_BENNY: jakou novou vec

_BENNY: je to proste percieving funkce. Priklad: jak vis, zda se urcity predmet vleze do urcite krabice, kdyz jsi to jeste nezkousel a ani jsi nemeril rozmery. Vidis to. Protoze jsi uz driv videl tunu podobnych pripadu a intuice udela zaver "to se tam nevleze" . Analogicky "s timto clovekem to nebude fungovat". Vnimas urcite vzory a vyhodnocujes co je cemu podobne. Intuice se nezatezuje tim retezcem racionalnim (proc, vyvozovani, kauzalita, bla bla bla) jako treba T. Intutice vnima a vidi (podobnosti, souvislosti).

Mne to nijak moc magicke neprijde. Kdyztak dej priklad, ktery te trapi.

SATOO: tak tak, JA JSEM TO RIKAL :D

YMLADRIS: a pak jsou taky ty pripady, kdy ta intuice zazracne funguje, coz se zpetne znovu a znovu overuje. typicky - clovek si odpusti reseni sposty blbosti, spoustu spatnych vztahu se spoustou spatnymi lidmi, kdyz spravne uz odzacatku odhadne, ze to k tomu povede. obcas se intuice strefi, obcas ne, zajimavejsi je podle me ale otazka kde se to herdek bere :)

jako hodne maly kluk (cca 4-5 let?) jsem se treba jednou probudil a nabyl jsem silneho dojmu (nevim odkud, snad ze snu?) ze jsem odjakziva uz miliony let velky stavitel. a zacal jsem tedy stavet a slo mi to. kdyby mi nekdo rekl, ze to tak neni, neuveril bych mu. kde jsem ten (veskrze pravdivy) dojem ziskal, nevim.

YMLADRIS: Ono to tak často bývá, že čím si je někdo jistější, tím míň má věc promyšlenou. Nejmíň duševně obdaření lidé jsou často ti nejvíc sebejistí. Myslím, že to byl Darwin, kdo řekl, že nevědomost vystupuje vždy sebevědoměji než vědění.

Na druhou stranu to není obecné pravidlo. Já mám k intelektuálním schopnostem sebejistých lidí (lidí, kteří něco bez pochyb vyhlašují) velkou přirozenou nedůvěru a až v životě jsem se naučila, že někdy jsou i přes svou naivní sebejistotu zároveň skutečně inteligentní.

_BENNY: To co popisujes je presne jak chapu/si predstavuju Ni.

Mela jsem tuhle okolo toho takove osobni prozreni. Nevim presne proc, ale Ni mne fascinuje. Je pro mne ohromne pritazliva ta jistota ("jak to je"). Vetsinou jako ze 1) omg on vi jak to (neco) je [ samozrejme musi to skrz vyspelou Te byt komunkovano tak kvalitne abych si nerekla ze je to hovadina chabe podlozena atd ] -- omg bylo by super kdyz by neco nejak bylo a dalo se o to oprit 2) rypani/dekonstrukce atd (nakolik to ma pevne...) 3) omg on si je fakt jisty, ze to neco tak je. Ma takovou jistotu, jakou ja nemam nikdy v nicem. Coz znamena, ze to ma urcite podlozeny dvacetiletou praxi, tisici pripady a je to totalne duveryhodny, kdyz si je tak jistej! Ok, beru to vazne.

No a to moje prozreni je v tom, ze vyse uvedena reakce je blbost. INTJ proste v sobe nema ty automaticke pochybnosti. To, ze si je jiste, jeste neznamena, ze jeho nazor je kvalitni. Ja, protoze tak touzim po nedosazitelne jistote, tak vsechno furt donekonecna prezkoumavam, vsechno jsou jen pracovni hypotezy. Maloco je fakt prijate jako pevne. Ale INTJ nemusi toto delat a ani to nedela! Proste si je jiste tim, cim si je zrovna jiste. (A pak to zas pripadne zmeni.) Staci mu mnohem mene argumentu (ci ceho). Cili jsem se na sva oblibena INTJ koukla kriticky a jako jo, jejich nazory jsou uplne stejne na vode jako u kdekoho jineho, bez ohledu na to, jak suverenne pusobite... Coz je nemile, ale tak co se da delat.

