ANOUKE: já si zase dycky jako malej přál být žena... to si nevybereš. A v kontextu toho co píšeš, hm hm, žiješ ve století, kdy si ženy konečně mohou dělat v podstatě cokoliv se jim zlíbí, odpoutají-li se od "maskuliního diktátu" nebo jak tomu ty feministiky říkaj. Tak kurva ŽIJ, nebo co jako? Kdejakou díru asi nevymeteš, ale jinak tancovat do zemdlení smyslu klidně můžeš, ne? :)))

jo ještě takovejhle level to má... nu dobré, dobré pane Sigmund.

GHOST: samozřejmě že existuje a dokonce se to v posledních letech docela intenzivně zkoumá :) Nevím jak osobnost terapeuta, to je strašně efemérní pojem, ale nějaká schopnost terapeuta léčit se zkoumá. Zkus začít u slovenské dvojice Bieščad a hlavně Timulák: Současný výzkum v psychoterapii (nebo anglickou verzi téhle knihy). No ale je to takový furt postavený na vodě, jednak skrz Dodo bird efect a vůbec skrz to, že ty nástroje výzkumu jsou takový pofidérní a psychoterapie je děsně umění co se vymyká z vědeckých škatulek a tak vůbec :DDD
ZUZKAOU: tak tahle studie reagovala na tehdy velkou provokaci ze strany jinýho psychologa (co nevím teď, jak se jmenuje :), který účinnost psychoterapie popíral. Jinak největší psychoterapeutickou studií je asi Elkin et al. (1989): National Institute of Mental Health Treatment of Depression Collaborative Research Program: General effectiveness of treatments. General Archives of Psychiatry, 46, 971-982. (fulltext dyžtak nahodím), ustanovila současný standard RCT (o jehož diskutabilitě a problémovosti by se dalo mluvit a psát stovky hodin), který je považovaný za jediný validní ze strany pojišťoven a jiných proplácejících subjektů. EVP (ESP) apod., tedy empiricky podporovaná psychoterapie je v současnosti velkej pojem a imho i docela velkej strašák, protože je postavenej na rychlokvačeným "opravení" vadných kousků a jejich rychlému návratu do pracovního systému.

Ještě k vaší další debatě...zkoumá se tzv. dose-efect, což ale zase jede v tom diskurzu "kolik terapie je potřeba, aby byla účinná"... třeba Bieščad (typický zastánce tohohle přístupu) nebyl naprosto schopný pobrat starý Jungův argument, že terapie je melting-pot, kam se navalej dvě osobnosti a pak uže je to dost mimo kontrolu jak dlouho a jak moc je třeba jet terapii, než to bude dobré. Prostě má dojem, že je všechno pořád pod kontrolou a dá se to všechno měřit, kvantifikovat, rozkrájet... no nevím, pro mě další bludný holanďan co hledá axis mundi.

Ještě k osobnosti terapeuta vyšel takovej vtipnej článek od Leslieho Greenberga, no ale osobně mi teda příjde dost takový... no však si ho kdyžtak přečtěte...

NARVAH: zbytečně to trivializuješ a banalizuješ, na to co popisuješ existují docela funkční nástroje měření, ptají se většinou klienta, ale jsou docela promakaný...

k osobnosti terapeuta v terapii ještě napsal hezkou knížku Yalom, jak si s tou klientkou psali dopisy o tom, co vnímali jako důležité v terapii a teprve po nějaké době si je navzájem dali přečíst a zjistili, že je to dost jinak na obou stranách. Jak se to dílo jmenovalo? :)

8._Greenberg___Foerster__1996.pdf (848016 B)

NARVAH: Kdyby to bylo tak snadné, tak se neptám :-)
Viz Zilbergeld, B. (1983) The Shrinking of America: Myths of psychological change, strana 117:
Lidé často navštěvují terapii v krizi (časem odezní i z jiných důvodů, ale důvod se vztahuje na terapii)
Klienti potřebují věřit, že terapie stála za snahu (asi nikdo by si nerad přiznal, že strávil půl roku něčím, co nemá smysl; o terapeutech ani nemluvě)
Klienti obvykle mluví pozitivně o svých terapeutech, i když problém přetrává (cokoli, hlavně aby nešlo o selhání; malý zisk je lepší než jakákoli ztráta)

Navíc třeba u analýzy člověk nemá moc šanci zjistit, jaký terapeut vlastně je. Na tom to snad i stojí, ne?

"Mluvící terapie" je parafráze "talking therapies" :-)

Jinak jsem se díval do toho Kratochvíla a teda většina metaanalýz tam uvedených uvádí dost skeptický pohled na většinu škol až na KBT, trochu Gestalt, krátkodobá analýza a Rogerovská pro některé. Navíc ta "velká" metanalýza ukazuje, že jít na terapii jen zvyšuje pravděpodobnost zlepšení (ale zase o 80%), ale asi 50% lidí, kteří by na ni nešli, by na tom stejně byli stejně jako při terapii nebo lépe.

Navíc zřejmě nejdůležitější je jít do terapie s konkrétním cílem, což nejvíce zvyšuje možnost úspěchu.

Pozitivní mi na tom přijde zjištění, že člověk je schopen léčit se i sám životem a časem a vztahy s ostatními (ať už terapeutem či rodinou a přáteli).

ZUZKAOU: ok, díky za pohled na věc.

ZUZKAOU: Jasně, ale věci jako terapeutická škola ovlivnit nemůže, ne?

GHOST: tak právě proto, aby se to člověk naučil poznávat a netlačit do procesu sebe samotného je výcvik tak dlouhý a zahrnuje sebezkušenost... A přesně pro to, taky existuje supervize a přesně proto je psychoterapie tak ritualizovaná záležitost.

