KRMELEC: Mám podobnou radost, i když trochu přírodnější...

V pátek jsem vyrazila brzo odpoledne se sousedkou na asi tři čtvrtě hodiny vzdálenou farmu pro mléčné výrobky - pěšky přes kopec. Všude okolo překrásná centimetrová námraza jako malovaná a kopce zalité sluncem. Jenom v ďolíku, ve vsi kde je farma byla poklička z mlhy (za kterou by se nestyděl ani Rákosníček).
Cestou zpátky jsme vyloženě utíkaly před mlhou, která rychle pohlcovala potok, cestu, pole, přes které jsme šly... Na kopci už se uzavíral kruh jak mlha šplhala...jediné místo, kudy šlo ještě projít. Mlha před námi, mlha za námi! Už mizely stromy, koukaly jenom jejich špičky. Zrychlily jsme a prošly skrz mlhou plížící se u kolen. A najednou už byla mlha pod námi, opět spořádaná hladina, poklička v ďolíku... A za lesem prosvítalo zapadající slunce. Nádhera...

O radosti v podobě čerstvých výtečných kravích mléčných produktů ani nemluvě!

Dvě silvestrovské:

Potkala jsem na chodbě sousedy, popřáli mi hodně štěstí v novém roce a fakt to tak mysleli.

Dělala jsem jednohubky a všechny suroviny přesně vyšly na rohlíky, nebyly skoro žádné zbytky ani nedostatky. A pomazánka dle tátova receptu, kterou jsem poprvé zkoušela, chutná přesně jak si ji pamatuju.

Stát na prosluněném kopci a koukat do údolí zahaleného do husté mlhy, ze které koukají jen komíny továren, vysílač a vodárenská věž.
A pak skočit do auta a tu mlhu projet a zas zastavit na jiném prosluněném kopci a koukat na to odjinud.
Člověk si chvilku připadá jak ve vesmíru.

Vlastně už na Štědrý den jsem v 1:45 ještě něco uklízela do špajzu na chodbě. Celým domem neuvěřitelně voněly právě dopečené vánočky. Luxusní intenzivní vůně, které jsem si musela jít čuchnout ještě těsně před spaním. :-) Říkala jsem si, že to takhle teď musí vonět v každém baráku (rozuměj paneláku nebo bytovce, kde je ta vůně pak hodně koncentrovaná). Navíc byly ještě kolem té druhé hodiny v noci po domě slyšet různé zvuky (povídání, televize) a při pohledu z okna bylo vidět, jak se svítí i jinde. Připadala jsem si jako součást jednoho velkého sesterstva věčně nestíhajícíh žen doufajících v naprostou dokonalost alespoň na ty Vánoce. :-) Tak příští rok to snad dám i s tou vánočkou!

okousat popcorn od těch tvrdých kousků a nahromaděnou hrst těch měkkých obláčku si dát najednou do pusy.

Ostříhat synky a manžela strojkem.
Mám teď doma dva blonďatý a jednoho černýho mecha :-)

ILLUZE: oh - la la?

Předevčírem mi bylo fakt krušno.
Ale existuje jedna malá francouzská kavárna na Praze 7. A pracuje tam jedna dredatá slečna. A umí to s kafem i dušemi zákazníků...
Je úžasná...

Přijdete tam a odcházíte o 20 kg lehčí od starostí. Aniž byste o nich vůbec mluvili.

Byla u nás tchýně s tchánem. Pekla jsem vánočky, aby bylo zítra co k snídani a tchýně poznamenala: "tobě to pečení jde tak samo.." (Nerada vaří a peče.)

Jednu vánočku jsem jim nakrájela ke kafi a druhou zabalila s sebou, když jeli večer domů. Měla takovou radost.
No a pro nás zejtra upeču dvě nové :-)
A jednu asi donesu sousedovi :-)

zmačkat papír v jedné dlani z neporušeného hladkého listu do malé kuličky.

Před lety jsem​ četl, že jakmile není v obchodě banán v trsu a je samostatně, tak si ho nikdo nekoupí a ve většině případů ho pak obvhod vyhodí. Od té doby je ze mě zachránce opuštěných banánů, zrovna jsem zachránil 4 kusy.

Včera napadly během asi dvou hodin pořádné závěje sněhu-vaty. A bylo úžasné sledovat změnu všeobecné nálady na ulicích. Napříč generacemi všichni pookřáli, od batolat po seniory se koulovali a blbnuli v závějích. Sjela jsem s dcerou na saních jednu ulici, co vede docela z kopce a měla jsem z toho pomalu větší radost než ona.

Před chvílí byla před domem nádherná duha. A udělalo to takový podivný efekt, že jsem fakt viděla její konec. Takže, přátelé, do večera je ze mě boháč :)

převlíknout se do domácího oblečení s vědomím, že dnes už nikam nepůjdu

Kazde rano kdyz se probudim, lezi mi u postele plysova mys, kterou tam v noci donesla kocka. Jeden pohled na ni a hned se mi lip vstava :)

Poslední dobou mi docela často vycházejí vstříc lidé, kteří by nemuseli - jako ta sestřička na chíře, co mi dala jen tak sama od sebe protekční termín. Nebo ten tramvaják, co počkal, až přeběhnu, abych stihla šalinu jedoucí v protisměru, a ještě mi zamával. Nevím, jestli advent, ale je to fajn.

dneska jsem jela autobusem a hrozně hezky to tam vonělo. jako když se peče cukroví, jako vanilkový cukr a trošku jako vanilkový puding. celou cestu jsme se snažila uhádnout, z čí tašky to voní a nepřišla na to.