QUANTI: vím, že moje babička (dej jí pámbu věčnou slávu) měla občas potřebu zdůrazňovat, že Saša (ten starší) není můj (což se dalo snést, babičce bylo přece jen 86, a Sašovi 15...)
horší bylo, když našemu (společnému), tehdy tříletému synovi vysvětlovala, že Saša vlastně není úplně jeho brácha, protože májiného tatínka... ten z toho byl dost vykulenej :-(

a co si z takové senilní babičky vezmeš... ona to snad ani nedělala úmyslně,

ORIKA: CHIMERA: uvádíte mě do rozpaků... ;-)
BTW - navíc jsem si je oba přivezl z ciziny ;-)

adopce/osvojeni> doporucu knihu Rok kohouta od T. Bouckovy. Trochu drsny cteni bez obalu, ale ukazuje druhou stranu mince

CHIMERA: no hele, dva takový taky znám, dvě moje kamarádky je mají:)
LONESTAR: a to je na tom právě to hezký :)

ORIKA: já nevim - mi to přišlo úplně normální a přirozené...

ORIKA: no ja, ale takovýho chlapa lupou hledat :-) kterej si vezme starší ženu, s dítětem, akceptuje je a nečiní rozdíl mezi ním a vlastním... má můj respekt velikej... a to já hned nějakýmu chlapovi neřeknu :-)

LONESTAR: ty jo, to se tak hezky čte :)

BLABOL: když jsem se brali, žil s mámou - ale regulérně navštěvoval otce a prarodiče (žili společně)...
bral mě od začátku jako "chlapa od mámy" a spíše staršího kámoše než otce (je mezi náma rozdíl 14let) - trochu probém byl v pubertě, kdy najednou těžce nesl, že ten "starší kámoš" uplatňuje autoritu a vyžaduje nějaké dodržování disciplíny (nebo možná naopak já jsem měl problém, že ten "mladší kámoš" najednou odmítá spolupracovat na tom co doteď bylo běžné - kdo ví?)
nikdy mi neříikal "tati" (a nikdo to od něj nikdy nevyžadoval) - od zažátk jsme si číkali křestními jmény...
můj vztah k němu? dalo by se říci, že jsem ho od začátku bral jako syna, a to i poté, co se nám narodilo společné dítě (které on bral jako "řvoucí mimino" ;-)
teď má 27 a jeho brácha 16 - a nečiním mezi nimi žádného rozdílu...

HRABALKA: Urcite.
Serge Lebovici popisuje tri ruzne deti v hlave matky, kdyz matka drzi v naruci sve dite:
1) dite fyzicke - jde o kluka nebo holku, je malinkate nebo spis vetsi, baculatejsi.. atd. Dite, ktere lze popsat.
2) dite imaginarni nebo dite tehotenstvi - dite co si matka vysnila behem tehotenstvi, jestli slo o kluka nebo holku, jestli bylo malinkate nebo vetsi. A uz tato konfrontace mezi fyzickym ditetem a ditetem imaginarnim neni vzdy lehka.
Tyto "dve deti" uz popsali jini autori, Lebovici ale popsal i treti dite v hlave matky:
3) dite fantasmaticke (ve franine nam rekli fantasmatique nevim jak to spravne prelozit)
Jedna se o dite z podvedomi.
Toto dite souvisi s Oidipovskym komplexem - tady to chce mit dobre pochopenyho Freuda a vedet o co se jedna... no, pokusim se to tedy vysvetlit.. mala, asi tak 4leta holcicka, prochazi timto komplexem, odvraci se - ve sve hlave!!! podvedome!!! - od maminky a jeji lasky, protoze by chtela mit penis jako kluci a hleda "pomoc" u tatinka, a z jeji touhy po penisu se stane touha po diteti, ktere chce ziskat od sveho otce. Toto popisuje Freud. Lebovici navazuje s tim, ze tato touha v podvedomi pretrvava a tudiz fantasmaticke dite odkazuje na tuto podvedomou touhu a tim otec matky ditete se stava jakoby adoptivnim otcem ditete. A diky tady te vazbe, vse co se bude dotykat otce matky (dedecka) se bude dotykat ditete (jako napr. nemoc dedecka).
Fantasmatickeho ditete je nosicem rodine historie = nosi v sobe transgeneracni (napric generacemi) mandat, aby se mohlo zapsat do rodinne historie matky a nekdy take neco vykoupit.

Tyto tri deti se prekryvaji a jsou nekdy zdrojem tezkosti. V tom pripade Lebovici nabizi terapeutickou konzultaci.

GRETKA: mohla bys trochu rozvést ty tři děti vhlavě matky? Zajímaloby mě to. Dík.

BLABOL: to je ale nesmysl, jestli je malýmu 16 měsíců, tak bude brát svého tátu jako jediného možného a vlastního . Já bych se spíš bála,aby biolog. otec neškodil - schválně si kluka nenašel a neřekl mu pravdu (v případ, že mu ji neřeknete vy)

CHIMERA: ok ja to tak pochopila,ale nebylo tak uplne kuli mne :-)

LONESTAR: ja bych to taky neriskovala, ale kdyz to tak nekdo ma...

ja jsem jako dite treba desne patrala, jestli nejsem adoptovana, po fotkach, historkach z porodnice apod....

LONESTAR: Chtěla bych vědět, jaký k tobě má vztah, nebo ty k němu....a jestli jeho otec o něj jevil zájem, či ne...Protože můj bio otec zájem nejeví, prckovi je 16 měsíců a pokud by zájem nejevil dál, chce si ho partner osvojit...i s tím, že mu to neřeknem....ale to je těžký.....partner má strach, že když bude vědět kdo je otec doopravdy, že ho malej přestane mít rád..a nemůžu mu to vysvětlit...

CHIMERA: nejde o osoby, kterým to sdělíš (přátelé) - jde o osoby, které se to mohou (nějak) dozvědět a příležitostně (podle Murphyho zákonů většinou v té nenevhodnější chvíli a tím nejnevhodnějším způsobem) to dítěti sdělí...

LONESTAR: osvojení zahrnuje i vyženění...Tak sjem to myslela

ANO, DISKUZE SE TÝKÁ PRO VYŽENĚNÉ TAKY..Mělto tak nějak být, asi jsem to špatně vyjádřila..musím to upravit :)

LONESTAR: příbuzní ano, jsou-li... jenže v jejich případě žádní blízcí nebyli a vzdálení se dozvěděli o dětech, až byly větší, čili nepoznali, že nejsou z rodného hnízda. se sousedy se to má tak, že když se přestěhuješ, neví nic :-)
jsou samozřejmě osoby, kterým to sdělit můžeš (já jako přítel to vím) - ale tehdy si musíš být jist, že tenhle člověk proti tvé vůli dítěti nic neřekne. nikdy.

CHIMERA: jestli o adopci ví někdo v okolí - no většinou o tom někdo další (sousedi, příbuzní atd. atp.) vědí...

SCALEX: asi jak kdy. znám rodiny, které to svým dětem nikdy neřekly a všichni jsou spokojení. záleží na tom, jestli o adopci ví někdo v okolí - pokud ne, např. při přestěhování, tak se to dítě nemusí dozvědět.
lékařům pravdu říct nemusíš, pokud dítě není vážně nemocné... a ani učitelům ne :-)
ale měla-li bych si vybrat, sdělovala bych taky nějak dřív a průběžně... já osobně bych chtěla dítě do pěstounské péče (ne do osvojení), s tím, že bychom se jaxi oba vzájemně vybrali... vyzkoušeli... a řekli si, že se chcem :-)