ZUZKAOU: A jak jako terapeut poznáš, že klient se přizpůsobuje "něčemu"?

ZUZKAOU: Jasně, vím, jak funguje KBT. Myslel jsem to tak, že třeba kvůli vzpomínkám je člověk mimo terapii v úzkosti / depresi / cítí se osaměle a zároveň musí řešit aktuální životní situace jako zaměstnání / studium / sociální život apod.

GHOST: analytické terapie vystavují člověka situacím? Jako vzpomínkám a představám? Pokud někdo tvoří odpovědi tak, aby vyhovovali terapeutovi, tak jaksi není v terapii, ale terapeut je značně neschopný a neléčí, ovšem manipuluje.

Expoziční techniky se používají v KBT a jen velmi vzácně (je to organizačně složitější, než jen setkávání se v kanceláři) a po předchozí dlouhé práci a především domluvě s klientem.

ZUZKAOU: Souhlasím, ve studiích je uvedeno, že vliv hraje velké množství proměnných na stranách klienta i terapeuta a terapie jako celek nezpochybňuji, spíše mi v tomto ohledu jde o některé aspekty, které se mi na tom nezdají.

Třeba právě na tom dynamickém (obzvlášť analytickém) přístupu mne "děsí" to, že člověka technicky vystavuje situacím, do kterých by se neměl dostat a nepřipadá mi to úplně pod kontrolou. Navíc v kombinaci s tím, že a) nejsou jasně stanovené cíle a způsob jejich dosažení (mluvením!?) b) při pozitivním vztahu k terapeutovi ztrácí klient jistou dávku "soudnosti" a c) má tendenci své odpovědi a sny tvořit tak, aby odpovídaly škole terapeuta (večer dohledám ten výzkum)

ZUZKAOU: SHAMANICO: ZUZKAOU: Děkuji za prameny, jdu se na to podívat :-)

GHOST: V češtině pak můžeš najít shrnutí hlavních studií v prvních kapitolách knihy Současná psychoterapie (Roubal, Vybíral, 2010).
Ve slovenštině pak vyšla kniha Výzkum v psychoterapii (Timulák), kde je taky shrnuto to hlavní ze světových výzkumů.

SHAMANICO: prima - významné části jsou na google!
The great psychotherapy debate ... - Bruce E. Wampold - Google Books
http://books.google.com/books?id=glGPRwSlgrsC&printsec=frontcover&source=gbs_atb#v=onepage&q&f=false

GHOST: no Kratochvíl tam má ocitované ty výsledky oné studie. Tuším, že to je ona - rozhodně nějakou velkou metastudii efetivity. Z počítačových sítí, co mají přístup třeba do pubmedu (většina univerzit) se jistě dostaneš k ful textu originálu. Ježe jaksi tím že se neléčí fyziologický stav nějakými konrétními biochemickými látkami, tak ten proces je pochopitelně složitější, než léčba zápalu plic.
Co do toho dáš, to z toho dostaneš.


Drtivá většina výzkumů potvrzuje efekt psychoterapie při práci s problém založenými na úzkostech, depresích a u závislostí. Velké rozdíly nebývají moc velké mezi styly psychoterapiie (jen teda klasická psychoanalýza trvá moc dlouho). U psychotických stavů a závažných poruch osobnosti už to je daleko horší, a zejména jaksi dynamické styly s odkrýváním příčin mohou sebou nést velká rizika. Na druhou stranu v rámci následné péče u psychotiků jsou nejrůznější podpůrné terapii značným usnadněním procesu.

ZUZKAOU: No, zrovna k ceskym ucebnicim se stavim dost skepticky, ale urcite se na to podivam a vecer napisu. Jsem na to zvedav.

Clovek by se rad vylecil, ale delat to na (pripadnych) nepodlozenych zaverech, mi prijde celkem o dusevni zdravi. Navic v momente, kdy je vztah mezi klientem a terapeutem "silne" asymetricky a terapeut je navic vystaven moralnimu hazardu.

Co se tyce proplaceni, tak to je v USA, myslim (mozna bych to dohledal, ale priznam se, ze to ted nemam podlozene), zalozeno na principu diagnozy, ne?

GHOST: tak klíčová je metastudie z 70 let
http://psycnet.apa.org/index.cfm?fa=buy.optionToBuy&id=1978-10341-001

výsledky cituje třeba Kratochvíl ve své učebnici, takhle narychlo se mi nedaří najít full text.

Současné výzkumy jaksi už nebývají takhle široké, tudíž z nich moc nejde dělat ještě širší metananalýza. Ovšem americké pojišťovny proplácí psychoterapii a ti neproplácí nic, co by nebylo podložené důkazy

ZUZKAOU: Jasne, ted jsem na mobilu. Az dorazim domu, tak to poslu.

GHOST: můžeš dodat konkrétní citaci, to by mě poměrně zajímalo, jak ten výzkum byl stavěný.

A teda terapeutický vztah je jaksi základ účinnosti, pravda snaha vyhovět tam nepatří, jen mi není jasné, jak se to měří.

SHAMANICO: To mne zajima, da se to nekde dohledat?

ZUZKAOU: Odkazuju na Psychology od Myerse a British Journal os Psychiatry. Placebo effect je tendence vnimat subjektivni zlepseni jen diky vztahu k terapeutovi a snaze vyhovet.

Ty testy se delaji s kontrolni skupinou, ktera prosla "terapii s laikem" (kamaradem, osobou blizkou apod.) v podobe setkani parkrat za tyden.

Skodlivosti pak ve specifickych pripadech zvysena pravdepodobnost suicidality a zavislosti na terapii (slovo terapie pouzivam promiskue a nerad bych se poustel do podrobnosti, na to nemam vzdelani :-)