Um souhlasila bych s
ARGANNAH: slovo prokrastinace je mediální cosi, někdo potřeboval napsat článek, někdo potřeboval nějakou originální hypotézu.
Jasně že to popisuje jakýsi reálný stav, ale představa invalidního důchodu a sdružení za práva prokastinátorů je absurdní. Stejně tak, pokud se díky odkládání dostávám do průšvihů, tak není řešení mám prokrastinaci a tečka, nic semnou nenaděláte.
Někde tady v těch citovaných článcích uvádíte zvýšenou míru neurotizace,když už bych musela vytahovat diagnostické škatulky, tak se to vejde do klasických egoobraných mechanismů. A to že na to regují zejména vyskoškolští studenti bude právě systémem. Chtějí se nepříjemné věci (a často zbytečné), ale je dostatečná vůle, aby to šlo odkládat. Zároveň ovšem je v našem kulturním okruhu značný tlak na úspěch. Ambivalentní situace jak vyšitá, pro vnitřně nejisté lidi klouzačka do nějakého bludného kruhu. Ale pořád si myslím že bez skutečné potřeby zavádět další syndrom.
Psychologie a psychoterapie se začaly objevovat v době, kdy západní civilizace přestala brát vážně náboženské struktury. A proto si z toho spoustu mozkošrabů dělá posvátnou krávu ( zvlášť když potřebují publikace)