CHIMERA: tedy, nikdy bych nečekala, že se my dvě v něčem "setkáme", ale zcela jednoznačně milujeme stejnej film, je to má srdeční záležitost :)

SHADOWALKER: určitě. Předtím to tu někdo velmi dobře a přesně popsal, jak by se mělo postupovat a lze s tím jenom souhlasit.

BLABOL: At je to jak chce, tak neni dobry napad tajit biologickeho otce. Nejsem odbornik na to jak tohle tak malemu diteti naznacit, ale urcite bych nezatloukala, protoze to se akorat obrati proti tobe. Obzvlast v pripade, ze nechce vzdat otcovstvi je jasne, ze jednoho dne mu rupne v bedne a prijde malymu rict, ze je jeho tata.

CHIMERA: ideály bývají nedostižné :-P)
film znám ...

LONESTAR: seš můj ideál :-) miluju film Setkání v červenci. znáš? :-)

STRASNYPES: asi mate ve sve historii, ze se te to nema dotykat ;))) V me rodine se na urcity retez "hraje". At uz ze strany matky ci otce. A vidim ve svem zivote urcite projevy tohodle retezce. Navic, a to vim, ze je spis vyjimecne, v nasi rodine se plno veci traduje nebo jak by se to reklo...napr. moje babicka z matciny strany nam vyprave o svem dedeckovi atd. Vim toho proste hodne o svych predcich a uvedomuji si, ze v urcitych okamzicich to na mne jakoby dopada - i v dobrem slova smyslu.

právě, vůbec bych neřekla, že se mě jakkoliv dotkla historie - posloupnost matka mojí matky a tak dále :)) Nic mi to neříkalo a taky neříká.
Taky jsem už dávno přemítala nad Freudovými teoriemi; žádná vzpomínka z dětství, a to jsem byla dítě, co hodně přemýšlelo, neměla jsem společnost dětí podobného věku, takže jsem byla často ponořena do vlastních úvah, představ, někdy jsem se těžko dostávala do reality, nejstarší konkrétní ověřenou vzpomínku mám ze dvou let, ale nic takového ,co tento konstruktér předestírá, si nepamatuji.

STRASNYPES: Ono je samozrejme slozitejsi tyto veci vnimat, nebo spis vubec uvedomovat si. Ze sveho zivota mi tato prednaska prave objasnila nektere veci - hlavne s tou rodinou historii, ze jsem si ji prenesla do sveho zivota. A hlavne, kde se to ve mne vzalo. On clovek nejak tusi, ze to souvisi s rodinou historii, ale nejak moc nevi, jak tyto mechanismy funguji.
Driv jsem hlavne vnimala tu posloupnost matka moji matky, moje matka, ja. S tim, ze je to opravdu, dalo by se rici, nosna vetev - nebo alespon jedna z nosnych vetvi - v me vlastni historii. Diky teto prednasce jsem si uvedomila, ze tu jsou i jine, stejnetak opravdove, o dost slozitejsi vztahy v posloupnosti otec me matky, moje matka, ja. Ktere se prenesli do me historie zrovna tak.

Kdyz jsme meli prednasky o Freudovi, tak jsme to ve skole rozebirali :) A jak ty jeho prvni tri stadia vyvoje psychiky jsou celkem prekousnutelne, tak to vyvrcholeni toho tretiho - ten Oidipovsky komplex dava mnoha lidem zabrat. Moje kamaradka zaryte tvrdila, ze je to naprosty vymysl, nebo aspon, ze ne vsechny deti timto stadem musi projit, ze ji se to nedotklo. Kamarad, co chce byt psychiatr :), mel samozrejme jiny nazor.. a sama jsem byla takova rozpolcena, moc jsem nevedela a pak jsem si zacala probirat svoje vzpominky z detstvi a mam fakt pocit, ze o sveho otce, jsem jevila zajem, kdyz uz mi byli tak ctyri. Samo, z toho co si pamatuji, proste utrzky tak od dvou, tri let. No a kdyz se zacnes clovek hrabat v tom svem podvedomi - touha po diteti je nebo neni.. kdyz je, pokladat si otazky, z ceho ta touha cisi? .......

A ulitle to urcite je.

QUANTI to mám radost, že nejsem sama :))

STRASNYPES: taky to nemuzu pobrat, a uprimne receno mi cast Freuda pripada trochu ulitla (a nektery jeho nazory uz jsou taky prekonany)

ale to imaginarni chapu, umim si predstavit, ze si nekdo vysni nejaky miminko a ono pak fyzicky vypada jinak ;)

LONESTAR: :/ jesteze nejsem v podobne situaci, moji babicce je 85 a vim ze by taky neceho podobneho nejspis byla schopna :]

LONESTAR: Tak na to se právě těšíme...až někdo přijde a pěkně to malýmu vyžvejkne....Je sice ještě malej, ale stejně.....Moc se mi nechce do toho, říkat mu, kde je jeho otewc, když otec nejeví zájem....ale zároven se otcovství vzdát nechce jen proto, že si tím honí ego...

GRETKA: OMG, to fantasmatické dítě mi přijde spíš jako fantasmagorie :))

QUANTI: vím, že moje babička (dej jí pámbu věčnou slávu) měla občas potřebu zdůrazňovat, že Saša (ten starší) není můj (což se dalo snést, babičce bylo přece jen 86, a Sašovi 15...)
horší bylo, když našemu (společnému), tehdy tříletému synovi vysvětlovala, že Saša vlastně není úplně jeho brácha, protože májiného tatínka... ten z toho byl dost vykulenej :-(

a co si z takové senilní babičky vezmeš... ona to snad ani nedělala úmyslně,

ORIKA: CHIMERA: uvádíte mě do rozpaků... ;-)
BTW - navíc jsem si je oba přivezl z ciziny ;-)

adopce/osvojeni> doporucu knihu Rok kohouta od T. Bouckovy. Trochu drsny cteni bez obalu, ale ukazuje druhou stranu mince

CHIMERA: no hele, dva takový taky znám, dvě moje kamarádky je mají:)
LONESTAR: a to je na tom právě to hezký :)

ORIKA: já nevim - mi to přišlo úplně normální a přirozené...

ORIKA: no ja, ale takovýho chlapa lupou hledat :-) kterej si vezme starší ženu, s dítětem, akceptuje je a nečiní rozdíl mezi ním a vlastním... má můj respekt velikej... a to já hned nějakýmu chlapovi neřeknu :-)

LONESTAR: ty jo, to se tak hezky čte :)

BLABOL: když jsem se brali, žil s mámou - ale regulérně navštěvoval otce a prarodiče (žili společně)...
bral mě od začátku jako "chlapa od mámy" a spíše staršího kámoše než otce (je mezi náma rozdíl 14let) - trochu probém byl v pubertě, kdy najednou těžce nesl, že ten "starší kámoš" uplatňuje autoritu a vyžaduje nějaké dodržování disciplíny (nebo možná naopak já jsem měl problém, že ten "mladší kámoš" najednou odmítá spolupracovat na tom co doteď bylo běžné - kdo ví?)
nikdy mi neříikal "tati" (a nikdo to od něj nikdy nevyžadoval) - od zažátk jsme si číkali křestními jmény...
můj vztah k němu? dalo by se říci, že jsem ho od začátku bral jako syna, a to i poté, co se nám narodilo společné dítě (které on bral jako "řvoucí mimino" ;-)
teď má 27 a jeho brácha 16 - a nečiním mezi nimi žádného rozdílu...