KETHAMINA: machrování nepokládam za manipulaci, to je na rovinu a je asi v pořádku, když se chlap - přiměřeně - vytahuje. On třeba vykládal podobný věci jako sunník - jak ty chlapi ty vztahy chtěj vždycky míň, než ženský. Nebo se mi snažil různě podrývat sebevědomí - řečma o tom, v čem všem jsou ženský špatný. Vždycky to ale bylo jen v té obecné rovině, nikdy tohle neříkal přímo o mně. A dávkoval to po troškách a s humorem, protože nebyl blbej jako Sunny a bylo mu jasný, že kdyby mi to napral přímo takhle natvrdo, tak ho pošlu do háje rovnou. Nebo "musíme si promluvit" o tom, jak to mezi náma není perspektivní - přitom já jsem měla pocit, že v tomhle je od začátku mezi náma shoda, ale on to postavil tak, jakože se z toho cítí mizerně, že mi tak ubližuje :)). Tak jsem si řekla, že je to magor a že tohle nemam zapotřebí a do toho háje jsem ho poslala stejně. Ale znovu přišel a ukecal mě (to jsem byla ještě mladá a nechala jsem se) - nakonec jsme se pochopitelně stejně rozešli. Asi po půl roce mi znovu volal, že si zase "musíme promluvit" - nejdřív jsem nechtěla, protože jsem to měla za vyřízenou věc, ale protože otravoval, tak nakonec jsem se s ním teda sešla - začal mi vykládat, co všechno jsem v tom vztahu dělala špatně - očividně chtěl vyvolat konfrontaci - a já jsem pořád řikala "no jo, tak jo, tak vždyť už spolu stejně nejsme, tak ti to může bejt fuk, ne?" Když jsem se zvedla, že už mě to fakt nebaví a jdu domů, ať si povídá, co chce, tak na mě vypálil poslední zoufalej pokus: "A stejně jsem ti zahnul, když jsme spolu ještě chodili!" Asi čekal, že začnu plakat :)) Tak jsem řekla "ahoj" a šla jsem.
Dneska mi to přijde legrační, ale tenkrát mi z toho bylo blivno. Jeho další vztah probíhal úplně stejně - a mám pocit, že pak už žádný další ani neměl (a že už je to řada let)