Někde jsem četla i něco o samotě, že jedno z těch čísel ji rádo. Za poslední roky jsem se dostala do stavu, kdy je samota pro mě naprosto nepostradatelná a nemohu s ejí nabažit, protože běžně mám kolem sebe brajgl, naprostej, děsnej (dvě malé děti, v práci mezi studenty stále). A to si ani nepouštím žádné filmy, rádia, nic, když můžu, tak si užívám ticha, které je mi vzácné. I když je pravdou, že jsem měla kdysi období, kdy jsem potřebovala mluvit s lidmi. Ale teď už jsem asi totálně vykecaná ze všeho. Teď už jen pustej ostrov.