• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ANOUKEPSYCHOTERAPIE
    Prostor pro výměnu informací a zajímavých odkazů k tématu, sdílení zkušeností z vlastní praxe (v přísných mezích etiky a ochrany osobních dat), diskuzi o konkrétních otázkách, možnostech i omezeních jednotlivých terapeutických směrů, pření se mezi jejich představiteli i filozofování o podstatě a smyslu psychoterapie jako takové. A jako novinka i prostor pro prezentaci a propagaci vlastní práce - článků, praxe, akcí.
    rozbalit záhlaví
    ASIG
    ASIG --- ---
    DARJEEL:
    MORPHLER:

    No předpokládal jsem, že lze říct něco ve smyslu: "Lidé, kteří vyhledávají, nebo uvažují o vyhledání odborné psychologické/psychoterapeutické pomoci, nejčastěji přichází s takovým a takovým tématem/příběhem/životní situací."

    Pokud se to takhle říci nedá, pak by mě zajímala věta: "Témata/příběhy/životní situace, s kterými lidé vyhledávají, nebo uvažují o vyhledání odborné psychologické/psychoterapeutické pomoci nelze ani pracovně rozdělit do jakýchkoli "škatulek" a i kdyby to šlo, nelze to kvantifikovat z takového a takového důvodu."

    Nejsem si jist, zda jsem srozumitelný, ale tohle vlastně jsou věci, o které mi jde.

    Díky za interakci.
    MORPHLER
    MORPHLER --- ---
    ASIG: delam psychoterapii a KI a tvuj dotaz mi prijde nezodpoveditelny, i kdyby ses dostal/a k nasim statistikam... coz se asi moc nedostanes..
    DARJEEL
    DARJEEL --- ---
    ASIG: rika se tomu first-world problems a je toho plny katalog ikea... pripadne modni casopisy
    (Pokus o vtip).

    Nebo vic specifikuj co chces, pojem "resi" muze skryvat cokoliv...
    ASIG
    ASIG --- ---
    ASIG: Nikdo mi zatím nedal odpověď nebo tip. Ptám se na nějaké tabu, nebo je to neuchopitelné, nebo...?
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    PAVLINKA: děkuji
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    Zdravím, pro jednu paní, která si v současné době nemůže dovolit platit za terapeuta, sháním kontakt na psychologa z Prahy, který má smlouvu s pojišťovnami. Paní má za sebou těžší psychické onemocnění, nevím ovšem přesně jaké povahy.
    ESTEL
    ESTEL --- ---
    ZOEL: Přijde mi až úsměvné, jak se mi během čtení tohoto Tvého textu proměnil obraz Tvé terapie a Tvého terapeuta - z potenciálně ohrožující situace a chlápka, co by nejspíš zasloužil "nakopat prdel a přijít o licenci" v obraz dvou lidí, kteří se snaží chápat sebe, druhého, proces, který mezi nimi běží, lidí, kteří mají odvahu snášet vlastní nejistotu a "nehrát", být otevření, poctiví a upřímní v komunikaci.

    Máš pravdu v tom, že teprve čas ukáže, kam se to vyvine... Možná časem dojdeš k tomu, že je lepší odejít, možná ne. Ale přijde mi, že tam, kde je ochota k pravdivosti a odvaha vynášet věci na světlo, je celkem slušná šance, že to s duší nedopadne tak zle :o) Tak držím palce, ať vám tahle kvalita v terapii vydrží.

    A za odkaz na článek moc děkuju!! :o) Pročítám ho a líbí se mi moc :o)
    ZOEL
    ZOEL --- ---
    ESTEL: Ještě by se slušelo uvést zdroj mojí citace: http://www.therapyvlado.com/...su-v-koncepcich-carla-gustava-junga-edwarda-edingera-a-roberta-moora/ Výborný článek, alespoň mně jako laikovi pomohl pochopit hodně věcí.
    ZOEL
    ZOEL --- ---
    ESTEL: Díky za Tvůj pohled. Máš zřejmě pravdu, k tomu přehrání minulých traumat došlo pravděpodobně nevědomě na obou stranách.

    Ještě k tomu "slepýmu místu" u terapeuta, jak píšeš...traumatem mýho terapeuta je nedostatek sebepřijetí, proto je na terapii se mnou závislý. Projevuje se to například jeho strachem z toho, že i kdyby si se mnou něco začal, tak bych ho dřív nebo později odmítla. Sám řekl, že prochází vnitřní proměnou v rámci mojí terapie. A tím, že mi sdělil, že je na mě závislý, mi chtěl dát pocit, že pro jednou jsem to já, kdo nestojí v podřízenym postavení jako tomu bylo obvykle v minulosti, kdy jsem tou závislou byla právě já. Takže tím sledoval do jistý míry léčivý účinek, nehodnotila bych tenhle jeho výrok úplně jako selhání.

