Ahoj, u našeho ročního psa, bobtaila, pozoruju několik příznaků.
Když jsme si ho v devíti měsících přivezli z Prahy do Brna, zvracel v podstatě celý víkend. Pak to odeznělo, takže to snad byla jen kynetoza.
Pak asi od půl roku následovala řídka stolice. Občas pevná, ale většinou ne. Po 3/4 roce už postupně přestal být pažravý (žádné nadšení z plné misky, vynechávání ranních dávek, ...) a začal dost funět; až jsme konečně zjistili, že Pro Plan, který nám chovatelka doporučila, není zrovna to pravé ořechové. Přičemž další možnou příčinou nežraní mohlo být také to, že jsme mu na doporučení veterináře, po prodělané operaci s osinou v tlapě, začali dávat bílý jogurt do granulí. Přestal žrát přesně ve chvíli, kdy jsme ten jogurt postupně odbourali.
Pak jsme tedy přešli na (snad lepší) Essential. Po asi dvou měsících se stolice zlepšila a funění přestalo, ale do žraní aby ho stejně člověk přemlouval. Jak kdy.
Nicméně pořád se stává, že když mu dáme sežrat třeba vepřové ucho, následuje průjem při příštím venčení.
A aby toho nebylo málo, tak kdykoliv se moc napije (víc jak čtvrt misky), je dost velká pravděpodobnost, že tu vodu vyzvrací, sotva přejde do vedlejší místnosti, nebo když se zprudka zvedne ze země. Tohle nemá celý život, ale docela dlouho už to trvá.
Případně zvrací třísky, když dostane na hlodání nějaký klacek. Takže už ho radši moc nenecháváme klacky okusovat. Chápu, že dřevo těžko stráví, takže někudy se ven dostat musí. Jen si nepamatuju, že bych viděl jiné psy zvracet třísky.
Nevím, jestli všechny tyhle věci spolu nějak souvisí. Snad už nesouvisí to, že měl asi před měsícem z neznámého důvodu (měníme veta) oteklou tonzilu.
Moc by mě zajímal Váš názor, jestli má cenu s tímhle obtěžovat nějakého veterináře, nebo jestli se mám jen smířit s tím, že má náš pes citlivé zažívání a že musíme pečlivě rozmýšlet, co mu dáváme. Předem díky.