Moje bývalá přítelkyně je v současné době těhotná, stejně tak, jako její současná přítelkyně. Biologickým otcem je gay, kterého poznaly na inzerát. Jeho přítel nemá tatínkovské aspirace, ale tento biologický otec bude mít stejnou roli ve výchově dětí, jako obě ženy.
Z hlediska oněch žen mi připadá toto řešení výhodné jednak v tom, že otec se bude účastnit na finančních záležitostech a že děti budou mít pravidelný kontakt s mužem, který je bude skutečně milovat.
Napadá mě i varianta, kdy se dva gayové domluví se dvěma lesbičkami a oplodní dva muži každý jednu ženu. V důsledku jsou všichni zúčastnění vděční za tuto variantu.
Osobně vnímám variantu "gay-biologický otec a otec reálný" výhodnou zejména z finančních důvodů. A to proto, že se mi zdá výchova, kde rodičovské místo v životě dítěte plní 3-4 lidi, poměrně náročná na koordinaci a domluvu všech zúčastněných (představa, že 4 babičky bojují o právo navštívit vnouče mě lehce děsí :) a všem vysvětlovat, že mimi opravdu nepotřebuje 4 stavebnice a 4 bagry a tunu čokolády...)
Sama nevím, jakou variantu budu volit. Až se rozhodnu, dám vám vědět :) Přemýšlím hlavně o tom, zda je třeba, aby dítě znalo svého biologického otce (byť by to byl ženatý hereto kamarád, který má svou rodinu), protože může přijít moment, kdy toto bude pro dítě zásadní. Na druhou stranu je tu variance využití spermatu z banky (stačí tam přijít s kámošem, že nemůžu otěhotnět a je to), další variantou je domluvit se s gayem/párem gayů.
Z pohledu muže gaye si myslím, že by bylo lepší se domluvit s lesbičkou/lesbickým párem než se sestrou. Z pohledu "lesbičky" vnímám, že je pro mě příjemnější představa, že jsem rodič já a moje přítelkyně... hlavně kvůli chaosu v dvojitém množství lidí.
-----------------
Kdybych byla muž, neměla bych problém darovat sperma a nenárokovat si dítě. Jako žena jsem ochotná pomoci někomu tím, že daruji vajíčko (i když to je o něčem jiném, než sperma... je třeba užívat předem hormony a pak je vajíčko vyjmuto laparoskopicky, což je risk pro ženu a tak nemůžu dávat vajíčko pravidelně), ale jsem si zcela jista tím, že pokud bych otěhotněla a v sobě nosila 9 měsíců dítě, i kdyby mi někdo nabídl milion, dítě bych mu nedala. Myslím si, že po těch 9ti měsících je ta vazba tak silná, že bych to nedokázala, ani kdybych to slíbila.
Případ nastíněný zde s možností využít sestru jako dárkyni dítěte mi přijde právě z toho důvodu nereálná. Např. můj bratr mi řekl, že by nemohl dát mojí přítelkyni sperma, protože by se nedokázal dívat, jak jeho biologické dítě roste vedle něco, ale on nemá otcovská práva. Z pohledu sestry si nedokážu představit, že se dívám, jak moje dítě vyrůstá s mým bratrem a jeho partnerem a já jsem teta.