Na Zelném trhu koupíme mladou červenou řepu a čerstvý česnek. Obojí strčíme do trouby a upečeme. Řepu nakrájíme na plátky,pečené česnekové stroužky vypreparovat a rozložit na řepu, zakápneme olivovým olejem a balsamicovým ocetem, posolit, namlít čerstvý pepř a posypat nasekanou petrželkou. Pokrm dodává další významy slovu rustikální ;-)

Osobně jsem k tomu ještě do té trouby přihodila nové brambory (ze stejného loviště) s jogurtovým dresingem.

Nebrňáci mají smůlu se sháněním surovin, no...

Ještě jedna věc mě napadla - nedávno jsem viděl v jedné tácovně jídlo, které bylo fakt odporné už na pohled a pochopil jsem, proč tolik dětí chodí raději k mekdonaldovi. Sice je to tam také odporné, ale aspoň jsou in.

Na prvním stupni jsem byl chvíli v naší obecní škole - stejná budova jako školka, jen jiné patro - kuchařky byly ženské z vesnice, každá nás za tu dobu pořádně znala (školka, 3 roky základky). Vařily super. Na základní škole, kam jsem potom přestoupil jsme měli jídelnu v jiné budově, takže jsme nikdy nevěděli co budeme mít k jídlu. Tam nás někteří učitelé nutili jíst polévku, která nebyla polévkou a hovězí, které bylo spíš hovězinou. Většinu jídel jsem ovšem jedl rád.

Do dnešní doby mám lehký blok pozřít polévku z mléka (jak je popsaná níže - mléko, slaná voda, nudle nebo rýže) a rýžovou kaši (ten blemcavej hnus bez chuti s trochou cukru a másla). Je zajímavé, že zelňačka (tam je také tuším mléko) mi nevadí a krupicová kaše mi dokonce chutná. Odpor k hliníku postupně zesílil a nevařil bych v něm ani domácí zvěři.

Jinak věci jako jsou libovolné vnitřnosti mám hodně rád, ale musí být vše správně připraveno. Je jen málo věcí odpornějších než ledvinky na smetaně, které jsou na 30m cítit močovinou.

Fakt je ten, že mi chuťové pohárky doma vždy někdo napravil - všichni v rodině jsou dobří kuchaři, pravidelně máme i ryby, zvěřinu a poslední dobou i mořské potvory (můj přínos).

ZUZKAOU: Dík:)

EDERA: já asi měla na školní jídelnu fakt štěstí :-) pozřeme skoro vše :-)

SIMSA: tenhle způsob vaření srdíček je geniální. Ten extra koncetrovaný vývar s česnekem a v mém případě s jogurtem je skvělá, jedoduchá chuť.

MONI: A teda dost často bylo hodně věcí vyztuženo fazolemi.. takže se pak všichni nervózně vrtěli na židlích a snažili se chovat podle bontonu...:-)))

MONI: Chodila jsem 2krát v týdnu do školní jídelny na obed, 22 kaček v poho, lepší než bageta, a všechno zapražené moukou až mě z toho pak pálila žáha a třeba v číně měli takové zvláštní kuřecí maso co nemělo ani tvar, bylo to jak sekánka... ale třeba kapustu a svíčkovou měli dobrou, bylo tam i kus opravdického masa:-)) a párky teda taky dost často... no žádná sláva.

ALTHIA23: kdyby jen instant, u nás v jídelně si poslední dobou kuchařky oblíbily vařit z párků

PRSKAFKA: Nezlepšilo...řekla bych že zavání více instatntních věcí

MARKYTKAK: Já mám vždycky úplně sevřené hrdlo, jen fazolky vidím. Když zabojuju s podvědomí, tak je v úpravě s anglickou slaninou a česnekm pozřu a i si na nich pochutnám, ale ten začátek je vždycky stejně těžký. K těm na smetaně už se asi nepropracuju nikdy.:-((

Jo, a segedín se tu už řešil? Ten zas "díky" menze odmítá jíst moje máti.

EDERA: teda já fazolky taky miluju a muž by se po nich užral :-)

ZUZKAOU: máš u mě 1* .-)

Tak u mě taky školní jídelna způsobila nemnohá traumata - vzpomínám např. na francouzské brambory, které v jídelnovém provedení byly prostě nestravitelný (a tento odpor trval i spoustu let poté, teprve cca před třemi lety jsem konečně podlehla přemlování maminky a její francouzký brambory zkusila - teď se po nich můžu utlouct :) ) To samý vlastně zapečený těstoviny, obojí "chutnalo" stejně a lišilo se snad jenom názvem....
Dodnes nejsem schopná si dát dušenou kapustu, k tomu mě ještě nikdo nepřemluvil :)
Dále všechny variace kompotů.... a všechny druhy jídelnových polívek, v čele s Milionovou - jinde známou jako Krupicová s vejcem :)
No a o hliníkových příborech, mastných tácech a plastových ubrusech už nechci nikdy slyšet :))
Docela by mě zajímalo, jaký je stav jídelen teď, po těch cca 10 letech :) Zlepšilo se nebo je to pořád stejný?

