STRASNYPES: taky to nemuzu pobrat, a uprimne receno mi cast Freuda pripada trochu ulitla (a nektery jeho nazory uz jsou taky prekonany)

ale to imaginarni chapu, umim si predstavit, ze si nekdo vysni nejaky miminko a ono pak fyzicky vypada jinak ;)

LONESTAR: :/ jesteze nejsem v podobne situaci, moji babicce je 85 a vim ze by taky neceho podobneho nejspis byla schopna :]

LONESTAR: Tak na to se právě těšíme...až někdo přijde a pěkně to malýmu vyžvejkne....Je sice ještě malej, ale stejně.....Moc se mi nechce do toho, říkat mu, kde je jeho otewc, když otec nejeví zájem....ale zároven se otcovství vzdát nechce jen proto, že si tím honí ego...

QUANTI: vím, že moje babička (dej jí pámbu věčnou slávu) měla občas potřebu zdůrazňovat, že Saša (ten starší) není můj (což se dalo snést, babičce bylo přece jen 86, a Sašovi 15...)
horší bylo, když našemu (společnému), tehdy tříletému synovi vysvětlovala, že Saša vlastně není úplně jeho brácha, protože májiného tatínka... ten z toho byl dost vykulenej :-(

a co si z takové senilní babičky vezmeš... ona to snad ani nedělala úmyslně,

ORIKA: CHIMERA: uvádíte mě do rozpaků... ;-)
BTW - navíc jsem si je oba přivezl z ciziny ;-)

adopce/osvojeni> doporucu knihu Rok kohouta od T. Bouckovy. Trochu drsny cteni bez obalu, ale ukazuje druhou stranu mince

CHIMERA: no hele, dva takový taky znám, dvě moje kamarádky je mají:)
LONESTAR: a to je na tom právě to hezký :)

ORIKA: já nevim - mi to přišlo úplně normální a přirozené...

ORIKA: no ja, ale takovýho chlapa lupou hledat :-) kterej si vezme starší ženu, s dítětem, akceptuje je a nečiní rozdíl mezi ním a vlastním... má můj respekt velikej... a to já hned nějakýmu chlapovi neřeknu :-)

LONESTAR: ty jo, to se tak hezky čte :)

BLABOL: když jsem se brali, žil s mámou - ale regulérně navštěvoval otce a prarodiče (žili společně)...
bral mě od začátku jako "chlapa od mámy" a spíše staršího kámoše než otce (je mezi náma rozdíl 14let) - trochu probém byl v pubertě, kdy najednou těžce nesl, že ten "starší kámoš" uplatňuje autoritu a vyžaduje nějaké dodržování disciplíny (nebo možná naopak já jsem měl problém, že ten "mladší kámoš" najednou odmítá spolupracovat na tom co doteď bylo běžné - kdo ví?)
nikdy mi neříikal "tati" (a nikdo to od něj nikdy nevyžadoval) - od zažátk jsme si číkali křestními jmény...
můj vztah k němu? dalo by se říci, že jsem ho od začátku bral jako syna, a to i poté, co se nám narodilo společné dítě (které on bral jako "řvoucí mimino" ;-)
teď má 27 a jeho brácha 16 - a nečiním mezi nimi žádného rozdílu...

HRABALKA: Urcite.
Serge Lebovici popisuje tri ruzne deti v hlave matky, kdyz matka drzi v naruci sve dite:
1) dite fyzicke - jde o kluka nebo holku, je malinkate nebo spis vetsi, baculatejsi.. atd. Dite, ktere lze popsat.
2) dite imaginarni nebo dite tehotenstvi - dite co si matka vysnila behem tehotenstvi, jestli slo o kluka nebo holku, jestli bylo malinkate nebo vetsi. A uz tato konfrontace mezi fyzickym ditetem a ditetem imaginarnim neni vzdy lehka.
Tyto "dve deti" uz popsali jini autori, Lebovici ale popsal i treti dite v hlave matky:
3) dite fantasmaticke (ve franine nam rekli fantasmatique nevim jak to spravne prelozit)
Jedna se o dite z podvedomi.
Toto dite souvisi s Oidipovskym komplexem - tady to chce mit dobre pochopenyho Freuda a vedet o co se jedna... no, pokusim se to tedy vysvetlit.. mala, asi tak 4leta holcicka, prochazi timto komplexem, odvraci se - ve sve hlave!!! podvedome!!! - od maminky a jeji lasky, protoze by chtela mit penis jako kluci a hleda "pomoc" u tatinka, a z jeji touhy po penisu se stane touha po diteti, ktere chce ziskat od sveho otce. Toto popisuje Freud. Lebovici navazuje s tim, ze tato touha v podvedomi pretrvava a tudiz fantasmaticke dite odkazuje na tuto podvedomou touhu a tim otec matky ditete se stava jakoby adoptivnim otcem ditete. A diky tady te vazbe, vse co se bude dotykat otce matky (dedecka) se bude dotykat ditete (jako napr. nemoc dedecka).
Fantasmatickeho ditete je nosicem rodine historie = nosi v sobe transgeneracni (napric generacemi) mandat, aby se mohlo zapsat do rodinne historie matky a nekdy take neco vykoupit.