    Na základě toho citovanýho článku jsem mu řekla, že by měl nést odpovědnost za svoje chování, kdy porušil etický předpisy a pak mi zas vzal veškerou naději. Když jsem mu popsala svoje trápení poté, co kategoricky odmítl možný reálný vztah se mnou, tak řekl, že ho to mrzí. To mi, myslím, pomohlo.

    Sama pořád nevím, jestli můj terapeut terapii zvládá anebo ne...to ukáže čas. Snad bez neblahých následků na mou duši.
    ESTEL
    ESTEL --- ---
    ZOEL: Ještě se chci vrátit k tomu citátu od Junga. Je to hodně zajímavý text a upevnil mě v mém podezření, že nevyřešené záležitosti opravdu mají silnou tendenci se cyklit, inscenovat se znovu a znovu... dokud se cosi nestane jinak, správně.

    To, o čem píše Jung, není ale vědomě aplikovaný "role playing". Jung popisuje spíš zkušenost, kdy terapeut a klient slepě zapadnou do nevědomého dramatu klienta a přehrávají jeho obsah naživo, mezi sebou, ale v mírnější formě a s mnohem vědomější reflexí v závěru, s omluvou, lidskostí atd. Není to ale něco, k čemu by se terapeut na začátku vědomě rozhodl a zacházel s tím jako s terapeutickou technikou.
    Role playing jako takový má naopak dost jasně daný a s klientem domluvený rámec - co se bude dělat, za jakým účelem.

    Z toho, co tu píšeš, mi přijde, že se vám v terapii spíš stalo to slepé přehrávání naživo. Nepřijde mi ale, že by tam pro tebe zatím byla dostatečná i ta podstatná a léčivá část, která dokáže z "nezvládnutého" udělat zvládnuté - to, že terapeut plně přijme svou odpovědnost, omluví se, vysvětlí svou reakci atd. Možná to půjde tímto směrem, kdo ví...
    Pokud tu ale píšeš o tom, že tě tvůj terapeut nechce pustit z terapie, protože on je závislý na tobě, budí to ve mě v tomto ohledu spíš pochyby.

    Z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké odejít ze situace, v které se začalo rozehrávat - nebo spíš znovu sehrávat - nějaké vlastní silné bolavé drama. Všichni radí: Jdi od toho. Málokdo chápe, jakou nevědomou sílu to má, která tam člověka drží a nutí ho hrát drama do konce.
    Jenže nikde není záruka, že na konci bude zvládnutá terapie, skrz kterou se terapeut i klient probojovali ke světlu a vědomí. Terapeut něčeho takového nemusí být schopen. Nemusí mít potřebnou vůli, zralost, zkušenosti. Nebo se téma klienta může dotýkat jeho slepého místa.
    A pak je to pro klienta velice složitá situace.
    PAVLINKA
    PAVLINKA --- ---
    ZOEL: prijde mi to pro tebe nebezpecne, i s ohledem na to, ze pises o zneuziti. Dle toho, co jsi napsala naposledy, myslim na to, ze te terapeut zneuziva, ne svadivim pohledem, ale mozna ke svemu prospechu, financni odmene, co ja vim. Ty muzes zcela urcite zmenit terapueta, on na to muze mit svuj nazor, nedoporucovat, ale to je tak vse, co muze. Drz se! a zkus si i dal prosazovat to, co potrebujes a zvedomovat, co citis a prozivas.)
    ESTEL
    ESTEL --- ---
    ZOEL: Tvoje potřeba konzultovat dění v tvé terapii mi přijde docela pochopitelná a oprávněná. Jako klient je člověk často ve velmi zranitelné a snadno zneužitelné pozici - v terapii prochází určitou fází, kdy prostě neví čemu v sobě věřit (protože nějaká část nefunguje dost zdravě a tím pádem přestala být důvěryhodná) a zároveň taky s touto reálnou vlastní vnitřní nejistotou neví, které z činů druhé strany jsou ty vhodné a dobré stavební kameny, které podporující jeho samého a jeho zdraví a které ne a mohou být prostě lidskou nebo profesní chybou.

