VERONIKA22: Počkej a to je tak, že oni ti tykaj a ty jim vykáš? To je divné. Jinak já bych to vykání zas tak nezavrhovala. S extchyní jsem si začala tykat a pak jsem toho litovala, protože se ten vztah tim trochu posunul někam, kam už jsem nechtěla..

VAMPY: Udělej si tam mezi nimi pořáddek z očí do očí. Buď tě vezmou jaká jsi a budou mít k tobě respekt, nebo co se má pohnojit se dřív nebo později pohnojí ...

VAMPY: Jejich postoj se změní velmi těžko, jestliže si od začátku vypěstovali takovou averzi. Spíš než bych se snažila dělat něco s jejich postojem, tak bych minimalizovala styk s nimi... přece není nutnost abyste se vídali ne...

VAMPY: Radu asi nemám, sama nevím, co s tím. Mně nemá rád (budoucí) tchán - protože jsem tlustá (oni jsou všichni hubení), nebaví mě běžky (celá jejich rodina ráda běžkuje), jsem líná (párkrát jsem potřebovala něco dělat na PC i u nich na návštěvě a nešla pomáhat na pole - sice jsem nebyla z rodiny jediná, kdo se "flákal", ale to nevadí) a jednou se přítele zcela vážně zeptal, jestli ho nebiju (ze srandy jsem ho u kávy bouchla pěstí do ramene - ale bylo to takový ťuknutí, normální člověk z toho pozná, že se jedná o srandu). Stejně jako ty si myslím, že jsem na přítele hodná, ale tchán si není jistý, že se se mnou přítel bude mít dobře. Na oznámení chystané svatby po 5,5 letech vztahu jsem se od něj dočkala "tak snad víte, do čeho jdete" (4,5 roku spolu bydlíme). Nečekala jsem fanfáry, vřelé gratulace a oslavy, ale tohle mě celkem zchladilo. Zvlášť když naši mají přítele fakt hodně rádi, na počest zásnub hned bouchli šampáňo (a oni pijou tak jednou za rok na silvestra, víc ne). Tchán mi do očí nikdy nic neřekne, vždycky všechno řeší s přítelem, když u toho nejsem. Takže já se nemůžu ani bránit, protože vůči mě osobně není nijak zlej (krom pár přiblbých poznámek). Na druhou stranu to mám o to lehčí, že on by měl výhrady asi ke každý, prostě by si na každým něco našel, je to taková povaha...

Co aby si přítel s rodiči znovu promluvil, co jsi jim vlastně řekla špatnýho, že je to urazilo, následně na to by sis to s jeho rodiči vyříkala (že cokoliv jsi řekla rozhodně nemělo znít tak, jak to pochopili), klidně se i omluvit (ať ukážeš, že umíš ustoupit). Pokud je to něco, co fakt blbě pochopili, dá se to asi napravit. Pokud tě nesnášej kvůli nějakýmu pseudoproblému (resp. tu jeho bývalou maj rádi, tak se stavěj odmítavě na jakoukoliv následující), tak to rychle asi vyřešit nepůjde. Buď budou prudit dál a nebo si časem zvyknou, že věci se mění a synovi do výběru partnerky nemůžou kecat. Hlavně přítel by měl být aktivní a vysvětlit jim, že je dospělej, je to jeho rozhodnutí a oni nemáj právo mu do toho kecat (a věty jako "nechceme ti do toho mluvit, ale.. " tím kecaním jsou).
Pevný nervy a přeju, ať se to vyřeší.

