosti je to hádám asi i čím dál silnější téma a i takový přehlížený problém společnosti.

Jaký vlastně je vztah mezi izolací vnější a vnitřní?
Způsobuje vnitřní izolace tu vnější a nebo je to naopak a nebo mezi nimi v základu není žádné pojítko a můžeme na ně nahlížet jako na dvě samostatné skupiny, které spolu logicky reagují?

[ LoBovy básničky / divadlo / 19.1.2018 / CR - Jihocesky kraj - Pí 3.141 Písek ]

Pokud budete míti kdokoli zájem, přijďte se podívat do Královského města Písku do krásného podniku jménem Pí 3.141 =X-)

PIZI: souhlas.
JOSEFDRUHY: rekl bych, ze hlavnim cilem lidstva bude hlavne prezit. sekundarnim cilem, vytvorit podminky pro nase kvalitni ziti.
co se tyce smyslu zivota versus moralky, kazdy z nas ma moralku hozenou jinak a o jejim jadru se snad shodneme vsichni.

JOSEFDRUHY: Nepochopil jsem otázku. Proto jsem se ptal na upřesnění na co se vlastně ptáte. Smysl i cíl mého života je být šťastný a spokojený. Považuji cíl i smysl za totéž.

PIZI: Napsal jsem Vám : Zkuste, pokuste se mi odpovědět co je "cíl" života ?, a co je "smysl" života ? Neurážejte se, opravdu Vás prosím, aby jste se neurážel za mopu následující kritikpou : To, co jste napsal, byla ona odpověď na mou otázku ??? ( já myslím že nikoliv ) Pokuste se o to znova !!!