YMLADRIS: situace: prijdu k ni na navstevu a prinesu potreby na kolac, s tim, ze upecu kolac. Ona mi vynada, protoze je unavena. Varianta ze by s kolacem nepomahala a nechala ho zcela na mne je syntax error, proste nepripada v uvahu.
Ale furt nevim, zda jsou dvojky fakt empaticke. Empatie prece znamena chapat jak se druhy citi. Dvojky mi pripadaji ze to moc neciti; ony proste vidi prilezitost davat (takovou jako hrubohmotnou - dat praci, penize, rady, ... ) tak jdou za tim pres mrtvoly.
Jak znam dvojkovitost od sebe: no pripadam si hodne zbehla v tom jak s lidma treba komunikovat. Kdyz chci, dokazu se bavit skymkoliv a to tak, ze mu velmi pozorne nasloucham, rozvijim jeho temata, ocenuju ho, souznim s nim. Zejmena kdyz chci aby mne mel rad. (Vzpominky na platonicke vztahy s chlapci.) Jako by se mu davam k dispozici (svou mysl = jeji tvorivost), abych mu pripadala prinosna a chtel se mnou byt.
Ted uz taky ne tak moc jako driv...