ha narazila jsem na auditko které potřebuji:-) Potřebuju od vás radu.Jsem se svým přítelem tři měsíce(chvilka, vím)a jeho rodiče jsem potkala už někdy po měsíci.Vypadali pohodě, přišlo mi že všechno v pohodě, jenže nedavno jsem si začala uvědomovat, že všechno tak uplně v pohodě neni. To že to vůbec není v pohodě jsem pochopila asi minulý týden, kdy mě přítelova matka oslovila jménem jeho bývalé(jo omluvila se, stát se to může)a následně celej den mě okázale ignorovala a pořád vyprávěla něco o tý jeho bejvalce a přede mnou ho nutila aby vyprávěl zážitky z jejich poslední dovolený(na kterou on údajně nemá hezký vzpomínky, páč tam se dozvěděl že ho podvádí a rozchod a bla bla bla).Vyústilo to v hádku mezi mnou a přítelem, páč jsem řekla že mě nesnášej, jde to vidět a pod...přítel se potom zeptal svého otce jak to tedy maj s tím vztahem ke mě a ejhle fakt mě nesnáší a nejspíš už od prvního okamžiku. Neuvedli žádnej konkrétní důvod, ale dle mého soudu jsem asi řekla nějaký věci který ač jsem tak rozhodně nemyslela, tak se jich asi dotkly(ale stoprocentně žádný hrůzy), což je ještě v kombinaci s faktem, že bývala přítelkyně byla u rodičů velmi oblíená, neboť s jejími rodiči se znali, kámoši největší, stýkají se doteď a pod.Proběhl nenápadný tlak na přítele že mu do toho nechtěj kecat, ale chovám se k němu hnusně a bla bla bla(to mě sebralo docela dost, páč jsem na něj vážně hodná, a ani on se necítí nějak omezován, shazován, prostě neuvědomuje si že bych na něj byla jakkoliv sebemíň ošklivá).Milého přítele tohle celý začlo docela deptat a má od té doby depresivní chvilky, asi je to pro něj docela namahavý a já se bojím že jestli to takhle půjde dál, tak se bude rapidně snižovat kvalita vztahu...Jelikož já jeho rodiče měla do tý doby docela ráda a teď mi tu vřelost kazí jenom to pomyšlení jak oni mě nenávidí, ale jinak bych je klidně měla zas dál ráda, tak bych se to chtěla pokusit nějak urovnat.Vzhledem k tomu že je to celkem čerstvá záležitost, myslim že mám ještě šanci jejich názor na mě změnit, ale nevim jak abych to ještě víc nepohnojila.
Máte někdo podobný zkušenosti? Nějaký rady?Cokoliv?

DRAGEL: něco na tom bude, já jsem tichá duše. Vždy si nechám vše líbit, proto byla i u toho psychouše. Ale nejsem žádna pipka, co si nechá srát na hlavu...takže s tchýní odcáď pocáť.

Měla jsem strach ze štědrého dne a byl zbytečný. Poprvé, co se se mnou bavila bez barvitých grimas a učtěpačných poznámek. Popila vinko, pojedla bez keců, pochválila cukrovi, pak jsme se spolu zasmály nad tradičníma zvykama z dětství a bylo. Sice šlapala domů i se psem, takže nepřespala, ale co. Večer to byl fajn. Uvidíme, co zítra, to má jít poprvé na návštěvu k mým rodičům. Za celých 7 let, co jsme s Kájou spolu, neměla odvahu k našim jít. Takže to bude další toočo ;D!!

A tebe jako maminka nutila, aby jsi byl poslušný pejsek? To bych nepřežila! Můj táta je pedant, to jo-vyžaduje do teď disciplínu, ale taky jen v něčem.Jinak je to super chlap...ale ženské jsou v tomhle prostě horší, tak nějak to dokážou zatáhnouit do toho citového vydírání..nebo ne? =)

YOCCI: no ono to s těmi autoritami je takové všelijaké. Autorita má být přirozená, nikoliv vynucená jakýmsi postavením. Taky jsem měl respekt ke svým vedoucím, ale to jak mě samotného potopili jsem si uvědomil, že za jejich chyby platit nebudu, takže si budu dělat věci podle svého bez toho, abych na ně spoléhal. Moje matka si to u mě taky polepila jak mohla. Chtěla nademnou "moc" ale tak trochu to přehnala a tak si žije "sama" protože mou obranu vzala jako mé odloučení od ní ...

Jak se sama rozhodneš je na Tobě. Jen nezapomínej na to, jak Ti bylo, když tě někdo dirigoval, až budeš dirigovat své vlastní děti ... ;-)

DRAGEL: Ale máš pravdu v tom, že bych mohla zaujmout strategii"jak ty na mě, tak já na tebe"...to by možná šlo..jenže mi to moje svědomí asi nedovolí. Jsem vychovaná tak, že ke starším má být úcta a navíc maminka skoromanžela by se měla poslouchat (do jisté míry samozřejmě). Prostě pokud se děje nějaké haloo kolem maminky, radši držím hubu a můj to nějak urovná, nebo jdeme pryč. Já zasahovat nemůžu a ani nechci. Vyběhla by se mnou velice rychle, těhotná netěhotná!

