AACHEN: jednoduše řečeno zpychnul. tak jako všichni ostatní. je to jen otázka času. Má zkušenost říká, že proti pýše se skoro žádný člověk neubrání... Pak pomůže jen pád, který pyšný vnímá jako svou velikou chybu, selhání. Namísto toho, aby jej oslavil, protože je to příležitost k novému začátku, k narovnání vektoru k Bohu (vektor proto, že je jedno kde v prostoru, ale jako má velikost a kam míří). Kdo tluče, tomu bude otevřeno, kdo chce, ten nalézá, ostatní je jen podpůrné, ale nikoliv spásonosné.

KOMATSU: Jak moc podrobně?

AACHEN: Jo, to je možné. takovéhle věci se stávají i při normálním postu a zvlastní zkušenosti můžu říct, že je to docela velké pokušení.
I v pravoslavných klášterech se to mnichům stává a starci přímo radí, co s takovým mnichem, který si an půstu "ujede" dělat.

CHOMI: např. zpychne, nebo se jeho duchovnost vydá nedobrým směrem.

To je zajímavé. Četl jsem kdesi v jakémsi mainstreamovém médiu pohled bývalého buddhistického mnicha (svlékl roucho, ale buddhistou je pořád). Ten tam popisoval něco ve smyslu, že ho paradoxně nejedení masa činilo víc sobeckým - nebo to alespoň tak prožíval. Uvědomil si, že to nedělá kvůli utrpení zvířat, ale pro svoje vlastní ego - pro určitou představu o sobě.

POLICKA: Jak píše Aachen, postních dnů, kdy se nesmí jíst živočišné výrobky, je v pravoslavném kaledáři přibližně polovina. Někdy je v tyto posty dovoleno jíst rybu (ale ne mléko a vejce, což je trochu paradox) - ovšem při velkém postu, uspenském postu a každou středu a pátek je to i bez ryby.
Mniši nesmějí jíst maso nikdy, krom ryb a mořských potvor a navíc je v klášterech postním dnem i pondělí.
Vegetariánství je křesťanství skutečně cizí. Ježíš maso jedl, což je přímo v Evangeliu napsáno. Zvířata byla dána za pokrm Noemu po opadnutí potopy - zajímavé je, že do té doby lidé maso nejedli (jak s mlékem a vejci, to nevím) a rostlinnou stravu jedli i prarodiče v ráji před pádem.
Křesťan by měl sice dodržovat posty, ale zříkání se masa (mléka atd.) i mimo posty církev vždy posuzovala s velkou nedůvěrou. Asi v duchu "Co nad to jest, od ďábla jest" - či spíše může od něj být. Stálé vegetariánství může (ale taky nemusí, jenže proč to pokoušet?) mít na člověka špatný vliv - např. zpychne, nebo se jeho duchovnost vydá nedobrým směrem. Tomu se církev snažila zamezit. Např. byl vydán kánon, odsuzující lidi, kteří odmítají jíst maso z jiných než zbožných důvodů. Proto se má za to, že člověk, který nejí maso ani mimo posty, by měl na to mít požehnání od duchovního otce, stejně jako někdo, kdo posty nedrží z rozumného důvodu.
Samozřejmě, že když někdo nemůže jíst maso ze zdravotních důvodů, tak je to O.K. Pak znám taky lidi, kterým maso nechutná. To je taky těžký:o)
"Nezabiješ" se skutečně vztahuje jen na lidi, ale to neznamená, že člověk může jen tak zabíjet zvířata. Ovšem zabití zvířete za účelem získání potravy je v pořádku.

AACHEN: jo dík.. to sem si myslela, teda respektive sem věděla že v pravoslaví je oká a super bejt vege ale zároveň je to jedno a nemusí se to hrotit.. teda já tady s tim přístupem mám docela problém ale tak co :-)

POLICKA: Nejsem pravoslavný, ale co vím, tak na východě (alespoň v teorii a často i v praxi) dodržují půst od masa a/nebo živočišných výrobků po relativně dlouhá období v roce. Určitě jsou mnišský komunity, kde tuhle abstinenci rozšiřují na delší období, nebo ho nejí vůbec. Na západě vím jen o trapistech (možná paulánech), kde se s tímhle ještě trošku pracuje. Jinak je západ (myslím ŘKC, protestanti toto odhodili celé) co se týče postní praxe velmi liberální - půst od masa lze nahradit i něčím jiným (kromě dvou dnů v roce).

Obecně je ale myslím křesťanství cizí považovat maso za vraždu a vůbec nějak spekulovat na toto téma - nezabiješ se samozřejmě týká našeho druhu. Zajímavě (i když v souvislosti s židovskými stravovacími předpisy) se o tom píše v Pavlových listech - vlastně tam kdesi říká, že odlišná strava by neměla lidi rozdělovat. Skutečně Ježíš maso jedl, dokonce i po vzkříšení s apoštoly pojedl rybu. Kristus zkrátka nebyl žádný jogín, byl to Syn Boží a narodil se do určité doby a společnosti. V našem civilizačním okruhu bylo (záměrně minulý čas) vegetariánství spíše výjimkou - nakolik danou kulturně a prakticky lze jen spekulovat (v tropech je skrátka mnohem snazší být o plnohodnotné a bohaté vegetariánské dietě než v mírném pásu a i dnes je možné dopřávat si luxus bezmasé stravy díky masivnímu importu potravin z jiných zemí). To se dnes samozřejmě mění a člověk se může ptát sám sebe zda skutečně maso k přežití potřebuje.

