HARLOT: Hele, oči máš dobrý? Psal jsem, že nejde o čas. Jde o to, že chceš jet nějak a ten před tebou tě omezuje. Musíš jet za ním a musíš jet jak jede on, chvíli kilo, chvíli 130, atp. To je samozřejmost, když je provoz, ale pokud má kam uhnout a ty můžeš jet jak chceš, protože to provoz umožňuje, pak je takovej člověk s klapkama na očích k vzteku.

HARLOT: Prosímtě, mohl by jsi tuhle poučku vysvětlit všem kamioňákům. Že nemusí pospíchat a předjíždět se když jeden jede 82kmh a druhej 87kmh? A to předjíždění je uplně zbytečné, jelikož do Bernu dojedou jen o půl hodiny později.

HARLOT: Já když jedu 190-220 tak si můžu pak ještě večer jít zaplavat :)

T6MA: Pokud se napojuješ z připojováku, tak to není nikdy podjíždění. A je fuk jestli tam jel kamion a ty přidáním plynu ho "podjedeš" a zařadíš se. Nebo dokonce ten před tebou se brzo napojí, ale jede tak pomalu že ty ho stihneš předjet ještě napojovákem a poté se zařadíš do průběžného.
Je to naprosto v pořádku.


Jo a jinak u připojovacího pruhu se klidně nebát pokračovat dál pár metrů odstavným pruhem i když připojovací končí namalovaným pruhem. Pokud to vyžaduje plynulost napojení. Není to zeď.



To se mi taky utkvělo v paměti. Jesenice, z kruháku najíždím na Pražkej okruh a předemnou děda ve Fábii (neotřelá klasika). A už to zavánělo průšvihem, když se sunem k napojení 40kmh a stále nezrychluje. (já jak nemám aspoň 80kmh, tak sem v napojováku nervozní).. V připojováku lehce zrychlí na 60. Ale je tam krapet hustější provoz. Děda dojede ke konci napojováku jak je namalovaná čára a zadupne brzdu. Já do něj málem vletěl jelikož sem to uplně nečekal a pokukoval zrovna do zrcátka jelikož se blížila parádní mezera... No z nuly se na dálnici "moc dobře" napojuje.. Obvzláště když ty další za náma se už napojujou a připojujou a tím nás blokujou.
Naštěstí mezi dědkem a krajnicí to bylo jen tak tak na projetí. Takže s troubením aby o mě věděl (děda čumí, mává rukama a zlostně něco vykřikuje) ho pomalu objedu, dupnu na to a po pár vteřinách se napojuju na dálnici ve 100kmh na pohodu...

A to mi připomělo ještě jednu bezva příhodu z prokleté Jesenice a připojováním na dálnici..

Opět nějaký postarší strejc v oktávce. Opět jede k napojení na dálnici zatraceně pomalu. Tak 50kmh a nezrychluje. Naštěstí dálnice je uplně prázdná. Tak na to šlápnu v připojováku s tím že to rovnou frknu do levého pruhu a zároveň ho předjedu. Ale vůbec jsem nečekal že on v 60kmh z připojováku to ladně posílá taky rovnou do levého pruhu to sem ho málem vzal jak jsem to měl zrovna pod plynem. Strhnu to doprava a podjíždím ho pravým pruhem. Koukám co je to za dementa, a von fakt starej strejc s upřeným pohledem dopředu. Vůbec o mě nevěděl.. A co se rychlostí blesku vzdaluju. Tak vidím jak on jede pořád v tom levém pruhu "na jistotu". Tohle mě štve že sem zrovna v atě neměl kameru. To byla opravdu fraška..

FELCARKILLER: To máš sice pravdu, ale dědoušky bohužel za volantem vídám. Mají často zhoršenou orientaci a mizerné reflexy. Když se učili řídit, bylo na silnicích minimum aut, a do zatáčky se možná ještě najíždělo ve třicítce, protože auta neměla diferenciál... ;))) Asi by je lékař neměl nechat projít, ale... Děda se špatně hýbe, potřebuje na nákup a k doktorovi, takže se přimhouří oko.

Ale on to nemusí být děda, to byl příklad. Vycházím z toho, že Béčko dneska dostane (skoro) každý. A část lidí pro řízení prostě nemá žádný talent, takže podle toho ta jízda taky vypadá. Je na úrovni dědy ;)

Podle mě teda daleko nebezpečnější, než podjet debila, co jede kilem v levym pruhu na dálnici, je jet furt dál za nim. Protože po pár minutách za sebou udělá několika kilometrovej vláček nasranejch aut, co jedou v tom levém za nim, lepí se jeden druhýmu do kufru, někdo to začne zezadu podjíždět, nevyjde mu to o kamion co se mezitím v tom pravym pruhu objeví, tak to pošle do těch namačkaných aut vlevo, ty začnou brutálně brzdit... a šance, že se tam někdo vymele, je mnohonásobně větší, než že se kokot lekne, že ho někdo podjíždí.

HARLOT: deda co se leka a skube volantem, nema na silnici co delat jentak mimochodem

Což nemění nic na tom, že z principu nepodjíždím. Nesnáším totiž namistrované řidiče, kteří si to po dálnici hasí, jako kdyby hráli videohru, a automaticky předpokládají, že mají všichni dost rychlé reflexy, aby stačili na jejich jízdu zareagovat. Děda se lekne, škubne volantem, a zůstaneme tam všichni. V autě prostě nespěchám, nemluvě o tom, že čas, který bych tím získala, jsou maximálně minuty, a to za risk nestojí.