    Prostě nevíš a můžeš jen věřit... nebo pochybovat, ověřovat, hledat orientaci a informace, číst, ptát se. Někdy to může být zbytečná obrana proti dobře postupující terapii, někdy jediná záchrana :o)

    Z toho, co píšeš, ti věřím, že tvoje pochyby oprávněné a "zdravé" jsou a mám potřebu tě v tom podpořit. Myslím, že v tomto i tento prostor na nyxu posloužit může - ne nějakou jasnou radou nebo soudem, ale právě tou podporou, základní orientací.
    LITROP
    LITROP --- ---
    ZOEL: tak to uz bych se vazne pozastavil .Neco takoveho jako ze priznal ze je na tobe zavosly je jasne selhani,jedine ze by to delal kuli tobe ale i tak by te mnel predat jinemu kolegovi ,on si to vyresi na supervizi ale pro tebe to muze mit nasledky.Uvedom si ze vztah terapeut pacient je umele vytvoren realne by jste spolu treba ani nemluvili ... musis si ujasnit co chces bud psych.pomoc pak bych hledal jinde nebo jeho coz nemusi bejt az tak pravda.A nesla jsi do terapie abys svedla terapeuta.V takovem pripade jed na nejakou konferenci .:)kdyztak muzem v poste pokud chces
    PETGRIDUS
    PETGRIDUS --- ---
    ZOEL: být tebou bych to ukončil co nejdřív a našel si jiného terapeuta
    ZOEL
    ZOEL --- ---
    PAVLINKA: Vím, že řešit to zrovna tady, není nejlepší. Někdy mám ale prostě pocit, že bych potřebovala dalšího psychoterapeuta, abych s ním konzultovala probíhající psychoterapii.

    Psychoterapii jsme ještě neukončili. Ačkoliv jsem chtěla, můj psychoterapeut byl proti. Má za to, že mojí motivací k ukončení bylo přání navázat s ním reálný vztah a protože by to bral jako svý selhání, tak mi vysvětlil, že na rande se mnou nyní nepůjde. Takže v terapii pokračuju, protože jsem na svým terapeutovi svým způsobem závislá. Přičemž on mi přiznal, že je stejně tak závislý na mě, a proto mě nechce z terapie pustit.

    Jinak možnost reálného vztahu mi naznačoval například rozptylováním mých obav v tom smyslu, že moje pocity k němu jsou za daných podmínek slepou uličkou. Řekl, že si myslí, že to slepá ulička není.
    PAVLINKA
    PAVLINKA --- ---
    ZOEL: resit to, co probiha v terapii tady na nyxu, mi prijde trochu nestastne. Zvlast v tak intimni rovine. Taky nejsem psychoanalytik, ale gestalt terapeut, kde se prehravani roli a ruzne podobne experimenty pouzivaji. Nicmene, dle toho popisu, asi jako ostatni, si netroufam hodnotit.

    Stejne jako Wotar vnimam terapeutovo "priznani" jako dobrou vec ve vasem vztahu a procesu. Na tom se da uspesne pracovat a prenest toto uvedomeni do tveho zivota - do vztahu, zpusobu vyberu partnera atd.... I on je clovek, muze pochybit a je fajn, ze si to uvedomil.

    Meli jste nejaky domluveny pocet setkani nebo ukonceni vyplynulo ze situace - verbalne ti naznacoval moznost realneho vztahu - mohu se zeptat jak?

    ASIG
    ASIG --- ---
    Ahoj, sháním nějakou statistiku o tom, co dnes lidé nejvíce "řeší" v osobním životě (co nejkonkrétněji). Napadá vás nějaký zdroj/e (popř. příslušnější diskuze)?

    Díky.
    DARJEEL
    DARJEEL --- ---
    ZOEL: necitim se byt kompetentni k tomu hodnotit vykon psychoanalytickeho kolegy, ani jeho pristup a kroky, ktere zvolil, za me je komentar typu "jasne selhani" jednak zalozeny na nejistych zakladech a jednak zbytecny v tom smyslu, ze ho nevnimam jako uzitecny pro to co bys potrebovala. Stejne jste kontrakt ukoncili a predpokladam, ze budes pokracovat jinde.

