Myslím si, že když funguje v knize popis obecného získávání sebevědomí na konkrétních příkladech, vyplývá z toho, že buď radu přijmeme, protože odpovídá našim předpokladům a propozicím a nebo je druhá možnost a to je ona "sugerace", nazvala bych to raději a lépe sugesce, kdy jsme schopni přetvořit sami před sebou obraz tak, aby se nám líbil. Myslím, že i tento přístup je pro získávání sebevědomí dobrý, jen je třeba počítat s prozřením nebo změnou pohledu, když od začátku nepracuje dotyčný s vědomím sugesce a úmyslného přetváření pohledu na sebe sama.
Některé konkrétní popisy často můžou být myšleny spíš jako obecný návod a poté aplikování na vlastní osobnost čtenáře a poté opět přijmutí konkrétního a vlastního stanoviska a přístupu.
Dál záleží na vlastním nastavení pozorování sebe sama a kritičnost vůči sobě. V pár momentech se může dotyčný chvíli vidět jako dost ošklivý a poté změní pohled, často vnitřní nastavení a pocity ze sebe a na sebe a vturánu je pěkný...
Proto si myslím, že sugesce je dobrý pomocník sebevědomí! Umí-li se s ní správě zacházet. .)
Dál si myslím, že pro sebevědomí je velkým plus nezatěžování sebe sama ideály, které jsou neobjektivní. Spokojenost s momentálním tím, co je a nehledání něčeho nenajitelného, chtít být něčím/někým jiným a ne sám sebou je taky velký zabiják sebevědomí.
Pozoruji delší dobu u lidí často nevyrovnanost mezi "egem" a vlastním sebevědomím. Samo "ego" umí pěkně komplikovat cestu k pěknému sebevědomí např. tím, že podsouvá, jak by co mělo být a jak by se ten onen měl chovat, nastavuje předsudky a může se snažit hledat ideál, který je většinou spíš jakýmsi "dogmatem" doby a společnosti. Nekouká na to, co opravdu je, ale honí se tím "mělo by být". Tady může vyplývat nespokojenost a rozpor v sobě, a rozpor - co mám vs. co chci. Ale to už začínám zabíhat do jiných odvětví a k jiným myšlenkám a spojitostem.