Já jsem tady po několika terapiích vcelku zvracela, měla jsem strašný stavy a už se mi do toho vůbec nechtělo dál. No a když jsem to nechala tak 3 týdny být, otevřely se mi úplně jiný z cesty a obzory, jak to buď nechat být a nebo že se věci mají řešit postupně, v klidu a hlavně, že všechno má svůj čas. Ta dynamika je neskutečná A u nás do skupiny přicházejí lidi postupně, takže se člověk pořád může učit nové věci. Nicméně jeden poznatek je vcelku zásadní, my si do skupiny nosíme životopis, který potom čteme a to je teprve síla, když čteš celej svůj život před třeba 10 lidma a teprve pak si uvedomis ty traumata z dětství a jak si to na sebe pěkně Nabaluje a zapadá to, nehledě na to, jak se ti vyplaví věci, o kterých si myslíš, že se vůbec nestaly a přitom je mozek jenom naprosto vytěsnil.

IOM_NUKSO: Naopak, tam je fajn, když si třeba odneseš to, že zodpovědnost je Tvoje a dejme tomu máš hodně tendence očekávat zázrak zvnějšku a zároveň to, že si druhým můžeš říct o pomoc a nestydět se za to, čím procházíš :) Je mrak lidí, kteří nevnímají to první a nedovolí si to druhé. Opět jen příklad :)

HOUBA: To, k čemu sis tam došel, mi přijde právě dost důležitý :) Ale určitě, záleží, kdo se tam sejde a terapeuti také mají různé způsoby práce, nemusí to sednout.

Já jsem třeba vcelku velmi ráda za to, že toto mohu podstoupit, protože třeba skupinový řešení konfliktů, je aplikovatelný z 90% i v realnem světě. Ty se vlastně učíš jak přijímat tak sám sebe rozvíjet v těch oblastech života, ve kterých ti to moc nejde. Ale protože to prostředí je bezpečný dovolí si mnohem víc než by si dovolil třeba v práci. Ale ty věci v práci aplikovat můžeš, protože už seš silnej a víš že to zvládneš a hlavně, Že na to máš nárok i právo. Špatně se to popisuje, ale individuální terapie je proti tomuhle něco jako trabant a Ferrari. A hlavně, tam, kam chodím já, je na terapii psychiatr, psycholog a někdy i sestra. Takže máš 3 lidi, kteří to řídí a je to velmi velmi poučný.S tím, že všichni mají psychoterapeutický vzdělání.

HELLENKA: Pokud je tak empatický a senzitivní, že se na druhé neustále napojuje a pak ho emoce druhých snadno sejmou, měl by podle mě pracovat na nějakém "filtru", aby ho to až tolik neovlivňovalo. Souviset s tim může třeba i hypotéza, že to takhle dělá proto, že se tak třeba vyhýbá vlastnímu prožívání, to je právě na tý terapii, aby se tohle mohlo rozkrýt, co za tím vlastně stojí a co tomu člověku brání v tom mít některé věci jinak. A skupina v tom může být hodně nápomocná. Ale příčiny a okolnosti toho můžou být různé, tohle je jedna z x možných hypotéz.

Celkem širokou nabídku skupin a stacionářů (kam se dochází denně od rána do odpoledne 11 týdnů + - 2) nabízí v Praze klinika ESET. Jak pro lidi, kteří mají neurotické, psychosomatické nebo lehčí osobnostní obtíže.

Klinika Eset – psychoterapeutická a psychosomatická klinika
https://www.klinikaeset.cz/

HELLENKA: Skupina má moc, jakou individuál nemá. V individuálu je to Tvůj soukromý bezpečný prostor, kde Tě konfrontuje tak maximálně terapeut, je to prostředí, u kterého máš větší možnost kontroly. Skupina oproti tomu je intenzivnější dynamikou. Tím, že většina problémů se odráží právě ve vztazích, skupina je bezpečný místo, kde jsou lidi konfrontování s jejich "vztahováním" k druhým - dostávají tam zpětnou vazbu, často se tam vztahují stejně jako ve světě mimo skupinu a právě tuhle dynamiku to umožňuje nahlédnout. Dobrá a intenzivní skupina vydá leckdy za rok dva individuálu :) A je přesně o tom, co píšeš - hodně lidí jsou jako houby a nasávají druhé (ergo mají pravděpodobně velký obtíže s hranicemi) a tohle je pomáhá zpevňovat a odlišovat svoje emoce od emocí těch druhých. Benefitů skupiny je mrak :)

V jednom programu, je to hustý, ale funkční!

Já teď chodím na skupinové psychoterapie, máme to vcelku 3 až 4 krát týdně ve skupině 7 lidí. Je to takový masakr, že si to nedovede představit. Musím říct, že zatím nejefektivnější způsob léčby, byť to dává zabrat jako prase