|
|
Bohuslav Reynek |
|
|
|
Glosa zimní Hustě v bezvětří se
chumelí.
Černý sad má z alabastru krov.
Kdyby všecky vločky uspěly,
co by úzkostlivých to bylo slov,
písní kajících a modliteb...
Pod rukama soustředěných tich
země v bělostný se mění chléb,
Zraje na vinici pokornýchkřišťálvý hrozen askeze;
požehnanou němotu svých úst,
jatých na bolestí řetěze,
v perlu úchvatu zří růst. |
|
|
|
Zátiší Telátko v podmraku jeslí.
Stín je vzal okolo šíje,
stíny mu zlato snesly
a lampa odhání je...
Stín se mu dotýká čela,
sláma mu šeptá do uší,
v loktuši
zlaté jako plášť anděla-
co, nikdo netuší. |
|
|
|
Okno v noci Dřevo, sklo, šeď koster
sirá,
lotrů přelámané hnáty.
Oblaku cár, ve skle díra,
zoufalství květ z luny svátý
zavírá se, otevírá.
Vítr, pláč, dech z vlhkých slují.
Sotva slzy ze skla setru,
hned zas křivé ruce větru
hrabou hrob pod samot tújí,
kostrou zalomcují. |
|
|
|
Vítr v mracích Balvany mračen vítr
ohněm omet,
zápraží domů opuštěných svítí,
ve změti vraků, kol a komet
lodičku luny láme vlnobití.
Noc nahou paží odhrnula z čela
zemřelým vlasy, do loží a hloží
rubáše světla rozestřela,
vztaženou prosí o království Boží,
noc žebrá o království Boží. |
|
|
|
Útočiště Lišky mají doupata,
ptáci hnízda, včely úle.
Únavy tvé odplata,
záhadný stín dobré vůle,
nedohledný v západu,
provází jen v putování.
Mlčky vodí v zahradu
s měsícem na smrti strání. |
|
|
|
Soumrak Stmívá se na zemi
bez naděje.
Labuť než oněmí,
nezapěje.
Jde Josef úpěti
do cisterny.
Veden jest k oběti
kozel černý
Šat v krvi zčervená.
Zrada zalká.
Otcův žal. Ozvěna.
Mrak a dálka. |
|
|
|
Povzdech Dni všední, kříže, pátky,
a kde jsou neděle?
Únava, tíseň, zmatky,
kdekterý krok je vratký,
kam prchli andělé?
Měl Kain už v lůně matky
znamení na čele
a osten Abelova vraha?
Zda Kainům nikdo nepomáhá? |
|
|
|
Blázen Blázen jsem ve své vsi,
znají mne smutní psi,
bílí psi ospalí,
plynoucí do dáli,
žádný z nich neštěká:
těší mne zdaleka,
jsou to psi oblaka,běží a nekvílí.
Smutkem jsou opilí,
kam jdeme, nevíme:
požehnej duši mé.
Pastýři prastarý
s hlubokými dary
měsíci a bdění,
s trny na temeni
těžkém, rozbodaném
jako srdce. Amen |
nar. 31.5.1892 Petrkov (Havlíčkův Brod) - 28.9.1971 Petrkov.
Grafik, básník, překladatel.
Jeho literární dílo zahrnuje 9 básnických sbírek, 2 sbírky básní v próze, množství významných překladů (Novalis, Ch. Baudelaire,T. Corbiére, P. Claudel, F. Jammes, aj.) a zejména expresionistických básníků (G. Trakla, Ch. Péguyho, M. Jacoba aj.). Jeho ženou se 1926 stala francouzská básnířka Suzanne Renaud, jejíž básnické sbírky překládal a v jejíž rodině v Grenoblu pobýval ve 20. a 30. letech každoročně.Soukromá studia kresby a malby v období studia na gymnáziu v Jihlavě (kolem 1910) zhodnotil v portrétní tvorbě, která vedek navázání kontaktu s umělci Osmy a Skupiny výtvarných umělců a později se skupinou Tvrdošíjní. Po 1915 se však intenzivně věnoval vlastníbásnické tvorbě a překladatelství pro Dobré dílo J. Floriana a ve staroříšském okruhu vznikly rovněž kolem 1920 jeho expresionistické linoryty,spjaté již s uměním krásné knihy. Při vydávání Sešitů poesie spolupracoval s J. Čapkem, později s V. Hofmanem.
Ve 20. a 30. letech paralelně s básnickou tvorbou rozvíjel v souboru kreseb, pastelů a akvarelů (převážně z okolí Grenoblu a Provence)intimní vztah ke krajině a k všední i sváteční skutečnosti, která tvoří zázemí básnické existence.Zaznamenával radosti i smutky prostého každodenního života, naplněného milostí víry.
V letech 1933-71 vytvořil Bohuslav Reynek v ústraní rodného Petrkova na Českomoravské Vysočině na šest set grafických listů technikou suché jehly nebo leptu, které svou básnickou intenzitou přesahují žánrové východisko zátiší či fragmentu krajiny, a v nichž vstupují do reálného kontextu biblické děje, jež jsou často samostatnými námět výtvarného vyjádření. Reynkova tvorba je zakotvena v křesťanské tradici, prostupující biologickou plodností duchovní významy, odvíjející se z počátku, z Božího slova. Zachovávají a ctí tajemství mystické cesty, obrácené k Zemi, k nepatrné všední skutečnosti, ve které se zrcadlí sláva stvoření. Intimní deníkové záznamy pravních grafik nebo listy s motivem Betléma jsou zároveň ryzími dary přátelům k vánocům, z chudoby, která oplývá bohatstvím duše.Grafické cykly Sníh (1941), Pastorale (1942-47) obracejí pohled k tomu, co těší a obnovuje pokoj duše.
Z let 2. světové války se datují náměty biblických podobenství a výtvarných metafor Ukřižování, Zapření sv. Petra a zejména Pieta a pašijový cyklus v nichž Reynek tematizuje smutek země a dobovou tragickou existencialitu.
V letech nástupu komunistického režimu žil ve vnitřním exilu katolického básníka bez možnosti vystavování, jeho petrkovský statek byl zestátněn.
V 50. a 60. letech vytvořil nejvýznamnější část svého grafického díla, cyklus Job (1948-49, cyklus Don Quijote (1955-60) a množství grafik v nichž vpojuje expresivním rukopisem sakrální významy do tkáně viditelné skutečnosti a posvěcuje jimi domov. V 60. letech do jeho samoty začali přijíždět pražští přátelé z literárního a filozofického okruhu, uskutečnily se první výstavy jeho grafik a poprvé vyšly jeho básnické sbírky. V 70. letech opět stíhaly vystavování jeho díla zákazy a až po 1990 došla jeho celoživotní tvorba satisfakce. Posmrtné hodnocení jeho díla, provázené retrospektivní putovní výstavou, vydáním monografie a sbírek (reedice exilového vydání) jej řadí mezi nejvýznamnější lyrické osobnosti českého grafického umění.