Najdou se křesťani, co vegetariánství propagují, je to ale věc, která spadá do svědomí každýho křesťana. Někteří například s textů Geneze vyvozují, že v ráji se maso nejedlo. Jakkoli je to závažná otázka - pro křesťany jsou halt otázky ještě závažnější a těm se věnuje více pozornosti.

Já osobně jsem spíše pro lokální a k přírodě šetrnou stravu než nutně neobsahující maso - i když ho jím zřídka.

jak se díváte na jezení masa? samo, že v Bibli se o tom píše na mnoha místech, a Ježíš ho taky jedl, o tom žádná - ale co "nezabiješ"? nebo se to vztahuje jen na lidi?

Víte někdo o publikaci, která se zabývá podrobně rozdíly mezi východní a západní církví? Ať už z pohledu věrouky, spirituality, teologie, historie etc...

AACHEN: S tím překřtíváním záleží na knězi, který konvertitu přijímá do církve, a také na církvi, z níž konvertita přichází. U nás máme jak kněze radikální, kteří překřtí ponořením každého, kdo byl křtěn u jiné naž pravoslavné církve, kněze liberální, kteří překřtí jen ty, kdož byly křtěni v nějaké podivné rádobykřesťanské sektě, která ani nefvěří v Trojici (jehovisté) a kněze středního proudu, kteří překřtívyjí ty, kdož byli křtěni v církvi, kde je otázka, zda křest skutečně proběhl ve jménu Trojice. Ale třeba katolíky překřtívá málokdo.

BUKIN: To je vyčerpávající. Díky. Nevíš jak je to s tím křtem, opravdu záleží na každém člověku jak se rozhodne - zda chce být pokřťen znovu, pokud šlo o pokropení?

AACHEN: Duchovní otec brněnské farnosti se jmenuje Jozef Fejsak...
Kalendářní otázka se rozpadá vpodstatě do dvou problémů:
a) Paschálie a přechodné svátky - datum výpočtu Velikonoc. Zde víceméně panuje jednota, a kromě dvou vyjímek (Finské autonomní církve a části (jedné farnosti) Pravoslavné církve v Českých zemích a na Slovensku) zbytek pravoslavných drží "starou Paschálii", tedy tradiční výpočet Paschy (Velikonoc) podle juliánského kalendáře...
b) Přechodné svátky, tedy svátky s pevným datem (např. Vánoce) - tady už je to "horší"...
Konstantinopolská: standartně nový styl (od 1924), starý styl na Svaté hoře Athos, na Patmu, v diaspoře výjimečně původně řecké i ruské struktury, ve Finsku gregoriánský kalendář. Reforma způsobila schisma - je starostylní opozice mimo "oficiální" Církev (tzv. nové řecké země).
Alexandrijská: nový styl (od 1925), v jižní Africe starostylní ruské a srbské obce.
Antiochijská: standartně nový styl (od 1941), ale toleruje na přání starý styl.
Jerusalémská: starý styl.
Ruská: starý styl, výjimečně nový styl v misijních podmínkách na Západě.
Gruzínská: starý styl.
Srbská: starý styl, je menšinové hnutí pro nový styl.
Rumunská: nový styl (od 1924), několik málo výjimek pro starý styl. Reforma způsobila schisma - je starostylní opozice mimo "oficiální" Církev.
Bulharská: nový styl (od 1968). Reforma způsobila schisma - je starostylní opozice mimo "oficiální" Církev.
Kyperská: nový styl (od 1924). Reforma způsobila schisma - je starostylní opozice mimo "oficiální" Církev.
Řecká: nový styl (od 1924). Reforma způsobila schisma - je starostylní opozice mimo "oficiální" Církev.
Albánská: nový styl.
Polská: převážně starý styl, v západních oblastech i nový styl.
Česká a slovenská: v Čechách starý i nový styl, v jedné farnosti gregoriánský kalendář; na Moravě převážně nový styl, podle mých informací několik farností starý styl, a myslím, že přibližně stejně početní stoupenci gregoriánského kalendáře; prešovská eparchie převážně starý styl, spíše výjimečně nový styl; michalovská všechny tři možnosti.

AACHEN: Jo, byl.

co není naprosto nezbytné pro "platnost" (v posledku právnický termín) je postupně vyloučeno.

To jsi trefil presne. To je halt zapadni dedictvi scholastiky, se kterym je potreba se vyporadat.

GOBERS: Radim Pulec byl pokřtěný u starokatolíků?

