HC_: já jsem nějak nikdy nepobrala psychoanalytickou verzi narcismu. Zejména protože ty lidi se sklonem k narcismu mají díky mizernýmu sebepřijetí (a je ho maskování) hodně daleko k autoerotismu...
Ale uznávám, že okolo sebe nemá narcisty spadající pod klinickou poruchu osobnosti.
Naopak mě teď docela hodně oslovila (protože to dává smysl) analytická koncepce - napojená na poruchy vazby.
http://obchod.portal.cz/produkt/opustenost-a-sebeodcizeni/
Základním princip - dítě a matka nezvládnou během prvního roku života navázat bezpečnou a jistou vazbu, tudíž si dítě nemá prostor a sílu vytvořit self a staví jen fasády/personu. A s tím související trable. Ale rozhodně to není o chybějících vztazích, naopak o touze po splynutí s někým, když nedošlo k pocitu splynutí a naplnění v dětství. A pochopitelně o frustraci z nenaplnění takových tužeb. ( ha- to mám z jiné portálovské knížky - Narcismus vnitřní žalář, taktéž junguánské)
V případě že je ta vazba úplně zničená, tak se pohybujeme u Koukolíka a jeho deprivantů, a nebo u těžkých poruch osobnosti, kdy schopnost navazovat vztahy skutečně chybí, protože díky nějakým extrémním, dlouhodobým zážitkům v dětství jsou všichni cizí lidi jen nepřátelé. Takovej člověk vazbu s terapeutem asi fakt nenaváže.
Ale kolik jich je?
Respektive u dětí v ústavech reálně hrozí, že se nenaučí hluboké a uspokojující vztahy, ale mají nějaké vztahy a jsou při velké námaze na nich pracovat a učit se. Většinou. (toto už bohužel není žádná analýza, ale hnusná realita)