TAPINA: 80. léta. A asi to byly hlavně časopisy a reklamy, i když nějaká ta americká mainstreamová komedie se na obrazovkách taky mihla.

MATEEJ: A v jakých letech prosímtě se k tobě dostalo zároveň ústní podání o Dědovi Mrázovi i vizuální podoba Santa Clasue z filmů? To mi přijde, že snad ani nebylo nikdy možné.

MATEEJ: Ne. Já mám Dědu Mráze odjakživa spojeného spíš s Mrazíkem, vzhledově tedy blíž k českému Mikuláši, v bílo zlatém, s berlou a v saních tažených třemi koňmi.

Nevím, jestli tady bude dostatek dostatečně starých pamětníků, ale za zeptání nic nedám:

Včera, pod vlivem rýmičky, panáka rumu a víkendového maratonu filmů se Santou Clausem, jsem zjistil, že Santovi říkám Děda Mráz a že mi to přijde naprosto normální, protože tak to přece vždycky bylo - a najednou mi došlo, že to není jenom obyčejné přeřeknutí nebo omyl, ale že jsem se vrátil do dětství, kde jsem to takhle bez jakýchkoli pochyb vnímal. V dětství mi totiž tyhle dvě postavy splynuly, jako že činy a povahu téhle postavy jsem znal z psaných textů a ústních podání o Dědovi Mrázovi, ale připojil jsem si k tomu podobu Santa Clause, jak jsem ho znal z obrázků a filmů. Měl jste to někdo taky tak?

Rosomak je wolverine ;)

RANDOM_NIGHT: já jsem to ještě stále nezjišťovala, co to ten rosomák je. Ale představuju si ho celý život jako nějakého savce, vzezřením trochu jako vydra nebo tak něco.