VINKI: Ale v případě, že uznáváš, že život druhýho člověka zasluhuje ochranu už jen na základě toho, že on sám jej považuje za hodnotný, pak má podle mě tahle hodnota univerzálnější charakter než čistě subjektivní. Alespoň tak to vnímám. Kdybych na hodnotu života nahlížela jen ze subjektivního hlediska, pak bych s jakoukoli pomocí při záchraně života dost váhala, protože bych nemohla vědět, jestli "nezachraňuju" něco, co jeho nositel pokládá momentálně za bezcenné.

BIGMOLE: Nie celkom rozumiem tvojej logike. Dokonca si dovolím tvrdenie, že je chybná. To, že môj život má cenu len pre mňa, predsa neznamená, že tvoj život cenu nemá. Má. Pre teba a prípadne pre tvojich blízkych. A preto máš právo na jeho ochranu, pokiaľ si to praješ. Preto má každý právo, aby bol jeho život chránený a nikto mu naň nemohol siahnuť. Len to podľa mňa neznamená, že je povinný si ho uchovávať, pokiaľ sa rozhodne vzdať sa ho.

BIGMOLE: ja jsem ke svemu zivotu mela (a v urcitych momentech stale mam), velice zvlastni postoj, proto se nemuzu ridit pravidlem, ktere jsi zminila v posledni vete, a proto rikam, ze u ostatnich tu touhu po zivote predpokladam. (Protoze si jsem vedoma toho, ze je muj postoj velmi minornitni.)

ECLECTICA: No, já třeba život za nejvyšší dar považuju, ale s prodlužováním života za každou cenu taky nesouhlasím. Ale k té hodnotě života - nejsem si jistá, jestli dáváme stejným slovům stejný význam. Pro mě totiž to, co nemá hodnotu, je zároveň bezcenné a nemám potřebu to jakýmkoli způsobem ochraňovat. A i když mi řadu lidí neznám a ani k nim nic necítím, tak si nedokážu představit, že bych jim třeba v případě nějaký nehody nepomohla, protože jediný hodnotný život je ten můj.

BIGMOLE: ac pro me konkretne zivot mnoha lidi hodnotu nema (tj. neznam je, nejsou mi prinosem, nic k nim necitim, atd.), predpokladam, ze oni si sveho zivota ceni natolik, ze o nej nechteji byt pripraveni. Je to jakesi automaticke ocekavani, ktere plati do okamziku, kdy se setkam s jinym postojem k vlastnimu zivotu, spojene samozrejme s tim, ze skutecne nikomu nechci vedome pusobit bolest, zarmutek, atd.
Jsem si zaroven ale vedoma toho, ze pod vlivem okolnosti muze clovek touhu po zivote ztratit, a pak je treba k danym pripadum pristupovat mene standardne. (Tim probuh nechci rict, ze kdyz mi nekdo rekne, ze chce zemrit, pujdu a vrazim do nej nuz.)

Co se meho svetonazoru tyce, ac papirove katolicka, rozhodne se ke krestanstvi ani pribuznym smerum nehlasim. Zivot nepovazuju jen za dar, ale i za prokleti, a pokud se nekdo rozhodne, ze sve vedomi necha vyhasnout a vim, ze je to clovek, jehoz blizici se smrt je neodvratitelna, nemam s tim nejmensi problem a myslim, ze je daleko humannejsi dotycnemu smrt umoznit (samozrejme musi byt cela zalezitost pravne neprustrelna), nez se ho snazit presvedcit, ze je jeho nazor mylny a nechat ho kuprikladu jeste par tydnu rozezirat rakovinou.

Nehodlam nikomu upirat nazor na to, ze zivot je nejvetsi dar a mel by byt zachovan a prodluzovan co to jen jde, za predpokladu, ze jeho nazory neovlivni moje rozhodnuti tykajici se meho zivota.

VINKI: Pokud by se ale lidé schodli na tom, že život nemá univerzální hodnotu, pak by neměli důvod život ochraňovat. Je to spíš otázka, než konstatování. Ale vnímám to tak, že kdyby život člověka měl jen subjektivní hodnotu, tak by se každé zabití stalo obhájitelné, protože pro ostatní by život onoho zabitého žádnou hodnotu neměl?

BIGMOLE: Úzko. Ak ti spoločnosť zákonom zakazuje o ňom slobode rozhodovať, čo v prípade eutanázie robí, odvoláva sa pri tom na "život ako najvyššiu hodnotu". V okamihu, keď sa začneš pýtať na hodnotu života, napríklad od čoho je odvodená, stretneš sa buď so zmätenými pohľadmi, náboženskými argumentmi alebo s veľmi emotívnym odmietnutím diskusie.

VINKI: Ne, rozhodovat o mém životě nemá právo nikdo, ale nevím tak úplně, jak to souvisí s otázkou hodnoty života?

