MAJANA: souhlas. já už jsem svůj názor nastínil hned v prvním příspěvku. také si myslím, že manželství nelze zachraňovat. ani tak ne pro zbořenou důvěru, ale pro samotný vztah, který víc jak rok "dojíždí" s tím, že důvěru a intimitu nepotřebuje... vztah není autíčko na klíček... IMHO je to proud, ten setrvačník v autíčku je potřeba pořád a pořád roztlačovat... ne čekat, že to za manžele udělá kdokoli jinej...
mě k příběhu zachytila moje "alergie na rozchody". navíc manželství s dítětem. rozvod a na střídačku? drsný. (pro dítě.) ale píšeš přesně to, co jsem se naučil z tohoto příběhu já - NEKVALITNÍ vztah dvou jedinců může být pro dítě IMO horší, než rozvod sám o sobě.
ale stejně je to síla.
padalo tady "obviňování" účastníků příběhu. nemyslím, že v životě jde o hledání viníků. spíš o řešení situací, že...
z mého úhlu pohledu jsou oba manželé "nevinní"... prostě to přinesl život... tenhle příběh...
moje dominantní otázka, která stále platí, se tedy týká toho týpka. IMHO musel dobře vědět, jak budou věci pokračovat. že jeho tajné schůzky s manželkou jednoho dne způsobí rozvrat manželství.
nemám jeho zkušenosti, vědomosti, vidění světa. ale když si představím sebe na jeho místě - nejsem si jistý, že bych (navzdory domluveným pravidlům) do holky šel. samozřejmě to byla ona, kdo za týpkem pálil... on se tak trochu bránil. ale neubránil.
a vzhledem k ostatnímu vyřčenému ... stále ve mě hlodá ta otázka ... bylo to od týpka košer? podle čeho byste se (v jeho situaci) rozhodovali vy? kdy by podle vás bylo pozitivní ve schůzkách pokračovat, až se jednoho dne manželství bude muset zhroutit? kde je ta hranice, příčina, důvod, kdy byste uměli říct sami sobě NE?