Pokazdy, kdyz jedu kolem jednoho domu zhruba na rohu Rusky a Belocerkevsky, mam takovou radost, ze ho konecne opravuji. Pro me to je asi ten nejhezci funkcionalisticky dum v Praze a leta letouci chatral a rozpadal se. A konecne se opravuje a vypada to, ze i vkusne. Nekdy bych se chtela podivat dovnitr, jak to tam asi vypada.

Mám už zase dost dlouhý vlasy na to, aby mi vlály ve větru. A tak jsem si dneska užívala vlající vlasy. A obloha byla zlověstně podmračená a hrozilo každou chvíli zapršet, dramatický to bylo. A vlastně se mi i ohromně líbila ta skvostná šedá barva oblohy.

U paneláku stálo elektrikářské auto a dva technici opravovali zvonky. Ten starší se vracel k autu a kouká na mladšího "Našel jsem korunu!" :-)))

Když po super dnu na lyžích osprchuju unavený tělo horkou vodou a otevřu v pokoji okno. Jde sem slunce, čerstvý vzduch a je slyšet ptačí štěbetání. Zalezu bez pyžama do postele a na chvíli usnu.

Když ležím ve vaně s hlavou pod vodou a poslouchám život v domě.
A taky když se po koupeli utírám do čistého ručníku, který usušilo slunce nebo mráz. Oboje tak pěkně škrábe.

Malá, velká radost.

Když vyperu a uvědomím si, že tohle je jen zlomek toho "jak moc mám ráda proužky"...

prave jsem nasla uplne vzadu pod gaucem zapadlou synovu ztracenou novou ponozku. male radosti matek.

Můj zákazník:
" Já jsem přijdu, pozdravíme se, vy se usmějete ..a tak mi začíná den" :)

Jasné světlo slunce, které už i hřeje, zbytky sněhu, vůně jehličí a roztávající země, zpěv ptáků - to je Imbolc, jak má být.
Ale vlastně to není malá, nýbrž velká radost :)

KOERHE: Tyjo, to mě mrzí, že jsem tam nebyla! :D

Ale připomněl jsi mi ten báječný pocit, když vyprávíš v kupé veselou historku a spolucestující se nejdřív snaží tvářit, že tě vůbec neposlouchají, ale pak jim začnou cukat koutky, chvíli ještě odvracejí hlavu, aby nebylo vidět, že se řežou, a nakonec se přestanou snažit a vyprsknou nahlas nebo se přidají ke konverzaci něčím ze své zahrádky.

Když hrajete v noci na nádraží hakys, koukaj na vás lidi, vy je pozvete a oni se přidají! A pak je z toho asi čtvrt hodinky hra ve 4 při který se smějem, skáčem a sekuriťák na nás jen pobaveně kouká a častuje nás hláškama. Zpátky do dětství.
Když přijel vlak, dali jsme si high-five a rozešli se každý svou cestou. :)

když v zimě někdo přijde z venku a úplně voní tím mrazem!

Cesta z práce, kdy ve světle lamp krouží vločky, sníh křupe pod nohama a já v něm dělám úplně nový (křupavý) cestičky.

TOOMIX: dnes jsem koupil Vánoční stromek a vzpomněl si na opuštěné banány. V OBI měli poslední kus v květináči - chudák. Křivý, nepravidelný, sem tam trochu oschlý. Ale nemohl jsem ho tam nechat. Prozatím dostal vydatnou zálivku a odpočívá. Jestli to nevzdá, půjde pak na chalupu

Dcerka v miniškolce vyrobila obrázek - sněhový mrak z vaty a kolem nalepené papírové vločky vykrojené raznicí. Nepoužila dost lepidla, a tak cestou domů trochu "sněžilo". Někdo u nás v baráku jednu vločku našel a připíchl ji na domovní infonástěnku. Vypadá to moc hezky. A my víme, že ta vločka je od nás.

Dívat se z tepla vlaku na zasněžená pole.

VESPER_INDIGO: asi zalezi na situaci, ale doklepnout! :D
ja rad bojuju do poslednoi chvile i v zoufalejch situacich, je to jenom hra :)
a vzdycky pak potesi, kdyz protivnik napise "good fight", pripadne da radu, prenecha loot, whatever, zkratka best ship is "friend-ship" :)

přijít na to, jak se vypíná blikající podsvícení půjčené klávesnice

Sedím v kavárně pod Lipami, piji bílý svařák, hrají pohodovou muziku a já si kreslím.