EDERA: Fazolky?

Náprava snadná.

Takové jídlo nesmí obsahovat rozvaření krájené fazolky z mrazáku a nebo z konzervy.

V mrazicích boxech je potřeba hledat celé fazolové lusky a nebo přes léto koupit (natrhat) fazolky čerstvé. Z čerstvých fazolek odkrájet stopky a popřípadě stáhnout vlákno.
Dát vařit osolenou vodu s trochou muškátového květu, do vařící nasypat fazolky a pár minut nechat povařit. Fazolky mají být měkké, ale ještě křupavé. Hned slít a pořádně propláchnout studenou vodou - tím že se prudce ochladí, zůstanou jasně zelené a křupavé, protože se nebudou dál "dovářet" zbylým teplem.

Nejjednoduší je pak takovéhle fazolky polít roztaveným máslem, popřípadě zamíchat s jogurtem a nebo zakysanou smetanou. Plus sůl a čerstve mletý pepř.

Další varianta je uvařit smetanový bešamel a ten pak okyselit a osladit podle chuti, čímž člověk dostane původní variantu té věci z jídelen - Fazolky na smetaně.

Skvělá věc je tak vzít uvařené fazolové lusky a opéci je na slanině, popřípadě z nich udělat svazečky, obalené slaninou a takto opéct.

Další varianta - na hluboké pánvi zesklovatět cibulku, pak opéct na kostky nakrájené drůbeží (sojové) maso, přidat česnek a fazolky (tohle zvládnou i řezané mražené), podlít vývarem/vínem, přidat muškátový oříšek a dusit. Na závěr zjemnit jogurtem/zakysanou smetanou. Popřípadě do toho narvat nějaké kari či podpobnou směs koření

S fazolkama je také Salát nicosie.

Dobře uvažené fazolky jsou příjemné i s dobrou koprovkou.

EDERA: Tak ty fazolky zrovna miluju, ne teda ze skoly, tam byly takový bez chuti, nebyly kyselý, ale doma od babičky, mnamka

Nahoře v záhlaví postrádám fazolky na smetaně. Podávalo se to jako příloha k hovězímu a vařený bramborám a školní jídelna tím vždycky smrděla ještě další dva dny. Dodnes mám potíže pozřít fazolky i v jiné úpravě a když se přemůžu a silou vůle potlačím dávivý reflex, jsem pokaždé překvapená, že třeba s česnekem a slaninou je to náramná dobrota.

SIMSA: se zakysankou a česnekem říkáš... Určitě zkusím.

ZUZKAOU: Srdíčka na smetaně, jak je dělám já:

Do hrnce slanina, nechat vypéct, pak cibule, nechat zesklovatět, pak srdíčka(syrová), osolit, opepřit, nechat chvíli osmahnout, pak podlejt vodou a dusit do měkka, pak dávám trochu prolisovaného česneku a zakysanou smetanu. Už to nezahušťuju, protože, když se vyvaří všechna voda, kterou jste to podlili, je sós hustej akorát. Doporučuji podávat s chlebem...

ZUZKAOU: mnam, to muze byt dobre....ja srdicka vzdycky jedla u kamaradovy maminky...urcite vyzkousim

Jinak ve skole jsme je nemeli nikdy, akorat jatrovou omacku a tu nesnasim doted a nikdy to nicim nezmenim....

Ale treba takovy veprovy jazyk s omackou ala svickova, to je lahoda, dela babicka...

NAMATHUR: Díky za inspiraci.

Srdíčkový vývar (má úplně úžasnou intenzivní chuť)
- vařit srdíčka do měkka, ve vývaru pak rozmíchat žloutek na porci, podávat s čerstvými bylinkami.

Srdíčka na smetaně.

- uvařená drůbeží srdířka nakráje a zamíchat do bešamelové omáčky, kam kromě mléka/smetany přijde taky troška vývaru.

Moje varianta je na másle zesklovatět cibulku, poprášit moukou a po opečení této zalít mlékem s trochou vývaru, osolit, omuškátovat a dvacet minut vaři ( po dvaceti minutách se rozváří cosi v mouce, která je pak stravitelnější a chuť je nemouková), před dovařením přidat srdíčka. Po stažení z plotny ještě docela dost kyselím a trochu sladím, protože mám slabost pro sladkokyselou omáčku.

U nás doma to je tradiční s těstovinami (stejně jako guláš), ale asi se k tomu dá přidat jako příloha cokoliv. Jen hranolky by mě zarazily.