BIGMOLE: Život nemá nijakú univerzálnu hodnotu. Tvojmu životu môžu pripisovať nejakú hodnotu tvoji blízki, ale ani oni o ňom nemajú právo rozhodovať. A to ani v prípade, že by mu pripisovali väčšiu hodnotu, ako ty sama.

ECLECTICA: Ta moje úvaha byla prioritně myšlená na hodnotu života obecně, ne konkrétně na hodnotu života terminálně nemocného. Ale sama za sebe doufám, že můj život bude mít hodnotu i během umírání :-)

BIGMOLE: jenze ten sebevrah ma, na rozdil od nevylecitelne nemocneho v pokrocilem stadiu choroby, sanci, ze bude jednou povazovat svuj zivot za dostatecne hodnotny, ma zkratna nadeji.

VINKI: Jestli to umím vysvětlit, to fakt nevím :-). Ale zkusím to takhle - pokud se člověk dostane třeba do deprese nebo ho potká nějaká krizová situace, ze subjektivního hlediska jeho život ztrácí hodnotu. Z hlediska lidí okolo něho ale jeho život hodnotu neztrácí. Ona hodnota života podle mě přesahuje jeho subjektivní vnímání. I to je vlastně důvod, proč se zachraňují sebevrazi. Kdyby se subjektivní hledisko bralo jako absolutně platné, nebyl by důvod pokusit se jim v sebevraždě zabránit.

VINKI: naprosto s tebou souhlasim.

ECLECTICA: Tá lekárka je podľa všetkého hlboko veriaca katolíčka. Z jej pohľadu to naozaj je zlyhanie pacienta. Má na ten názor právo a ni si neviem predstaviť, ako by ho mohla zmeniť bez toho, aby sa najprv vzdala svojej viery. Jediné, na čo podľa mňa nemá právo, je vnucovať život v súlade s jej názorom aj ľuďom, ktorí jej vieru nezdieľajú.

HONZAF: Mne ten krik nepríde nijak zvlášť OT.

BIGMOLE: Akú hodnotu má napríklad môj život sám o sebe, bez ohľadu na to, akú hodnotu mi pripisujem ja? Toto si naozaj rád nechám vysvetliť.

TAYLES: Iste, pokiaľ niekto trpí v neľudských podmienkach, asi bude náchylnejší vzdať sa života. Legalizácia eutanázie ale predsa neznamená zákaz poskytovania a sústavného zdokonaľovania paliatívnej starostlivosti. Je to len ďalšia slobodná voľba, ktorú môžeš a nemusíš využiť. Legalizácia eutanázie predsa neznamená, že ak sa niekto dostane do zlého stavu, zabijeme ho. Dôležité je práve to, že rozhodnutie prichádza od pacienta. Je povinnosťou spoločnosti vytvoriť také podmienky, aby k takému rozhodnutiu dospelo čo najmenej ľudí. Osobne však pochybujem, že je právom spoločnosti zabrániť im zákonom vo vykonaní toho rozhodnutia, pokiaľ už k nemu raz dospeli.

TAYLES: ta lekarka v jedne z odpovedi psala, ze muze jit i o selhani pacienta.

ECLECTICA: no já bych to ani tak nenazývala..spíš selhání pacientova okolí právě. Ale tak..já jinak nevím. Zas když člověk vidí ty hrůzy, tak ať si každý dělá co chce...ale je fakt, že by to muselo být zatraceně dobře ošéfováno.

TAYLES: a nebo, jak pani doktorka pise, jde o selhani pacienta, ehm. nemuzu se zbavit dojmu, ze s takovym pristupem nejsou brany pacientovy pocity a prani bagatelizovany.

no a pokud můžu k těm potrattům, tak za zákaz nejsem - to by se akorát potraty přesunuly do ilegality a bylo by to stokrát nebezpečnější než je. Na druhou stranu, už jsem se setkala i s vyprávěním, že nějaká slečna už byla asi tak pětkrát na potratě a komentovala to slovy "to nic není, aspoň to člověka vyčistí" ...vyčistí od čeho? nemám tušení...asi od dítěte...a ta by podle mě zasloužila přes hubu a nic jiného

VINKI: co jsem ale tak vyrozumněla od paní Svatošové (přednáška)..tak to rozhodnutí pro smrt přichází od pacienta spíš v monentě..kdy o něj není dobře postaráno (př. tišení bolesti) nebo kdy mu rodina dá najevo, aby už nebyl na obtíž....

VINKI: Objektivně lze (snad) říct, že každý život má hodnotu sám o sobě. Bez ohledu na to, co si o hodnotě svého života myslí jeho nositel. Ale možná je tu rozdíl mezi hodnotou obsahu konkrétního života a hodnotu života člověka jako takového.