GERTRUDA: Proč to pitvám: doba zpracování některých emocí je (mluvím za sebe a netuším, nakolik to platí i pro jiné INTJ) úmorně dlouhá, protože F zahnívá někde v hlubinách, WTZ.
Ale nezdá se mi to urážení se. To považuju za velmi hloupou formu reakce a snažím se to u sebe nepěstovat. Občas mi někdo podstrkuje, že jsem se kvůli něčemu urazil. Snažím se pak analyzovat, jesti jsem se náhodou opravdu neurazil, že bych si v rámci seberegulace nafackoval, ale zpravidla zjistím, že jsem podrážděný, otrávený, znechucený, unavený apod, tedy že emoce má negativní vliv na komunikaci, ale není to zapříčiněno újmou na mém egu.
Vadná argumentace blízkého okolí bývá spolehlivý spouštěč podrážděnosti v těch případech, kdy je k ní navázána nějaká neomalená manipulace. (Kdo se mnou chce manipulovat, nepatří do mého blízkého okolí, je to systémová chyba. Analogicky s neomalenou iracionalitou.)

SATOO: jaká je kombinace INFJ a INFJ ve vztahu? (já jsem naživo nikdy žádné INFJ nepotkala)

WRONSKI: mam doma INTJ a spis to pak je tak, ze proste mlci a nebavi se se mnou. Ale to je takovy vzajemny. A zkousime, kdo to dele vydrzi :D je to INTP vs INTJ

BONDA: No já to vnímám (samozřejmě stále v rámci té tvé první otázky) tak, že asertivita by měla být kontrolovaná, směřovat k věci, obejít se bez se ad hominem, neurážet ani nevydírat. Samozřejmě to zpravidla vytočí protistranu mnohem víc, než verbalní agrese.
Máchání čumáku je pochopitelně projev přízně.

BONDA: Ano, je to strašné.
A v situaci kdy argumenty obou dávají smysl nastává patová situace, neb neustoupí ani jeden. NTJ se urazí, zaujme postoj "tohle nemá cenu" a fňuká, STJ je vytočenej, že jsme se zasekli na takový píčovině a chce to za každou cenu rozseknout.
Lahůdka.

Ten pocit, když se potkají dva T, oba mají stoprocentní jistotu, že mají pravdu, a oba si vzájemně nahazují udičky, aby se do toho ten druhý zamotal... a jejich frustrace a bolestně nenaplňovaná touha máchat druhému čumák narůstá...

BONDA: Například výrok "To co tvrdíš, je blbost, a může si to myslet jen ignorant" vlastně nepovažuju za iracionální a emotivně založený jednání. To je jen polopatická a upřímná reakce .) Iracionální mi přijde právě například ta doba, kdy jsou INTJ vytočený a uražený. Že jim trvá například rok (!), než se smíří s tím, že byli vystaveni (podle nich) nekonzistentní argumentaci apod.

Mám takovou teorii, že to uražení vlastně není reakcí na nekonzistentní argumentaci a iracionalitu, ale že je to jen dlouhá reakční doba zpracování jejich hluboko ukrytého „F“, které bylo vzájemným nesouladem zraněno. Protože takhle reagujou především jen na lidi, co jsou jim blízký. A ten mechanismus zpracování emocí jim holt chybí...

A šikana INTJ mě baví! To se jednomu jen tak nepoštěstí :P

A nedělejte si srandu z INTJ. My máme emoce. Obě dvě!