Just pro HN
GRANTOVÝ VELETOČ aneb ZA PRAVDU SE PLATÍ KOPANCEM
„Za pravdu se všude platí kopancem, to je mezinárodně uznávaná valuta!“, říkal Werich Horníčkovi v legendární předscéně z Balady z hadrů přesně před půl stoletím. Nejnověji jsem se o trvalé platnosti téhle valuty na vlastní kůži přesvědčil při posledním krkolomném veletoči vedoucích pražských konšelů, konkrétně pánů Pavla Béma a Milana Richtera. Posledně jmenovaný řekl Hospodářským novinám: „To, že netrváme na dotaci na vstupenku, jsem já sám řekl už před třemi týdny. Po třech týdnech jen přišel primátor a řekl to samé…“ O tom, že tento svůj absurdní, nemravný a protismyslný princip (čím víc sedadel a diváků, tím větší dotace z veřejných zdrojů: ať žije Ein Kessel Buntes!) radní Richter sedm měsíců tvrdošíjně hájil proti naší i zahraniční odborné veřejnosti, až tím málem způsobil třetí pražskou defenestraci, o tom, že návrhy grantové komise na zrušení či alespoň změkčení jeho absurdních, od boku vystřelených dotačních „pilířů“ už od prosince loňského roku opakovaně zamítal (je to podle něho „absolutně spravedlivé, transparentní, objektivní“ – a navíc je to „politické rozhodnutí zastupitelstva, které grantová komise nemůže měnit, jen naplňovat!“), o tom všem radní raději pomlčel.
HLEDÁNÍ VINÍKÜ MEZI KRITIKY
Chybu přiznává radní Richter jedinou, že totiž rozdělování peněz prý – svěřil odborníkům: „Zřekl jsem se tím odpovědnosti. Oni rozdělili peníze, ale já jsem za jejich rozhodnutí byl kritizován. Proto teď grantovou komisi rušíme!“ Tuto absurdní logiku od něho bohužel alibisticky přebírá i primátor: vinni jsou ne ti, kteří celý nesmysl vymysleli a direktivně po druhých vynucovali, ale ti, kteří proti němu od začátku protestovali. Ti, kteří už před půl rokem chtěli poskytnout divadlům, galériím a festivalům přesně to samé, co jim teď – po bouřlivých protestech – narychlo jako flastr na mezitím rozjetou mezinárodní ostudu poskytují pánové Bém a Richter. Ti, kteří navrhovali nerespektovat Richterův absurdní vstupenkový pilíř a dorovnat žádosti o víceleté – rozuměj nejdůležitější - granty (pánové Bém a Richter jim totiž zpočátku uchystali jednu velkou, hezkou a výmluvnou nulu) alespoň na loňskou úroveň. A přesně to odborníkům v grantové komisi tehdy zatrhli. Kdo? Nu pánové Bém a Richter (první z titulu šéfa instituce, druhý z titulu horlivého vykonavatele). Naštěstí existují o tom všem písemné, ověřené a autorizované zápisy. Nejprve komise docela logicky navrhovala nezapočítávat do celkové nově rozdělované částky dříve nasmlouvané, již běžící víceleté granty, a naplnit tak takto „ušetřenou“ částkou cca 60 milionů prázdno, které radní ponechali pro žadatele o víceleté granty (mj. Semafor, Archa, řada galérií a festivalů). Návrh byl smeten ze stolu. Navrhovali jsme tedy zrušit pilíř plošné dotace na vstupenku a z něho „dofinancovat“ opravdu potřebné (víceleté granty). Opět zamítnuto! Kdyby to, mimochodem, prošlo, nebyly by žádné nepokoje. Nastalo tedy nové kolo Richterem nařízeného šetření – přesto ještě pro pražskou kulturu kolo nikoliv likvidační. Komise se musela radním omluvit z mírného navýšení: „Upravený součet grantů“, píše se v zápisu z 31.1.2008, „není v souladu s určenými procenty v jednotlivých skupinách, převyšuje celkově určenou částku na granty o 16 milionů, a to vzhledem k dříve přiděleným víceletým grantům a grantové podpoře č. 1 (dotace na vstupenky). Další snižování návrhů již však nelze provést, neprospělo by rozvoji kultury v Praze, což je v přímém rozporu s Kulturní politikou HMP. Komise vidí nejschůdnější řešení v tom, že navrhuje celkové snížení částky přidělené ve skupině č. 1 a doplnění ostatních grantových skupin o tuto částku. Členové GK grantovou skupinu č. 1 zásadně odmítají, jsou proti mechanickému přidělování grantové podpory a navrhují, aby tato grantová skupina byla zrušena. Žádají, aby v příštím grantovém roce byly vyhlášeny pouze „hodnotící“ grantové skupiny.“
ZBAVMNE SE SVĚDKÜ NAŠEHO SELHÁNÍ!
Všechny tyto návrhy byly vzápětí radními zamítnuty. Výsledkem byly známé události, petice, manifestace. A teprve pak pánové Bém a Richter (prosím v tomto pořadí ne naopak, pane radní!) po více než šesti měsících náhle uznali to, co jsme já a jedenáct mých kolegů do nekonečna opakovali už od prosince loňského roku, a co nám oba tito pánové – respektive úřad, který vedou – znovu a znovu házeli na hlavu. Že totiž nejnovější český grantový trakař, zvaný plošná dotace na vstupenku, je nejen nesmysl, ale je to i velmi nebezpečný precedens, kterým se dostali k penězům i ryze turistické atrakce typu černých divadel (v Ta Fantastice cca 50x do měsíce!) , pimprlata v Karlovce a okolí, popř. turistický výprodej kýčovitých suvenýrů, zvaný Muchovo muzeum. A že příště může přijít žádat o dotaci opravdu i příslovečné muzeum voskových figurín.
Inu - je před volbami, a bylo nutno nějak důstojně vyklidit pole. A tak se našel jako viník nepohodlný a marně protestující svědek vlastního selhání: grantová komise. Její zrušení – a převedení jejích výkonných pravomocí na resuscitovaný Poradní sbor primátora – je ovšem flagrantním porušením platné Kulturní a grantové politiky, na níž si náhle pan primátor rozpomněl a jejíhož striktního uplatňování se tak vehementně dovolává. Těžko si představit, že bude ctihodný Poradní sbor posuzovat 700 – 800 žádostí: ten je tu pouze od toho, aby stanovil pravidla (koncepci!) a kontroloval jejich dodržování. Výkonnou činnost – posuzování a rozdělování grantů, resp. návrhy na jejich rozdělování – nemůže dělat zase nikdo jiný, než odborníci v grantových komisích, ať jim budeme říkat jakkoli. Hlavně ale aby mezi nimi nebyli, usoudili páni radní, svědkové našeho selhání!
Vladimír Just, teatrolog a (naštěstí už) bývalý člen GK