vcera se mi povedla takova nevsedni radustka: sla jsem si do trafiky v metru koupit ciga a nesla jsem si andelsky (ale cerny) kridla z peri, dost neprakticky je drzet a hledat penezenku v tasce, tak se jediny zakaznik (ocividne kamarad trafikanta) nabidl, ze mi je podrzi. vystrachala jsem penize, zaplatila a panovi sdelila, ze se primluvim aby ho certi zitra (byla jsem tam v sobotu navecer) neodnesli. pan se usmal, rekl, ze ma 150 kg a ze ho neunesou tak jako tak. Potesilo me, ze mi nekdo pomohl a ze na me byli oba mili a trpelivi. No, za dve hodiny jsem se doma nastrojila do trochu dabelskeho cervenocerneho andela s rudou parukou a sla na metro - ten kamarad-zakaznik v trafice jeste klevetil, tak jsem si rekla, ze pany pozdravim - nakoukla jsem dovnitr a rikam "tak jsi pro vas jdu do toho pekla" panove koukali velmi prekvapene a trochu vydesene. tak jsem jim vysvetlila, ze jsem tam byla pred dvema hodinama s tema kridlama. moc mi neverili, ale pak si me prohledli a uznali ze to jsem opravdu ja. a bylo videt, ze jsou fakt radi, ze se k nim hlasim. a ja jsem byla rada, ze kostym byl dostatecne dobrej na to, aby me jen tak nekdo nepoznal.)

kdyz "nestastnou nahodou" pripecu cukrovi a "musim" ho pak snist aby zbylo jen to povedeny .)

Vždycky mám horznou radost, když je v nyxím klubu Modní nebe víc zpráv než v Modním pekle :)

i kdyz normalne mam zimni zvuky sidliste moc rada, dneska to na me pusobilo depresivne, protoze vecer v ty vanici nikdo nebyl. vytahla jsem ven svyho minijezevce a natahla na nej potupne kabatek a blikaci svetylko, aby se mi ve tme neztratil a do usi pustila nejakou baletni hudbu od mozarta. jak jsem se na nej divala, jak skace v tech zavejich a pleskaj mu usi a jak stastne honi snehovy vlocky sem a tam a do toho ta uzasna smyccova symfonie, musela jsem se strasne smat. je krasny mit psa :))

Zapletla jsem si před spaním copánky z mokrejch vlasů a teď budu mít několik dní vlnitý vlasy, juchů! =) A mám takovej malej ošklivej červenej šátek, co je běžně k ničemu, a vážu si z něj do těch vlasů veeelkou poctivou mašli, žádný gumičky a sponky! =)

Tak ju - chytani tech nejvetsich vlocek na zastavce do pusy.

Včera jsem od jednoho autora dostala sbírku básní, kterou mi podepsal. Mám z toho radost, stejně jako z těch básniček.

Zasněžená Praha 6( a že jsem jí dnes zvládla projet notnou část) a vzpomínky na dětství v horách, kdy mi maminka vyprávěla, jak těmito pražskými končinami chodila (než se odstěhovala na sever bydlela v Ruzyni, pak v Dejvicích).
Znám to tam málo, bydlím na čtyřce, ale díky těm vzpomínkám mi bylo, jako bych se sama vracela domů...

Konverzovat na hodině angličtiny, přejít na téma spisovatelé, najednou přejít na Terryho Pratchetta a vtáhnutí do rozhovoru s jedním milým člověkem. Prozářilo mi to alespoň to dopoledne. (Já jsem ve škole strašně nemluvná, víte. :D)

...a já se jdu do toho bíla teď projít pěšky ke škole. Sice mám všecky boty děravý, ale to je mi teď jedno, první sníh se musí pořádně užít! =) A někdy doslova na vlastní kůži. =))

měla jsem báječný víkend a když jsem byla v sobotu večer vezena domů autem, tak jsem neposlouchala zbytek posádky, nemluvila jsem, jen jsem zavřela oči, vrátilia jsem se v myšlenkách o pár hodin zpět a pak jsem si uvědomila, že se mi po tváři rozlil takový ten spokojený úsměv. úplně sám od sebe :) a vydržel dlouho :)

MONIOUS: nebo jít v tom tichu, nechat na sebe dopadat vločky, koukat se jak si tak pomalounku letí vzduchem v záři nějaké lampy a přitom poslouchat svou oblíbenou hudbu... tak přesně to jdu ted udělat ;-)

Kousat zrníčka od kiwi, tak zvláštně křupou.

v patek jsem vyrazila na koncert nejoblibenejsi kapely v letni sukynce, teniskach na tancovani, posilena vybornym vinkem a s jejich hudbou v usich a do toho zacal padat prvni snih! dlouho jsem nemela takovou radost jen z toho, ze si tu chvili muzu prozit.

Když se s člověkem, s kterým si osobně navzájem moc nesednem, na něčem shodnem a jsme na stejné straně.

plácnout koně po prdeli