DRAGEL: Díky bohu mám chlapa, který chce mě a né svou bláznivou matku. Bohužel ona když se jí něco nelíbí, tak mlčí, tváří se nasraně a používá svoje fráze jako že když ji tam nechceme, že jsme ji tam neměli vodit,a že kapr není špatný,ale že ona si ho dělá trošičku jinak, je nechutně sarkastická a jizlivá. Nejlépe opravdu drží jazyk za zuby a můj to pak odskáče o pár dnů později, když jí třeba příjde uklidit, vysát, nebo něco doveze z obchodu.Porstě se jí nikdo nezavděčí a hotovo.Můžeš udělat 90* něco dobře a stačí jedna špatná věc a máš to na talíři pokaždé, co ji vidíš...můj už je třeba jakš takš zvyklý, ale mě to neskutečně deptá, jak on kolem ní lítá, bo ona je sama a nemocná jen s čoklem ve 2+1 a ona ho neustále ponižuje. Mám hrůzu z toho co bude, až zesenilní!

je to složité s tou naši matinkou...toho je moc, co by se tu dalo zmínit, ale stejně se tím ta stará rachejtle (53let) nezmění ;(..

YOCCI: Jak? Ty jsi těhotná a tak to všechno sveď na své těhotenství, že to hrozně prožíváš a buď na ní: HYSTERICKÁ,PARANOIDNÍ A NEVDĚČNÁ, VĚČNĚ NESPOKOJENÁ A NESMLOUVAVÁ!
:-))))))

Vždycky se z toho vymluvíš, nakonec ji pak můžeš udusit tím, že jsi "MATKA" která potřebuje tohle nebo tamto ... Buď je žena a ustoupí Ti, nebo tě bude muset ochraňovat Tvůj muž. Musí si vybrat ....

Jo Muž, který se nedokáže osamostatnit od své matky nezvládl základní podstatu muže, takže je to stejně bačkora ;-)

... jo to se mi to píše ;-)

no, tak my to máme s přítelem komplikované. Mám tchýni jak má být, se vším všudy. Je to maminka jedináčka bojujeme s ní oba dva. Horší to bude teď přez Vánoce,kdy ona bydlí sama(po roku společného bydlení jsem navštěvovala psychiatra) a my spolu a pejskem. Čekáme mimi v lednu. Takže bude muset bát u nás, bylo by to přece jen blbé trávit je bez ní. JENŽE ONA JE STRAŠNĚ HYSTERICKÁ,PARANOIDNÍ A NEVDĚČNÁ, VĚČNĚ NESPOKOJENÁ A NESMLOUVAVÁ! Tak a teď mi raďte, jak se k ní mám chovat celý den?!

THE_MIRACLE: doma s partnerem, a jeho tchýní, alias mojí matkou, nevlastním otcem a mladší sestrou :-)
po letech harcování, případně vánoc ve dvou, jsme letos nenápadnými přesvědčovacími metodami (zejména nenápadnou poznámkou, že kdyby jako všichni přijeli k nám, tak bych pekla krůtu, po čemž můj anglický nevlastní otec slintá od doby, co se před lety přestěhoval do Prahy) dosáhli toho, že můžeme být doma a bude nás tu hodně :-)

Tak u koho trávíte Vánoce? Doma s partnerem/kou, u rodičů, nebo u tchýně s tchánem, nebo s úplně někým jiným?

REONA: no tak honza vi, ze mi to vadi, ale taky vi, ze vim, ze je to jeho rozhodnuti ;)
A tchyne mi rekla, ze stejne pocitala, ze travit nebude u nich, tak mam mozna body, ale uvidim :)

FELIS: No u nás to bude letos opět každej u svojí mamky. Sice už mi to tolik nevadí, ale stejně se tvářím jakože jo ;) "no jasný, prostě nechceš trávit Vánoce se mnou, tak se o tom nemusíme dál bavit" :)

REONA: vim jak Ti je, mame to uplne stejne, tak uvidime, jak napresrok uspejeme :)

THE_MIRACLE: Jasně! Je fajn, že to tak bereš .-)

KIM13: jj, ja vim, ale protoze ji mam rad, tak to holt u ni musim zkousnout. Obcas to vybubla, vetsinou to zvladam tlumit :-). Nikdo nejsme dokonalej, ze?