A otázka mimo: Zahlédl jsem pořad ve kterém odpovídal pravoslavný kněz z Brna (Fajzek?) - mluvil tam o odlišném slavení Vánoc (kvůli kalendáři) a dotknul se tam toho, že v Čechách mnozí slaví podle občanského kalendáře. Argument byl, že obec kolem Matěje Pavlíka byla vytvořena převážně z bývalých římksých katolíků, a že pravoslaví respektuje tuto skutečnost. Existuje ještě někde v pravoslavném světě podobná rozmanitost? Vím, že někteří jsou schopni jít i do schizmatu kvůli kalendáři - jaký je ale obecný pohled na tuto věc?

Další příklad, který zmiňovali je otázka křtu - pravoslavní, pokud vím, neuznávají křest pokropením (on to tam sice interpretoval tak, že prý to záleží na každém kdo přestupuje - zda chce být "znovu" pokřťen - čemuž se mi nechce věřit). Pokud se nemýlím, tak u malých dětí je to nejrozšířenější forma křtu v ŘKC (i když nevím co tím pokropením přesně myslí - zřejmě to že člověk není do vody ponořen a lije se na něj zvnějšku - což je trošku jiná symbolika). Kdesi jsem četl, že kolem toho byly spory už ve starověku - a "platnost" křtu pokropením nebyla ve finále zpochybněna. Jaké jsou důvody toho, že se na západě spíše upustilo od křtu ponořením (hlavně u dětí)? A co vlastně činí křest křtem?

Připomíná mi to spor ohledně přijímání pod obojí. ŘKC odsoudí lpění na přijímání pod obojí jako herezi (vcelku pochopitelně - viz. zažité podávání lidem mimo bohoslužby jen ve formě chleba - vězni, nemocní, etc.). To že se tím z výjimky potom stává trošku norma a bežná praxe je odsunuto na vedlejší kolej - s důsledky pro plnost celého obřadu. Zajímalo by mě čím to je - připomíná mi to jakousi liturgickou Occamovu břitvu - co není naprosto nezbytné pro "platnost" (v posledku právnický termín) je postupně vyloučeno.

Vždy mě zarazí když někdy v závěrečné modlitbě v ŘKC kostele kněz děkuje, že jsme přijali tělo a krev Páně, a přitom v naprosté většině případů může mluvit jen o sobě (ostatní zůstali o chlebu:-) - někdy mám pak pocit, že snad ani nepřemýšlí co čtou resp. co se modlí.

HAROLD: No, taky trebník nemám. Většinou ho mají jen duchocní. Ale zkus napsat třeba otci Janovi do Jihlavy, ten má docela dost pravoslavných bohoslužebných textů.
http://pravoslavi.cz/jihlava/

A bylo by možno ten první nějak urgentně dohledat? :-) Trebník nemám sám k dispozici a potřeboval bych to co nejdříve :-)

HAROLD: 1) Prosebný kánon za zesnulého
2) Kánon za mrtvé v sobotu před letnicemi
3) Tropar k mučedníkům na pondělní jitřní před 7. nedělí před Paschou, tedy jestli dobře počítám, tak v pondělí po neděli masopustní.
První z nich snad bude v trebníku k obřadu pohřbu či panychydy. O těch ostatních pochybuju, že by byly přeloženy, pokud to nemá nějaký duchovní přeloženo soukromě. I to je možné.

GOBERS: Nojo, za svý rodiče nikdo nemůže, ale to jsem neřekl žádnou novinku.

Malej dotaz mimo téma:

Narazil jsem v jednom textu na jakési německé pravoslavné citace a ptám se, zda jest k dispozici v češtině nějaký "standardní" překlad... Díky předem.

Weil ich das Ziel verfehlt habe, rufe ich zu dir, dem Schutzengel maines elenden Lebens, und klage bitterlich: Sieh an die Qual meiner ewigen Bande und laß nicht ab, für mich zu beten!
Nachdem ich nun den Dämonen übergeben wurde und mit Gewalt in den Abgrund des Hades geführt werde, so weiß ich wohl, daß nun alle meiner vergessen; du jedoch gedenke meiner, Engel des Herrn!
Bittkanon für einen Sterbenden

Nun erweichen dich, den Barmherzigen, die Scharen der Engel; mit den Cherubim flehen die göttlichen Seraphim; die Gewalten, Throne und Fürstentümer, die Mächte mit den Erzengeln und die Herrschaften bitten dich, Gewaltiger, daß du dich aller Seelen erbarmst, die du doch fortgeführt hast.
Totenkanon am Samstagmorgen vor Pfingsten

Wohlan, all ihr Gläubigen, laßt uns das Gedächtnis der heiligen Sieggekrönten (Märtyrer) ehren. Denn zum Schauschpiel sind sie Engeln und Menschen geworden, haben von Christus den Kranz des Sieges empfangen und legen für unsere Seelen Fürbitte ein.
Märtyrer-Troparion am Montagmorgen vor dem 7. Sonntag vor Ostern