V příspěvku jsem se nevěnoval typu ISFJ, jako spíš vztahu typu Beneficiary.
Jak kdo naloží se svojí povahou - rozesmál mě sarkasmus od
JOHNY115. Tak nějak to vidím. :-D Konkrétní typ je vždy limitován svými obzory, svojí podstatou, svým fungováním. A v rámci konkrétního "životního repertoáru" volby pro úspěch či fiasko pěkně rozepisuje Čarkt. Jo. Všechny typy jsou důležité. Všechny mají v civilizaci svoji roli. A všechny mají právo na své dozrávání. (Jen to dozrávání probíhá po 16 velmi odlišných příbězích... Humorných na 16 způsobů.)
Z mého úhlu pohledu se bavíme o otázce "zda umí každý člověk zpívat". No jasně, že v koupelně si zpívá úplně každý. Ale když si profesorka vybírá do své školy novou budoucí operní pěvkyni, v takové chvíli už je podle mě na místě povšimnout si oněch "limitů", protože když by si soustavně vybírala chrchlouny s vyplivanejma plícema, tak svoji školu bude muset velmi brzo zavřít. Ta druhá strana mince je, že nejzábavnější zpívání mýho života zažiju třeba zrovna s opilým námořníkem. Jen ho prostě nemusím doporučovat profesorce do její operní školy.
Tady už se tedy nebavím o konkrétních jednotlivých svobodných rozhodnutích/volbách konkrétního jedince - zda si na lodi zazpíváme nebo nezazpíváme. Jako spíše o "temperamentu", z kterého tento konkrétní člověk vnímá svět a rozhoduje se ve světě, jakási "chuť"/příchuť tohoto člověka, která je na něho přilepená v 900 situacích z 1000. Ano, má právo zachovat se zcela originálně, netypicky, a ve 100 případech se opravdu zachová překvapivě. Nicméně na těch 900 dalších situací já nemusím zapomínat... (Na těch 900 situací nemusí zapomínat profesorka při výběru své budoucí žačky - naopak - na hlasové limity bude dávat bedlivý pozor.) 900 situací tvoří běžnou a typickou "tvář", "takového" člověka zažívám já v našich interakcích. A to dává našemu vztahu určitou "chuť"/náladu/limity. Sám bych neuměl "vydedukovat", které přesně šroubky způsobují tak komplexní záležitost, jako je "nálada mezi dvěma lidma". Jung a Socionics mi pomáhají přesněji si všímat a chápat, o co tady jde, co se děje v pozadí, jak to funguje v těch nejjemnějších šroubcích. Proč Beneficiary. Proč má náš vztah konkrétní limity dnes. A jaké bude mít limity za 20 let. Smím si toho všímat už dnes. (Ale ano, daného MBTI typu znám mnoho skutečných živých jedinců a každý život je zcela originální, jsou to lidé, jsou zcela sví, nejsou to klony. Mají svobodnou volbu. A někomu je 15, jinému 25, jinému 45... A smělo by mi unikat, co mají společného, čím jsou všechny jejich volby limitované... Ale nemusí mi to unikat...)
Praktickou a citovou rovinu já netuším, o čem píšeš. Mně dává smysl citové a praktické jakožto kompaktní celek. A neumím tyto dvě roviny vnímat rozštěpeně, diskutovat o nich rozštěpeně, pro mě rozštěpené nejsou. Což bych viděl právě jako názornou ukázku různého "úhlu pohledu"/vnímání - z jiného temperamentu. Např. INTJ se (podle mě) nikdy nebude dívat na psychiku jako na rozštěpené hlasy, protože vždy vnímá celek, a v případě erroru vidí, kde jaký šroubek by bylo potřeba poladit, aby motor hezky vrněl, kolikrát jeden malý šroubek způsobuje lavinu kauzálních důsledků (ty důsledky někdo může vykládat jako určitý "hlas" - ono se to tak i jeví - zvenčí). Oproti tomu INFP může bavit vnímat psychiku jako soubor mnoha hlasů, které se překřikují a přetahují o moc, tuhle zvítězí jedna postava, jindy se prosadí jiný z hlasů... Tady si umím představit "citový versus praktický" postřeh. INFP má možnost zesílit citový hlas a ztlumit praktický hlas, či obráceně. INTJ totožnou příležitost nemá, protože pro něj žádné hlasy neexistují. Každý pomyslný hlas je jen důsledkem všech těch šroubků uvnitř. Pro INTJ to je vlastně peklo - dohrabat se až k těm šroubkům. Nemít možnost hýbat s hlasy dle potřeby. Na druhou stranu z pochopení šroubků pak lze vyhodnotit ledasco. Zatímco z pohledu na hlasy obdobné vyhodnocování nefunguje.
A to už tady máme "různé světy". Různé možnosti, různé příležitosti. Různé chutě. Různé vztahy - např. Beneficiary.