BAARKA: diky)) Jeste z meho blizkeho okoli: Cech + Holandanka, ziji v NL, dve deti. Cech + Ukrajinka, ziji v Praze, cekaji dite. Z prochazek s kocarkem zname maminku- Cinanku, manzel Cech, dve deti :-)
Rekl bych, ze je dulezite taky materialni zazemi. Nedej buh zvykat si v cizi zemi a muset se maximalne omezovat nebo dokonce obracet kazdou minci, to, hlavne u zen jako zpravidla praktictejsich polovicek paru podle me muze byt konecna. Jine je to samozrejme u velkych romantiku, travelleru, nonkonfromnich lidi vubec, tam to je asi v poradku.
Ne ze bychom zili na vysoke noze, ale vzdycky bylo dobre, kdyz jsem manzelce mohl doprat nejakou pozornost, listek na operu, koncert, thajskou masaz, podniknout vylet, nejlepe do zahranici. U smisenych paru je myslim materialni zajisteni o neco nalehavejsi nez u beznych. (ale zas pozor na nutkave nakupovani :-D


ZZEMANKA: dalsi dukaz, ze se to da, i kdyz zacatky jsou zle. blahopreju :-)

BAARKA: ja uz jsem ctvrtej rok v nemecku, teda bezi mi uz patej :) a az teprv ted se tu zacinam citit v pohode - na zacatku jsem trochu nemecky umela, ted uz je to naprosto bez problemu, tak rok dva trvalo nez jsem nasla lidi, se kteryma si rozumim a ktery nejsou z okruhu pratel myho muze (kterej je mistni) (mimochodem moje nejlepsi frankfurtska kamaradka je ceska - puvodne kamoska myho muze, ted taky moje :)
ale stejne vim (jak pise SHPAGIN), ze tady nikdy nenajdu takovy kamarady jako mam v praze, a kde se cejtim porad o moc lip nez tady (ale to je asi tim, ze v pokrocilejsim veku je clovek uz narocnejsi na vyber pratel, a ze nejvic clovek prilne k lidem se kterejma vyrustal)
konkretne v nemecku jsou lidi hodne mobilni, a vetsinou studujou jinde nez vyrustaj, nez zijou jejich rodice, a pak se presouvaj podle potreby za praci - takze maj svoje nejlepsi kamarady taky vetsinou po celym nemecku - zezacatku to pro me byl ale ve srovnani s prahou, kde jsem zila do svejch 25 a kde mi prijde ze znam tisice lidi mam spoustu znamejch a kamaradu, docela sok….:)
rozhodnuti jit sem bylo tezky / prestehovala jsem se sem kvuli muzi /, a prvni roky jsem s tim taky dost bojovala, a kazdejch pet tejdnu se "rozhodla" ze jedu domu :)
nakonec jsem si nak zvykla, (kamaradka ceska ma teorii, ze po 3 letech zapomenes na to hezky z cech :) zacala s nastavbovym studiem, ktery mi zvysi kvalifikaci a sanci na nemeckym trhu, a oduvodnila si ten pobyt kvuli lepsim podminkam delat tu praci kterou chci (to je pro me docela dulezita priorita), a bejt s clovekem, se kterym jsem stastna…ale je to sofiina volba (v praze jsem kvuli tomu nechala vsechno/y ostatni)
kompenzuju to tim, ze jsem casto v praze :)

myslim, ze je to velmi individualni. manzelka z japonska je tu osm let, dnes mluvi plynne cesky, prvni dva roky nemluvila skoro vubec. ty prvni dva roky prakticky nepracovala, soucasne jsme bydleli v ne prilis (ve srovnani s dneskem) prijemne lokalite na perifierii hlavniho mesta. kompenzovaly to caste navstevy kamaradu z japonska (v prumeru 1x za 6 tydnu) a taky v urcitem slova smyslu nase mladi a zamilovanost.
Ovsem vim, ze se ji casto styskalo.
Ted mame cerstve druhe dite a to uplne neco jineho nez na zacatku. hlavne ma sva oblibena mista a dalsi veci, hudbu, sbor, dosti intenzivni praci, ktera ji naplnovala (posledni veci aktualne kvuli detem ne). ale tim, ze je spis introvert, tolik vnejsi svet "nepotrebuje". pro extroverta to muze byt tezsi.
Dalsim faktorem je to, ze doma by svoje kamarady (miluje je a tady takove mit myslim nikdy nebude mit, ani o ne vlastne nestoji) videla priblizne stejne casto, jako dnes - kdyz prijedou sem nebo ona domu. V japonsku se zpravidla vsichni rozjedou do ruznych mest a vidaji se jednou za dlouhou dobu.
uzavrel bych to tim, ze u kazdeho je to uplne jine. drzim palce :-)