_BENNY: no, já se snažím takové jako ty nejdřív unudit k smrti, než se tady rozjede diskuze.
ne, ale vážně: kniha
Otevřená společnost a její nepřátelé mě přijde jako čtivé filosofické dílo 20. století - zvlášť pro někoho, kdo ještě v mládí zažil zbytky reálně-socialistického školství... Nejde o žádné ideologické "hledání nepřátel kapitalismu" - ale o snahu nějak vymezit zvláštní druh společností, které připouští evoluční změnu sebe sama, která vzejde z nich samých od společnosti, které se snaží realizovat nějakou ideální vizi shora. Je to kniha, která možná jako první vymezuje a definuje některé pojmy, kterými se v hrubě zkreslené a nepochopené podobě ohání kdejaký neoliberál - jenže toto je liberalismus původní, postavený na klasickém vzdělání autora a jeho historickém nadhledu.
Až do Poppera byla většina kritiků marxistické levice v podstatě různorodá sebranka klerikálů, nacionalistů, fašistů, apod. - Popper přišel okolo 2. světové války (bezpochyby taky už na základě dobových informací o stalinismu, apod.) s koncepcí, která se umožňuje současně vymezit nejen proti marxismu - ale i proti fašismu, nacismu, klerofašismu, rasismu a dalším formám "uzavřené společnosti".
Když občas hlásám "liberální anarchismus" tak je jasné, že to bude nejspíš směs Thoreaua, Proudhona, Kropotkina, Orwella ... a samozřejmě taky trochu Poppera. O dalších příměsích jsem samozřejmě připraven diskutovat :-)
Nicméně na rozdíl od marxistů vnímám kapitalismus (resp. přesněji řečeno volný trh) v podstatě jako revoluci, která dokázala úspěšně svrhnout staletou nadvládu (dědičné) šlechty a (centralizované) církve. Problémem je spíš neustálý vznik "nové šlechty" a "nových církví" - kterým se později ovšem nevyhnuly ani revoluce více levicového a sociálního zaměření. Nicméně nakonec jediné, čím je možné bojovat proti "nové aristokracii" (aneb současným horním deseti tisícům) je nakonec stejně jen "nový kapitalismus" - aneb vytváření nových trhů, na které ještě nepronikla žádná "nová aristokracie", která by tyto trhy ovládla, zdanila - a z části vybraných daní pak živila kastu dvorních šašků, alchymistů a pochlebovačů, kteří by její systém legitimizovali.
Podle mě kritika kapitalismu je z větší části ve skutečnosti kritikou monopolizovaných/zdaněných trhů a kritikou neustálého vznikání "nové aristokracie".
Ve skutečnosti, to k čemu bych se rád dopracoval, je něco jako "mimomarxistický postmodernismus" - tzn. dosáhnout toho, že by Popperova definice otevřené společnosti nebyla totožná s tím, co lidé vnímají jako klasickou modernitu - a moderní tendence bych naopak rád demaskoval jako v podstatě fašizující/bolševizující. Postmoderna je pro mě prostě návratem k řecké agoře, kde se spolu překřikují řemeslníci s filosofy, a pohanská iracionalita i vědecká racionalita spolu rovnoprávně koexistují.