ARIA: no, tak to fakt nende bojovat, to jde jen mít trpělivost :-(

se získaným únavovým syndromem jsem taky pár let bojovala - nádherný výsledek mononukleozy a těžkého krvácení do mozku během jednoho měsíce. Obojí může mít za následek chronickou únavu a při takové kombinaci doktoři prostě nedokázali odhadnout, jestli je to na měsíce, roky nebo na doživotí... nakonec to trvalo asi 6 let, než jsem se z toho úplně dostala a i dnes si musím hlídat, abych si moc nesahala na dno.

TRISSIE: únavový syndrom v závislosti po chemo.. Ale nikdo mi neporadí jak z toho ven.

ARIA: hele ty si kecka,kecky vyrovnaná:)

ARIA: no, ale to už je spíš do deprese nebo chronické únavy... pokud se ti fakt vůbec nic nechce.
Jo, když se člověku vyloženě CHCE ve volném čase sedět doma, číst si nebo pařit, tak je akorát normální asociální geek :-)

TRISSIE: tak já už to mám přes rok a přijde mi to hodně špatný :(

JOHY: když to přetáhneš moc daleko, tak prostě celej člověk - tělo, hlava, city - potřebuje na nějakou dobu vypnout - válet se v posteli, koukat do stropu, číst si, hrát na počítači -a podle toho, jak hluboko ses dostal, tak tak dlouho to bude trvat. A není na tom nic špatného, to jen naše společnost nám podsouvá, že kdo není aktivní, tvořivý a kreativní 24 hodin denně 7 dní v týdnu, je něco méněcenného...

JOHY: co si najít něco co tě v dětství bavilo? a chtěl by si to znovu zkusit nakej sport, sbírání něčeho.atd...imho pět dní ještě nic neni...ale

HONZAF: nevim, ale řiká se tomu jindy vyhoření, až na to, že já nejsem člověk, kterej by nemohl dělat svojí práci, ale spíš svoje koníčky, pracovat na sobě, provozovat osobní hygienu....a to je o sebevědomí a vůli....ale pokud víš o jiný diskuzi, kde by mi poradili, sem s tím...

a relax to už taky neni....v tomhle počasí zůstávat doma a hnít....

JOHY: nejak se relaxovat musi. ale todle zrovna imho neni o sebevedomi? :)

poslední dobou se mi vyhrotila situace, která trvá tak poslední rok...živim se všelijak na volné noze - většinou produkce - divadlo, film, reklamy, pak třeba výstavy apod, samá vesměs kreativní práce. do práce nasazuji všechno, ale problém nastává, jakmile mám volnej den. skoro se nedá říct, že ani vstanu, protože ho většinou proležim v posteli u kompu a televize a nic, NIC nedělám. přitom ale vim, že tim zabíjim nápady, který mám a který by stálo za to realizovat, ale nějak se nedokážu zvednout a nějak začít. večer pak pravidelně trávím někde v baru....jde to takhle posledních pět dní v kuse.....

máte někdo nějakej tip???

TRISSIE: a opravdu hodne tez imho pomaha, kdyz doopravdy VIDIS praci ktera za tebou zustane.

O tom třeba filosofie existence: Existence předchází esenci.Existence nepotřebuje omluv.Zkrátka člověk-individualita má právo i povinnost (což je možná ještě těžší) dělat si co chce a jak to cítí, že se to má.To je ovšem ideální stav, kterej se fakt těžko dá udržet pořád.Osobně myslím, že je proto potřeba uvědomit si, že to celé funguje a bude fungovat i s kompromisama (protože to funguje jakkoli) a tohle vědomí pojmout za své.

SHEALA: no, ono je něco jiného odložit nějakou věc, protože se mi do ní nechce nebo na ni nemám čas, ale vím, že ji zvládnu, a odložit ji, protože se bojím, že ji nezvládnu... to první je o nezbláznění se z přemíry povinností, to druhé je ubíjející, protože člověk nakonec nemyslí na nic jiného :-(

TRISSIE: no ja uz ted trenuju druhou uroven . neco malinko odlozit a pak to vyresit :-))) Resp bnedelat si hlavu ze to clovek odkladal, nedelat si hlavu z toho ze si clovek delal hlavu. Mozna to neni uplne tak dalsi krok, jako spis prechodny krok k tomu aby mer nedokazalo rozhodit fakt uz nic co za to nestoji (tj veci typu erinie na studijnim, fakt neprijemny kandidat, etc) Nechci se dopracovat do stavu ze me uplne nic nesere a nestresi.

Co se týká sebevědomí, myslím, že jedním z jeho velkých žroutů je odkládání věcí, které je nutné udělat, ale na které se člověk necítí... takové to "to bude složité, já na to nemám, to se mi nepovede" - a naopak nic nepovzbudí sebevědomí tolik, jako když se do nich člověk pustí a dotáhne je do konce...

Vůbec vědět, co všechno jsem schopná udělat a zvládnout, když půjde do tuhého, je moc povzbuzující věc - před nějakými pěti sedmi lety jsem měla sebevědomí pěkně nízko, ale kvůli tomu, co mám za sebou, tak vím, že se protluču, a jsem sebevědomá až moc :-)

Nejlepší je, že každý člověk myslí, ale úplně, úplně jinak.Velká většina lidí se nikdy nedozví, co si myslíte, pokud to sami neřeknete a ta menšina je natolik rozumná, že vás vždy bude tolerovat.A pokud náhodou ne, tak to mají pomotaný oni a ne vy a tím vám může a musí sebevědomí jen stoupnout.Zdravé sebevědomí je přirozenost - chce to jen se chovat a jednat tak, jak vy VÍTE, že je to fair.

KOKES: Hmno, rekla jsem mu, ze jsem se bala, ze me zajede, ale obsah neni dulezity ne? :D a ja se fakt bala, kdyz na me couval s tim velkym osklivym nakladakem :DDD

FANAE: cos mu řekla? táhni do háje?:-P

Tak jsem udelala pokrok v tom treninku! :) Promluvila jsem na ciziho cloveka! sama! chlapa! a rekla jsem celou vetu! :DDD

XCHAOS: ehm .. ja :)

M1C4A1: to se tam při zadání musí nastavit .)