ZZEMANKA: no já jsem celkem zvědavej, jak se to vyvrbí, teď je ještě brzo, protože malej osmnáctiměsíční nemluví (kromě nějakých slov tu a tam) a starší (4r) na něj mluví tak nějak střídavě, většinou opakuje to, co slyší ode mě nebo od manželky. Ale bývalí spolužáci z první školky našeho staršího jsou turecká dvojčata a podle rodičů, kteří na ně mluví jenom turecky, spolu mluví i turecky i francouzsky, asi podle kontextu, jestli je u toho někdo další např.
Můj tip je francouzština, protože to je pro ně "dětský" jazyk, kterým mluví s vrstevníky, a následně mateřština, v našem případě ruština. Čeština bude ta poslední možnost pro speciální případy, když přijede někdo z mojí rodiny.
BAARKA: s manželkou mezi sebou mluvíme téměř výhradně anglicky. Rusky podle podobného modelu, který jsem naznačil u dětí, mluvíme např. když je u nás tchýně. Žena mluví na děti pouze rusky, výjimečně francouzsky, třeba když si u nás hrajou sousedovy děti nebo děti návštěv, aby tomu rozuměli všichni. Já mluvím na děti výhradně česky, ale synova motivace česky mi odpovídat je slabší, protože ví, že mu rozumím, i když mluví rusky. Ale když u toho neni manželka, mluví česky, nebo tím, co se za češtinu dá pokládat u čtyřletého dítěte vystaveného třem jazykům.
To prostředí a kontext dělá fakt hodně -- třeba když jsme byli spolu (jen já a on) týden v létě v ČR, rozmluvil se úplně parádně. Nebo až asi ve třech letech se naučil, sám od sebe, oslovovat mě "tatínku", protože to slyšel od pětiletého bratrance, který tak oslovuje svého tátu (mýho bráchu).
Tady tomu necháváme víceméně volný průběh, otázka, která se teď vynořuje, je, v jakém jazyce je učit číst, protože máme přinejmenším dvě abecedy.