PROMETHEA: Jsem taky potomek dvojjazyčného vztahu-maminka z bývalého Sovětského svazu, tatínek Čech. Doma se mluvilo a mluví zásadně česky, ale díky babičce z máminy strany, která přijela pár měsíců před mým narozením zvládám i jazyk druhý. Jinak studiu jazyků jsem na jeden čas propadla (chodila jsem na jazykovou základku i jazykový gympl-vše německé), ale pak jsem se začala zajímat o chemii, která mě pohltila-ale v jejím rámci jazyky dost upotřebím. Cizojazyčného partnera jsem taktéž měla, byla to ovšem chvilková záležitost, neboť naše názory na svět se již po chvíli dost lišily (on z Turecka:-))... Muž, který neumí alespoň jeden světový jazyk, by u mě rozhodně neměl šanci (takže můj současný partner-Čech jak poleno-má štěstí, že celkem obstojně zvládá angličtinu:-)) Občas mám v nějakém jazyce (i v češtině) problém, že se mi v potřebnou chvíli vybaví ekvivalent v úplně jiném jazyce než v tom, který aktuálně potřebuji:-)) Ale je to obrovská výhoda, vyrůstat v bilingvním prostředí; v životě bych neměnila...
HITOMI: Jé, tak to jsi stejný úkaz jako já-taky mám němčinu moc ráda a šla mi relativně snadno... Taky si všichni klepou na čelo, když jim řekneš, že máš ráda němčinu? Mně se to stává dost často a abych pravdu řekla, nechápu to.