BAARKA: ja uz jsem ctvrtej rok v nemecku, teda bezi mi uz patej :) a az teprv ted se tu zacinam citit v pohode - na zacatku jsem trochu nemecky umela, ted uz je to naprosto bez problemu, tak rok dva trvalo nez jsem nasla lidi, se kteryma si rozumim a ktery nejsou z okruhu pratel myho muze (kterej je mistni) (mimochodem moje nejlepsi frankfurtska kamaradka je ceska - puvodne kamoska myho muze, ted taky moje :)
ale stejne vim (jak pise SHPAGIN), ze tady nikdy nenajdu takovy kamarady jako mam v praze, a kde se cejtim porad o moc lip nez tady (ale to je asi tim, ze v pokrocilejsim veku je clovek uz narocnejsi na vyber pratel, a ze nejvic clovek prilne k lidem se kterejma vyrustal)
konkretne v nemecku jsou lidi hodne mobilni, a vetsinou studujou jinde nez vyrustaj, nez zijou jejich rodice, a pak se presouvaj podle potreby za praci - takze maj svoje nejlepsi kamarady taky vetsinou po celym nemecku - zezacatku to pro me byl ale ve srovnani s prahou, kde jsem zila do svejch 25 a kde mi prijde ze znam tisice lidi mam spoustu znamejch a kamaradu, docela sok….:)
rozhodnuti jit sem bylo tezky / prestehovala jsem se sem kvuli muzi /, a prvni roky jsem s tim taky dost bojovala, a kazdejch pet tejdnu se "rozhodla" ze jedu domu :)
nakonec jsem si nak zvykla, (kamaradka ceska ma teorii, ze po 3 letech zapomenes na to hezky z cech :) zacala s nastavbovym studiem, ktery mi zvysi kvalifikaci a sanci na nemeckym trhu, a oduvodnila si ten pobyt kvuli lepsim podminkam delat tu praci kterou chci (to je pro me docela dulezita priorita), a bejt s clovekem, se kterym jsem stastna…ale je to sofiina volba (v praze jsem kvuli tomu nechala vsechno/y ostatni)
kompenzuju to tim, ze jsem casto v praze :)