Tak jsem zavzpomínala na školní špenát... zelená smradlavá břečka s moučnými "noky" a přemrzlými bramborami, doplněná v lepším případě půlkou vejce, v horším kusem vařené hovězí kližky. Dodneška jsem vděčná naší "soušce" z ručních prací (hrozná babizna s drdolem, v pletené vestě, měla nás z matematiky, výtvarky a těch zmíněných ručních prací), že nás přinutila, skoro silou, abychom špenát v rámci jedné hodiny uvařily. Od té doby ho miluju.

Mám ráda variantu "pyré" i "listí":

Pyré: Spousta cibule a česnek nakrálejný na větší kousky se rychle opeče na másle, přidá se kostka špenátového protlaku (já ho nechávám rozmrznout a trochu ho i vymačkám, aby nebyl moc vodnatý a nemusel se vařit dlouho), trošku povařit, osolit, pak přidat trochu smetany. Může být i kysaná. Na závěr přidat ještě trochu prolisovaného česneku a opepřit čerstvě mletým černým pepřem. Kdo se nebojí salmonely, může přidat pár žloutků. Miluju to jenom tak s tmavým chlebem, bez ničeho dalšího. Občas vynechám česnek a přidám víc pepře.

Varianta se sýrem: Když zbyde uvařený protlak, přidám do něj apetito a jím jako pomazánku na chleda.

Listí: Na slanině nebo špeku opeču cibuli a česnek, přidám listí, opepřím, okmínuju a je to. Nejlepší je to zase s chlebem.

Kroupová s hrachem

Hrách uvaříme do měkka, v jiném hrnci uvaříme kroupy v dostatku osolené vody či vývaru. Smícháme, přidáme propasírovaný česnek a majoránku.
Taky to jde pak v misce posypat osmaženou cibulkou a případně i slaninou.

Já mám ráda jak hrách i kroupy i jejich kombinaci, takže mi ta polévka chutná, ale teda rozhodně není na léto. Spíš na zimu.

Bramborová polévka s podmáslím.
4 porce

4 velké brambory
300 ml vody
500 ml podmáslí
slanina - nějaká dobrá, prorostlá.
sůl
kmín
4 lžičky hladké mouky
4 vejce

Kopr/majoránka + česnek


Nechat vypéci slaninu a zasypat moukou, chvíli míchat, dokud nezezlátne. Zalít vodou a zásmažku rozmíchat. Do vařící vody přisypat nakostička nakrájené brambory, sůl a kmín. Brambory uvařit doměkka, pak přilít podmáslí a na naběračce tam opatrně vložit rozklepnutá vejce - jedno po druhém a počkat, až bílek ztuhne. Vyrobíte ztracená vejce.

Základní verze polévky bez bylinek je taková hodně jedoduchá, žloutek z vajíčka ji krásně zjemní.
Do další verze jsem nasekala čerstvou majoránku a přidala trošku česneku - to je moc dobré a třetí verze byla s koprem. Největší parádu v té polévce dělala ta osmažená slanina, dovedla bych si to představit i s klobásou.

Jde o rychlou a lacinou polévku, na druhou stranu je to spíš jídlo typu palivo, než pochoutka. Zatímco klasickou kulajdu miluju, tak tohle jako není špatné, ale pravidelně si to dělat nebudu.

Zašli jsme za paní Hadwiger - osmdesáti letou sudetskou němkou s dotazy, co se v Rychlebách vařilo před válkou. 25 minutové povídání o tom je ke stažení tu.

V následujících dvou týdnech budu recepty testovat, bo je chceme vařit na jednom kurzu, takže si sem budu odkládat poznámky na následující jídla

Klechta - bramborová polévka s podmáslím, Kroupová polévka s hrachem, Utopené hruškové knedlíky, Bramborové placky nasladko, bramborák s povidlama a obálkové buchty.

ZUZKAOU: Už se mi to chladí v lednici. Mám toho pěknej kotel, takže o svoji stolici na dalších pár dní mám jasné představy ;-)
I teplé to chutná příjemně.

A kombinací dvou jídelnových podezřelých- řepy a okurkového salátu vznike skvělá osvěžující polévka - litevský studený boršč.

0.4kg řepy
velká okurka
litr podmáslí
cibule - ideálně jarní s natí
kopr
sůl
ocet
cukr

Uvařit řepu a nastrouha či rozseka mixérem, fakultativně jde použít sterilovanou řepu, ale není to ono.
Řepu a případný vývar smíchat s kefírem či podmáslím, najemno nasekat cibulku, nastrouhat do toho nahrubo okurku, nasekat mladý kopr, podle chuti osolit, okyselit a osladit a nechat vychladit.

Originálně do toho ještě přijdou natvrdo uvařená vajíčka a studenou polévkou se polévají uvařené brambory - povětšinou teplé.

Bez vajíček a brambor jde o skvělé lehké jídlo. Jen se pak člověk na záchodě nesmí vyděsit červené barvy.