    Co je teda na tom co se delo nesrozumitelnyho, kdyz jste si to vyrikali a on ti slovne potvrdil, ze selhal?
    Pises o prekroceni etickych pravidel svadivym pohledem (ktery ti on potvrdil, ze skutecne delal, jestli jsem to spravne pochopil), ale sama jsi stala o prekroceni etickych pravidel navazanim realneho vztahu?
    Rozumim tomu, ze se po tom citis odmitnuta a neni to nic prijemnyho, nicmene se ptas na to, jestli neco co ti potvrdil jako selhani delal s terapeutickym cilem?
    V psychoanalyticke psychoterapii je dulezity "scenicky aspekt sezeni" a prenosove odehravani, ale role-playing notabene bez domluvy s klientem, nebyva ve standardni vybave takovychto terapeutu.
    Muze byt uzitecne si tenhle neprijemny zazitek vzit a zpracovat ho dukladne v terapii s nekym jinym... a muze stat za to prouvazovat co pise NEI, jestli zena nebo muz terapeut...
    WOTAR
    WOTAR --- ---
    ZOEL: Rozhodně to neni technika, ale jak řikal sám terapeut, selhání. Ale šlechtí ho, že si to možná i díky supervizi uvědomil a včas to utnul. Přehrání takovéhle "scénky" si umim představit v nějakém psychodramatu třeba
    ZOEL
    ZOEL --- ---
    DARJEEL: Do terapie jsem přinesla trauma zneužití v dětství a odmítnutí ve vztazích. Poté, co jsem si od terapeuta vyžádala přijetí v rámci terapeutickýho vztahu, se mi dostalo přijetí v podobě svádivýho pohledu (už jsem tady o tom psala). Byť to bylo trochu za hranou etických pravidel, spustilo to u mě transformační osobnostní proces. Poté, co jsem se následně začala dožadovat reálnýho vztahu s terapeutem, mi dával verbálně naději reálnýho vztahu po ukončení terapie. Na posledním sezení mi dal ovšem poměrně jasně najevo, ať na vztah s ním navždy zapomenu, jelikož s klientkami nechodí a že mě nemůže zneužít tak jako činili jiní v minosti. A že když mě sváděl pohledem, tak profesně selhal. Tohle jeho vyjádření přišlo potom, co jsem vážně uvažovala o ukončení terapie s přáním navázat s ním reálný vztah. A tak se teď cítím zneužitá a odmítnutá a říkám si, jestli to je nezvládnutá terapie anebo jestli terapeut na mě neaplikuje nejaký "role playing", když zjevně a vědomě opakuje v protipřenosovým vztahu moje bolestivý témata (zneužití, odmítnutí).

    Něco jsem k tomu našla v článku o stádiích psychoterapeutickýho procesu v koncepci Junga aj.:

    Terapie se dostává do fáze intimního mystéria, do fáze, jež je často morálně velmi těžko pochopitelná pro ty, kdo stojí mimo její pole. Terapeut ani klient se už nedokážou takticky vyhýbat tlaku archetypálního pole a prostřednictvím přenosovo-protipřenosové dynamiky dramaticky přehrávají jeho obsah. Věci už nerežíruje ego, ale Self (bytostné Já), dostávají se do „polovědomé“, z části iracionální roviny, kde i ta nejlepší vůle dostává svou dávku relativizace. Důvěra mezi pacientem a lékařem přerostla do té míry, že ti dva už nedokážou maskovat negativní ani pozitivní pocity. Terapeut zde může například přejít k nevědomému zahanbování svého klienta, může reagovat podle či manipulativně. Rozehraje hru, která byla kdysi započata, ale nedokončena. Je tu ovšem jeden rozdíl: protože je terapeut jednou nohou ve světě objektivního ducha vlastní profese, už nepodá pacientovi smrtelnou dávku jedu, ale pouze jeho derivát![100] Reaguje sice s emocí, která je nezbytná, ale nikoli „naplno“, pouze napůl; můžeme říct rituálně. V tu chvíli ale musí zároveň nastoupit reflexe. S temnou polovinou nabídne terapeut i světlou: přijme zodpovědnost, omluví se, vysvětlí svou reakci a tím odhalí vlastní obnaženou lidskost. Lidskost, v níž jsme si všichni zcela rovni. Lidskost, jež nezná jinou hodnotu nežli tu, kterou jí propůjčuje existence samotná. Sníží se tak níž než jeho klient, nabídne to, co bylo soustavně klientovi odpíráno. Stále totiž zakoušel pouze jednu polovinu této zkušenosti. Obyčejně takovýto zážitek doprovází hluboký pocit hanby na straně pacienta i terapeuta, proto pokořuje oba, oba se vzájemně učí a poznávají relativitu svého ega. Zároveň však přichází i pocit úlevy a procitnutí, proto má transformativní účinek.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam