NEMESISS: a jam se tady manzelovi dari??? gratuluji k mimcu..

MAKROUSEK:
PROMETHEA: On ten rok a půl je docela krátká doba, takže já nevím, jak bych tam na tom byla (a jednou to velmi pravděpodobně nastane) po těch třeba 3 letech tam a zároveň to ani nemůžu srovnat s jinou zemí, kromě Peru jsem nikde jinde nežila, ale spíš mi přijde zajímavý to téma "usazení se" v kontextu mateřství -
BAARKA: - moje kamarádka psycholožka říká, že když ženská otěhotní, tak chce většinou za svojí mámou a na místo, kde se narodila ona (asi to byl můj případ). Kámoška Peruánka žijící v Londýně otěhotněla a z určitých důvodů pro ni bylo dost komplikovaný se vracet do Peru, tak to vyřešily tak, že její mamka jela za ní (tenkrát jsem vůbec nechápala, proč to pro tu kámošku bylo tak důležitý). Známá Izraelitka, vdaná za Peruánce, se rozhodla v Peru porodit a zůstat, jenže ona má většinu rodiny v USA a pracuje tam, přičemž z Peru to má o dost blíž než ze svý rodný země...

Tak jen, že usadit se sama/s partnerem je něco úplně jinýho než založit rodinu v "cizí" zemi...

PROMETHEA: Empirie z analyzy spousty lidi.

MAKROUSEK: u me to probihalo v mexiku rychlejc ( stihla jsem prvni dve faze za pul roku) ale tenkrat jsem to vubec neumela identifikovat, a srovnat si pocity ( tam jsem ale vedela, ze nechci zustat). Po prijezdu tak stejne dlouha adaptacni doba v cechach, nez jsem zase videla vsechno jako domaci :)
A ted co jsem v Nemecku jsem nak nevnimala prechod tech jednotlivejch fazi / a nejspis u me chybela ta euforie :) ale ty tri roky naprosto sedely!uderem zavrsenych tri let jsem se tady zacala citit jako doma.
Mas na to nakej zdroj nebo je to empirie?

BAARKA: Ono taky záleží, co člověk myslí tím "usadit se". Byla jsem 1,5 roku v J.Americe a rozhodla se žít v Peru (ten 1,5 rok jsem proložila cestou do ČR, abych zařídila všechno potřebný, šíleně se mi v tu dobu, co jsem byla v Čechách, po Peru stýskalo). Podotýkám, že jsem uměla jazyk a měla partnera peruánce, ale přesto jsem nějak uvnitř cítila, že tam jdu za tou zemí, která mi přirostla s srdci (a tím pádem mi varování a "dobře míněné rady" ohledně toho, že ten vztah nemusí vyjít nechávaly víc než klidnou), ale, pak jsem velmi neplánovaně (nikoli nechtěně) otěhotněla a moje vnímání tý země se otočilo o 180 stupňů. Následovala teda cesta do Čech, jsme tady asi 7 měsíců, syn se narodil v srpnu. Vůbec, ale vůbec si nedovedu představit, že bysme byli v současný době tam. Samozřejmě, že tam je spousta věcí komplikovaných (zdravotní pojištění a lékařská péče, doprava v Limě a i jak píše SHPAGIN materiální stránka věci, i když nemůžu říct, že bysme se tam v tomhle ohledu měli špatně), takže můžeme spekulovat, zda by to v "nám (nejen geograficky) bližší zemi" bylo jiný.. Prostě když ženská otěhotní, změní se a i její vnímání je dost jiný, ty moje těhotenský měsíce tam byly hooodně těžký, i když tam mám docela dost přátel...

Jinak ta euforie z novýho trvala tam asi tak prvního půl roku, pak následoval tak půlrok určitýho procitnutí a rozhořčení a pak smíření a přijetí (nemít dítě, jsem tam doteď).

BAARKA: v Heidelbergu. Domů to z dnešního pohledu bylo kousek (Brusel je přeci jen o dost dál), ale přesně jak píšeš, i tak to může být strašně daleko.
O ČR uvažujeme leda tak na důchod, manžel je Němec a česky se sice domluví, ale na práci v Čechách by to nebylo. Navíc ty finance, že ... Bohužel, protože já bych šla hned. A do důchodu daleko! :))

SHPAGIN: docela zajimava uvaha s materialnim zajistenim:) a moc se mi libi Tvuj pristup:)

ZZEMANKA: a kde v Nemecku jsi byla? Teda klobouk dolu. muselo to byt drsny, popravde si rikam, ze je fajn, ze Paha je jen hodinu letu ci par hodin jizdy autem...ale i tak muze byt porad strasne daleko:)

a o CR jste nikdy neuvazovali??

PROMETHEA: nezůstala, po třech letech jsme se odstěhovali do Belgie. Byla jsem znovu těhotná a měla jsem hrůzu z toho, že mě čeká stejná samota. Ale starší syn tu začal chodit do školky a při čekání na děti se člověk seznámí snáz, navíc Brusel a okolí je velmi mezinárodní. Vlastně všechny moje kamarádky tady jsou cizinky.

ZZEMANKA: a zustala jsi v nemecku?

BAARKA: Já jsem v Německu žila nejdřív 4 roky jako expat a byla to paráda. Pak jsem se tam vracela po roční pauze v Praze na mateřskou a bylo to peklo. Docházela jsem na všechny možný kurzy s miminama a stejně jsem se s nikým neskamarádila, zachránila mě po skoro roce Češka, kterou jsem potkala na plavání s dětma. Dodneška tvrdím, že mi zachránila manželství. Němky se se mnou kamarádit nechtěly, neměly potřebu, protože byly všechny doma a kamarádky měly.
Německy jsem tou dobou už mluvila velmi dobře, podotýkám.
Zlomilo se to až časem, ale ty začátky byly strašný. Celý den jenom s miminem, můj den se lišil pouze v tom, jestli se na procházce s kočárkem vydám doleva nebo doprava.

SHPAGIN: uplne si to louceni na letisti umim predstavit:) klobouk dolu, ze jste to tak krasne zvladli:) jinak u me to je taky s tema parama...slovak - portugalka, ceska- nemec, ceska - spanel, cesky - indonesani je jedna kapitola sama pro sebe:) jen u nas v kanclu to bylo zajimave - ceska - svycar, ceska - gruzinec, ceska - cecenec, ceska - indonesan, ceska - nemec..vsichni zijici spolu majici nekolik deti:) neudelas nic:)) srdci neporucis:) vlastne vsichni uz vyse zminovani maji deti:) no, snad se brzy pridam do klubu:)

BAARKA: na studiich v zahranici, na neutralni pude :-) kdyz si vzpomenu na louceni na letisti v seremetevo pred vic nez deseti lety, kdyz jsme oba meli pred sebou jeste roky studii doma a zadny staly zamestnani, zda se mi dnesni stav jako zazrak.
manzelka ucila a tlumocila pro delegace ceskych kulturnich instituci v japonsku. ma talent na jazyky dany skvelym hudebnim sluchem.
Z meho okoli vzniklo vic mezinar.manzelstvi: ceska + belgican (ziji v BE), ceska + marocan, nevim, kde je jim konec, ceska + japonec, ti jsou docasne v USA, dite; urcite bych si vzpomnel na dalsi.
ATTACKIE: ceska + turek, odstehovala se za nim, ale ne do Istanbulu, nevideli jsme se asi 4 roky, nevim nic, ale mohu se pokusit zjistit (FB nemam, tak to bude tezsi). Jinak mam dobreho pritele v Kaiseri, kdyby to mohlo pomoci...

Ja jsem zila v Polsku, ve Vratislavi... bez partnera, zato mam ale vyhodu, ze mluvim vyborne polsky. Najit si vlastni kamarady z rad mistnich mi trvalo asi tri mesice, po peti uz jsme se trochu vic zblizili. Jsem spis introvert a pracuju z domova, sama, takze nemam kolegy z prace. Kdybych nemela pritele v Praze, tak bych tam rovnou zustala. Dneska jsem zpatky v Praze, ale do Vratislavi casto jezdim, je to velka laska. :) S kamaradama se pokazde vidam.

BAARKA: taky expati se rychlejc seznamej s jinejma expatama, maji hodne podobne zkusenosti s tou zemi…seznamovat se s domacima je mnohem narocnejsi…

doted jsem mezi svejma kolegama tak trochu exot

PROMETHEA: no, ja to mela stejne, vzdycky kdyz jsem zila jao expat, tak totalni pohoda, kdyz jako imifrant tak to byl narez - mela jsem podobnou zkusenost z UK, vydrzela jsem to jen 15 mesicu, pak jsem se s Britem prestehovali do CR, ten to dal dva roky, predtim jsme zili na Islandu a to byla asi nejvetsi pohoda:)
Ted jsem se vratila z Haiti po roce, kde to vlastne byla taky pohoda - presne jak rikas, na dobu urcitou, je to vzdycky lehci...

jinak, ja mam na materskou docela uz vek, tak mozna proto:) kdyz tobe bylo 25 let, tak chapu, ze bylo jeste brzo..

BAARKA: ja zila rok a pul predtim mimo cechy, ale to me to fakt bavilo, protoze jsem vedela, ze to neni naporad :)
a tady jsem od zacatku byla depresivni, ze je to vsechno naporad :)

ale kdyz to vidim s odstupem casu, kdybych byla na zacatku lip naladena, mohlo to taky rychlejc jit s tim navazovanim kontaktu, a hledanim si "toho sveho", aktivity apod.

ja teda popravde jediny, co jsem si tady prvnich par let neumela predstavit byla materska - bejt jenom s detma doma, bez kamaradu a znalosti jazyka je podle me mnohem vetsi narez :))

PROMETHEA: je to tai vzdycky a uplne tvym naladam - jedu domu...rozumim.
Moje teta zije v Zeneve pres 40 let a myslim za tak jeste deset zpatky mela sem tam, ikdyz uz ne tak casto, zajeci umysly:) Porad jezdi tak min. 4 do roka do Cech, za kamaradkami (ano vydrzelo jejich pratelstvi tak dlouho).
Me to tady prijde celkem fajn, na zivot, jen semtam na me padne chmur typu: kurna, ja bych tak sla jen s kamoskou na kafe - u me je to spis i dany tim, ze kdyz zrovna ziju v CR (celkove jsem uz zila pres 4 roky mimo), tak jsem hodne zaneprazdena - jak kulturnimi akcemi, kamarady, rodinou ci sportem..

Kazdopadne obdiv, pet let je pet let:) doufam, ze se ti podari dostat vysnenou praci a delat to co te bavi:)

Mozna to vyzni divne, ale pro me jedina realna predstava jak jsem jit na trvalou, je materska dovolena. Vychovavat prcky, ucit se nemecky a najit si nejaky aktivity, ci part time job (klidne i blby).


SHPAGIN: jak jai poznal japonskou zenu, jestli se muzu zeptat?
Velky obdiv, ze se naucila cesky:) Je pravda, ze cloveku asi nic jineho nezbude:)) muzu se zeptat co dela za praci??



diky za sdileni zkusenosti..asi jsem jen potrebovala naval chmuru zavalit pozitivnimi zkusenostmi:)