Ahoj všem,
viděli jste film Coriolanus? (za pár hodin ho budou opakovat na satelitu)
Přesně vystihuje moji otázku. Už se mi zdálo, že na téma "demokracie" dokážu nemyslet, ale ten příběh přesně vystihuje, co mě na demokracii - vládě lidu - znepokojuje. Zatím nejlepší forma vlády? Já vám nevím...
Znáte alternativy demokracie? Nebo zatím neexistuje výkonnější model, než demokracie?
Nemusí jít o celý národ, miliardy lidí. Ten samý problém se začne projevovat už ve středně velké firmě, kde demokracie dostane zelenou. Efektivita / produktivita / úspěšnost řádově upadá. Národ čítající miliony lidí celý problém jen zabstraktní, ale ten princip, ta chyba, zůstává totožná...
Líbí se mi ten úmysl, aby si lidé mohli sami říct, co potřebují. Aby mohla "rozhodovat" lůza. Ale kam to velmi často společnost dovede, názorně ukazuje právě Coriolanus. Ve wikipedii čtu o Platónově "vládě filosofů" a Aristotelových "aristokratech". A k prakticky totožným závěrům mě dovádí můj osobní život...
Existuje nějaké řešení? Rád bych nad tímhle tématem získal trochu nadhled. Třeba se na to celé jen špatně dívám a jen se mi to jeví mylně. (Nechat spálit Řím je ok? Zničit Řím Římanům prospěje, jen já to celé nechápu? Použít jiný model vlády, aby byl Řím i nadále úspěšný a svobodný, jako doposud, aby se demokracie neobrátila sama proti sobě - to není ten cíl, úkol, který by demokracie měla naplňovat?)
Každý člověk v každém okamžiku dělá to nejlepší, co právě umí, aby naplňoval vlastní potřeby. Ale závisí to na jeho aktuálních znalostech, schopnostech, dovednostech. Jaký má nadhled a jaké budou mít jeho činy výsledek? Opravdu postupuje směrem k vítězství, nebo naopak hloupě škodí sám sobě (Coriolanus), a nebo si jde slepě za pyrhovým vítězstvím?
Člověk v aktuálním okamžiku unese / pochopí jen tolik pravdy, nakolik je na pravdu ve své aktuální životní etapě připraven. Ostatní ho míjí, v ostatním se bude rozhodovat na základě vlastního sebeklamu, dokonce bude vnímat realitu ovlivněn vlastním sebeklamem. A co když společnost obsahuje takových lidí mnoho? Raději zvolí setrvání ve vlastním sebeklamu, aby mohli dál škodit sami sobě, protože takoví se cítí, takoví jsou. A je to pro ně důležitější, než prospívat sami sobě, než dosahovat vlastních cílů, naplňovat vlastní potřeby.
A co aristokraté nebo filosofové? Pokud mají do tématu vhled a ví, jak naplňovat potřeby v krátkodobých a dlouhodobých horizontech, jak mají oni rozhodovat "o druhých", o lůze? Mohli by rozhodnout o sobě samotných, o světě, společnosti, v jeho pravdivé reálné podobě. Ale co je aktuálně prospěšné pro lůzu, která vnímá svět zcela jinak, omezeněji, zaslepeněji, krátkozrace, neznaje ani sebe samotné? Co je prospěšné pro ně? V tomhle roce, v těchto desetiletích?
Vzdělání a informovanost se zásadně mění, jak plynou desetiletí a století... V ideálním světě ideálních lidí (bohů?) známe odpověď všichni. Ale co nyní, v podobě tohoto světa, jak ho známe dnes, a jaký tady několik desítek let ještě bude? S reálnými lidmi, kteří na této planetě žijí?
Nevím, jestli máte na tuhle otázku odpovědi. Uvítám diskusi, otevření tématu, osobní pokec, nemusí to být tady ve fóru. Klidně osobně, po telefonu, po hlase... nebo třeba i po klávesnici... Předpokládám, že v nejbližších týdnech jen tak snadno odpověď nenalezneme. Takže výzva platí i do budoucna, ozvěte se, oslovte mě, pokud vám téma také nedá spát a také "cosi ve vás" stále hledá odpověď, která jako by byla na dosah...
Sunny
p.s.: jako malýho kluka mě v jedné písničce zaujalo "kdyby blbost kvetla"... Asi odvěkej problém! :))) Ale soudit, nebo se izolovat, nevidím jako úspěšný řešení. Věřím, že žijeme v době, kdy na řešení přicházíme a přijdeme. :)