Tyto tri deti se prekryvaji a jsou nekdy zdrojem tezkosti. V tom pripade Lebovici nabizi terapeutickou konzultaci.

GRETKA: mohla bys trochu rozvést ty tři děti vhlavě matky? Zajímaloby mě to. Dík.

BLABOL: to je ale nesmysl, jestli je malýmu 16 měsíců, tak bude brát svého tátu jako jediného možného a vlastního . Já bych se spíš bála,aby biolog. otec neškodil - schválně si kluka nenašel a neřekl mu pravdu (v případ, že mu ji neřeknete vy)

CHIMERA: ok ja to tak pochopila,ale nebylo tak uplne kuli mne :-)

LONESTAR: ja bych to taky neriskovala, ale kdyz to tak nekdo ma...

ja jsem jako dite treba desne patrala, jestli nejsem adoptovana, po fotkach, historkach z porodnice apod....

LONESTAR: Chtěla bych vědět, jaký k tobě má vztah, nebo ty k němu....a jestli jeho otec o něj jevil zájem, či ne...Protože můj bio otec zájem nejeví, prckovi je 16 měsíců a pokud by zájem nejevil dál, chce si ho partner osvojit...i s tím, že mu to neřeknem....ale to je těžký.....partner má strach, že když bude vědět kdo je otec doopravdy, že ho malej přestane mít rád..a nemůžu mu to vysvětlit...

CHIMERA: nejde o osoby, kterým to sdělíš (přátelé) - jde o osoby, které se to mohou (nějak) dozvědět a příležitostně (podle Murphyho zákonů většinou v té nenevhodnější chvíli a tím nejnevhodnějším způsobem) to dítěti sdělí...

LONESTAR: osvojení zahrnuje i vyženění...Tak sjem to myslela

ANO, DISKUZE SE TÝKÁ PRO VYŽENĚNÉ TAKY..Mělto tak nějak být, asi jsem to špatně vyjádřila..musím to upravit :)

LONESTAR: příbuzní ano, jsou-li... jenže v jejich případě žádní blízcí nebyli a vzdálení se dozvěděli o dětech, až byly větší, čili nepoznali, že nejsou z rodného hnízda. se sousedy se to má tak, že když se přestěhuješ, neví nic :-)
jsou samozřejmě osoby, kterým to sdělit můžeš (já jako přítel to vím) - ale tehdy si musíš být jist, že tenhle člověk proti tvé vůli dítěti nic neřekne. nikdy.

CHIMERA: jestli o adopci ví někdo v okolí - no většinou o tom někdo další (sousedi, příbuzní atd. atp.) vědí...

SCALEX: asi jak kdy. znám rodiny, které to svým dětem nikdy neřekly a všichni jsou spokojení. záleží na tom, jestli o adopci ví někdo v okolí - pokud ne, např. při přestěhování, tak se to dítě nemusí dozvědět.
lékařům pravdu říct nemusíš, pokud dítě není vážně nemocné... a ani učitelům ne :-)
ale měla-li bych si vybrat, sdělovala bych taky nějak dřív a průběžně... já osobně bych chtěla dítě do pěstounské péče (ne do osvojení), s tím, že bychom se jaxi oba vzájemně vybrali... vyzkoušeli... a řekli si, že se chcem :-)