No mě na těch alternativních léčitelích překvapovala ta jistota, že je "to a to" a je to tam a když budeš dělat "tohle a tohle" tak to bude dobrý. Takový to "neochvějný vědění", když všichni ostatní si s tim neví rady, že? To mi na tom přišlo podezřelý... proč už teda všichni nejsou vyléčený? :) Asi nedodržujou pravidla a nepijou bylinky jak by měli. ;)
Vzhledem k tomu, že jsou v tom velké neznámé - jak z hlediska diagnostiky tak léčení, tak subjektivního dopadu na jednotlivce mi příde, že každej doktor zkouší něco (podle toho kolik pacientů už viděl): někdo tě pošle do ID, někdo nasadí kortikoidy, někdo imunosupresiva a čekaj co zabere, respektive jestli se z toho pacoš vylíže. Všichni společně snižujou vliv psychiky na tu nemoc..: "jo jo vyhejbejte se stresu bla bla..." nikdo to nechce řešit komplexně, ale to už jsem tu rozebíral.
Čekám na operaci - celý tlustý střevo pryč, protože vůbec nefunguje a neni šance na to, že by se to spravilo ("tak ho vlastně ani nepotřebujete" řiká gastroenterolog). Upřímně řečeno ani nevim jak to zvládám, přijdu si jak v nějakým demetním filmu, jsem unavenej a vnitřně vyčerpanej. Protože posledních pár tejdnů jsem s lékařema a lekárníkama zažil pár docela hustejch situací. Opět jsem se přesvědčil o tom, že zdravotnictví v ČR až na výjimky za moc nestojí, lékaři neumí jednat s pacientama, nedokážou se navzájem dohodnout a neberou ohledy.
Co se týče lekáren ve smyslu prodeje léků je obrovskej byznys, kdy můžete za léky dát 1700 nebo taky 500 podle toho jak se staráte. Podotýkám za léky, který potřebujete k životu.
Nejhorší je finálně a neodvratně si uvědomit, že je člověk bezmocnej, že jen čeká až ho to "trefí" společně s tim, že už nebude mít zdraví nikdy tak jako ho měl před nějakou dobou..., že prostě neni šance na uzdravení, jen na relativně snesitelnej život - někdo by možná řek živoření.
Ale tak pořád se mám ještě realtivně dobře (na záchod tak často nechodim, léky snáším dobře, nemusim se moc bát o peníze apod.), jsou lidi, který nemaj nohy, jsou slepý nebo mají rakovinu.