MOIRAIN: Oni se hodně lišej provozovnu od provozovny, to je pravda. Bohužel, ty mizerný převažujou.

EDERA: když u mámy v práci vařil Eurest (vařil, nevozilo se to, jako sem), tak byli fakt hodně dobří; i sodexho v HP centru na Balabence bylo dobrý

MOIRAIN: V Eurestu by vznikla šlichta i z prvotřídních surovin:-P

EDERA: no, ona v eurestu většinou vznikne...jinak dovyužití zbytků se nebráním, ale v kulturní podobě, ne že si objednám tuňákový salát a nacpou mi tam všechno možné od filé po vepřovou pečeni a zalijou majonézou, aby to nebylo na první pohled poznat...

MOIRAIN: To použití zbytků z předchozího dne by mi vadilo zdaleka nejmíň. Samozřejmě za předpokladu, že to byly zbytky nevydaných porcí a že byly správně skladované. Doma taky nevyhodím zbytek čočky, ale udělám z toho druhý den čočkovou polívku, zbytek kuřete oberu do rizota, z kolínek si udělám těstovinový salát k svačině... Při "recyklaci" nemusí nutně vzniknout nepoživatelná šlichta.

ZUZKAOU: když máš eurest tak to máš i v týdnu, s tím, že tam budou zbytky i z jiných výdejen (těžko říct, podle hygienických předpisů snad zakázané, ale kolikrát byly v zapečených těstovinách a tak identifikovány zbytky z jídel předchozího dne)

MOIRAIN: v provedení školní a podobné jídelny určitě. na druhou stranu - tohle občas vařila moje babička. s okurkovým salátem to byla báječná mňamka.

MOIRAIN: to zní jako ideální jídlo na pátek. Brrr. Toho jsem naštěstí byl ušetřena.

OLYNTH: si piš, že jo, grenadýrský pochod, zbytky brambor a těstovin + nějaké to maso nejasného původu a hodně papriky

EDERA: jsi milosrdná - nemohl se rozhodnout. já vždycky měla pocit, že smíchali zbytky ze dvou obědů.

ZUZKAOU: Já párkrát zkusila okurku na kostičky, ale poslední dobou zas už strouhám. Nám vyhovuje, když jsou "tzatziky" napůl salát a napůl studená omáčka. Třeba ke karbanátkům je to famózní.

EDERA: tak to mě těší, že odkaz někoho inspiroval. Musím uznat, že já sama pořád mám nejraději okurky úplně jednoduše - okurka, bílý jogurt, pepř, sůl, bez čehokoliv. Výborná je ale ta finta s kostičkama, namísto strouhání.

Plus jsem zkoušela okurkové lásí - oloupaný kus okurky se rozmixuje v jogurtu s vodou (1:1), osolí, opepří a vypije. Moc mě to nenadchlo. Zato pokus s rukolovým lásím (namísto okurky tam rozmixuju rukolu - takové to listí co je něco mezi salátem a pampeliškou) a to je teď na léto úplně skvělé, protože to chladí, dodává ionty a je to tak lehoučce nahořklé.

Tak na povodních jsem byla přímo u zdroje - pomáhala jsem místním kuchařkám ve školní jídelně krmit vojsko, hasiče, dobroovlníky a další zběř.

A tímto prohlašuji, že školní jídelna v Bernarticích je zločinu prostá. Ty ženské se tam skutečně snaží vařit co nejpoctivěji a bez instatních nesmyslu. Obyčejný vesnický jídla. Jediná zůvěřilost co se mi tam nezdála byly zapečené těstoviny s luncheonmeatem, jenže to byl svátek večer a oni přes celý víkend sháněli po Javornicku něco obsahující bílkoviny, aby tím nakrmili 170 osob. I když pravda, okurkovej salát dělaly ten hnusnej vodovej. Ale naprosto chápu proč - kvůli množství.

Vůbec všechny kuchyně na povodních musely mít děsný zápřah, protože když přešlo povodňové nebezpečí, tak se normálně makalo okolo 8-10 hodin denně, kuchyně ale jely povětšinou šestnáctky.

Teď jsem si vzpomněla na další "perlu" - dragounský marš. Sice teda ne ze školní, ale z nemocniční jídelny, ale to je celkem fuk. Ten pokrm mi přišel, že se kuchař nemohl rozhodnout, jestli chce dělat francouzské brambory nebo šunknfleky, tak spatlal v pekáči obojí.

ZUZKAOU: Podle toho "Tvého" receptu na tzatziky jsem poněkud upravila svou verzi okurkového salátu se zakysanou smetanou. Řecký jogurt je tu celkem nedostatkové zboží (ačkoliv před prázdninama ho měli v Tescu), tak i nadále dávám zakysanku, ale nově přidávám trochu olivového oleje a citronovou nebo limetkovou šťávu a získalo to nový rozměr. Díky za link.