SATOO: to je přesné s tím viděním všech odpovědí naráz :) Taky to tak mám, jsem schopná vidět tu situaci z pohledu toho člověka a tamtoho člověka a mě - všechno naráz - a všechny ty pohledy chápu a pak jaksi nemám názor kvůli té své všeobecné chápavosti (sakra, to už jsem někde psala, možná dokonce v tomto klubu... :)))

WRONSKI: Já myslím že nejsou urážliví, ani za ně nejsou pokládáni.
Ta "odtažitost" a schopnost vypnout komunikaci během rozhovoru se vztahuje na vlastní hodnotovej rámec a jeho aplikaci, jak jsi popsal.
Lidi, kteří pro ně nejsou zajímaví, jsou jim buď jedno, nebo jsou jimi znechuceni. Přijde mi že vlastní ego v klasickém pojetí do toho myšlenkového procesu moc nevstupuje. I proto, že je to založené na racionálním vyhodnocení, nikoliv na pocitu z někoho (mi připadá).
SATOO: Přesně. Když ztatí "čest". A je to u INTJ velmi lehké jí ztratit :-)

_BENNY: anebo i opacne vuci nazoru okoli - "sakra, souhlasi se mnou nejak podezrele moc lidi, zvlast ti s jejichz nazory jinak nesouhlasim, tak to jsem se mozna spletl" :-)

SAT_ANN: vnimam to jako vedlejsi efekt presprilisne dominance N nad vsim ostatnim - vyhraneny INTJ uz tak nejak dopredu tusi jestli se mu vysledek bude libit anebo ne, a jaky postoj k nemu zaujme. kdyz se pak nekdo INTJ zepta z ceho doopravdy vychazi, najde milion plus jeden duvod, ale povetsinou je to spise racionalizace. odkud se ten apriorni postoj "takhle je to spravne, tohle je spatna cesta, takhle by to melo byt..." bere, kde je jeho zdroj, vlastne dodnes nejsem schopen presne urcit. pritom INTJ je rigidni jen v ocich jinych jinym zpusobem rigidnich lidi (INTJs napr. narozdil od ostatnich nelpi na hloupych tradicich), fakticky dovede byt velice flexibilni, pokud sam za sebe ziska ten sklicujici dojem, ze se v necem zasadnim spletl. odkud se ten bere taky presne nevim, ale muze se objevit zcela autonomne bez nutnosti reflexe ze strany jinych lidi.

ad INTJ a odepisovani okoli - v mem pripade to funguje tak, ze jakmile vyhodnotim nejakou zasadni a neobhajitelnou nekonzistentnost v postojich dotycneho, pak si toho cloveka skrtam ze seznamu lidi, jejichz nazory beru vazne, beru si je k srdci a ridim se jimi. osobne to vnimam jako cestu nejmensiho odporu (proste si zij jak chces, ja budu delat to stejne po svem), ale okoli to kolikrat tezce nese :) zvlast ruzne samozvane autority, ktere si preji byt respektovany na zaklade postoje "nas je vic / jsme starsi / proste se to tak dela / ..., takze mame pravdu".

SAT_ANN: Ha! To můžu potvrdit. (Tu strnulost v úsudku atd. bych nahradil něčím jako časově stálá a důsledně uplatňovaná hodnotová měřítka.)
Popsaným způsobem jsem odepsal min. tři známé/kamarády - ze dvou vyrostli vychcánci a z jednoho vysírka. Ale opustil je postupně i zbytek okolí, tak vlastně nevím, jestli se to počítá...

GERTRUDA: Nic takovýho. Snažím se říct, že co může být někým pokládáno za uraženost, může být ve skutečnosti projev podráždění nebo znechucení apod. Zajímá mě, zda jsou INTJ urážliví a zda jsou pokládání za urážlivé. A taky mě zajímá, zda jsou obecně hákliví na své ego (jako třeba v BONDA). Páč urážlivost, sebelítost, nadutost apod. jsou stupidní faktory a mohutně zhoršují efektivitu. INTJ, kterej nechce fungovat efektivně, je imho divnej.