BRUSINKA:
ANIQUE: Já jsem celé dětství a část dospělosti měla za okny kaštanovou alej. Strašně se mi po nich stýská, jak kvetly, jak voněly, jak jsem sbírala kaštany, no prostě tak vůbec. Kaštany a cinkání nočních tramvají, to mi nikdy nepřestane chybět.

BRUSINKA: Tam, kde jsem vyrůstala jsme měli vzrostlý kaštan hned za brankou... Stojí tam dodnes. Kaštany do jedné kapsy, do druhé kapsy, pod polštář, kamarádce, mamince... koukat na ty kresby na nich a jak se leskly, když byly čerstvý.. A na jaře všude pyl:) Pak umývat ta okna od pylu z kaštanu myslet na proměny toho stromu a taky na to, jak je ten podzim ještě daleko.. a on pak vždycky zase strašně rychle přišel.. a padaly kaštany:)

HELA: Nám v zimě definitivně vypověděla mikrovlnka a já už jí nikdy nechci:) Jídlo ohřívámě na sporáku a kolikrát z toho vznikají ještě další zlepšováky... když uvařím brambory, tak pak nejdou do mikrovlnky, ale na pánev nebo do remosky, s cibulkou, se slaninkou... najednou je to o něčem jiném:) A ta vůně:)
A ze sporáku je jídlo po ohřátí mnohem lepší než z mikrovlnky:)

MYS_USATA: jéje, to kdyby bylo něco za zapomínání pomůcek, to bych brzo měla úctyhodnou sbírku:)
mně kdysi učitelka na doučování angličtiny dávala za dobře udělanou práci samolepky barevných hvězdiček, a vzhledem k tomu, že jsme zrovna tehdy s kamarády měli období, kdy samolepky byly něco úžasného, tak to bylo fajn:) (hmm, že bych si za cvičení dávala samolepky?:)

TRISSIE: Ano. Hvězdičky za nezapomínání pomůcek a prase za zlobení. Do notýsku. A drzejší si vyžádali ještě jedno prase na ruku :)

slyšet vždycky při otevírání lupnout víčko od přesnídávky Hamánek :)))

TAMARIX: Já snad budu brečet! Díky! Tohle byla moje nejoblíbenější hračka, když jsem byla škvrně. Vozila jsem ho všude sebou. Ale hlavně, když jsme jeli na vodu, uvázala jsem mu do závitu provázek a on pak plul vedle lodi. A někdy se tak zadařilo, že udělal pár pohybů jako skutečný delfín a to jsem pak byla nejšťastnější... Ještě jednou díky.

mám předepsané rehabilitační cvičení, tak 20 minut každý den. Je to opruz a otrava, ale musí (mělo by) to být.
Tak jsem si pořídila razítkovou fixu s kytičkou a za každý den, kdy svoji sestavu odcvičím, si dám do domácího kalendáře v kuchyni jedno razítko, a pak chodím kolem a říkám si, jaká jsem šikovná a odhodlaná.

Holt když mě nikdo jinej nepochválí, tak musím aspoň sama :-)

TAMARIX: No to je souprava - pěna i s plavidlem - to nemá chybu. Vyrážím do Tety!

GABBIANO: Nebo tohle: [ QUAACA @ ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA V OBRAZECH, ODKAZECH A VE VERŠÍCH ] ;-)

Včera jsem si oživila velkou malou radost z dětství. Napustila jsem si vanu s pěnou a dělala jsem si v tý pěně chodbičky. Příště to chce kačenku nebo lodičku, aby tím proplouvala.