Tyvole - výchovná komise a naštvaná školní psycholožka (sic) za to, že dvanáctiletí kluci používají facebook.
Ivana Svobodová
Bešamel na klopách | Fokus - RESPEKT.CZ
http://respekt.ihned.cz/c1-63682950-besamel-na-klopach
Bešamel na klopách 14. 3. 2015
Dva školáci v Brně mění výživové normy a učí dospělé sebedůvěře
Sebastián a Otakar mají za sebou zvláštních čtrnáct dnů. Když těsně před jarními prázdninami nafotili pár jídel ve školní jídelně ZŠ v Antonínské ulici v Brně a dali to na Facebook, přineslo jim to zprvu radost: rodiče je pochválili za dobrý nápad a na sociálních sítích si alba s pěti fotografiemi všimlo pár lidí. Pak zájem zaregistrovali novináři a z jejich článků o nevábné výživě dětí v Brně se dokument dvou školáků dostal ke kuchařkám a učitelům. Až pak fotografie bešamelové smetanové omáčky s hráškem, hrachové kaše s párky nebo čevapčiči potřeného kečupem a hořčicí na bramborové kaši, která podle fotografů neupadla na zem ani poté, co vystoupali 26 schodů s talířem obráceným dnem vzhůru, způsobily poprask. Jako by v Brně vybuchla bomba a bešamel se rozprskl všude okolo.
Zrození foodblogera
„Učitelé a kuchařky si myslí, že jsme něco provedli,“ říká Sebastián (12) v pizzerii kousek od školy nad zeleninovým salátem, který tu jí místo školního oběda. „Ale já nevím co.“
Tmavovlasý kluk s velkýma bystrýma očima zaregistroval naštvání dospělých kolem sebe ve škole i v médiích. Noviny například referovaly o výhrůžce vedoucí školní jídelny, že „učiní právní kroky“ proti poškození dobrého jména, protože kluci prý ta jídla „zmanipulovali“, takhle že nevypadala. Na Facebooku je pokáral starosta Brna-střed a učitelka matematiky jim před třídou držela přednášku, že fotili jen ta horší jídla a nevyfotili ta lepší a že tohle se nedělá a nezveřejňuje.
„To byla jediná taková přímá reakce, i když to nebyla pravda, měli jsme tam i dobré šulánky s povidly,“ usmívá se Sebastián, který až dosud chtěl pracovat v jesličkách – má totiž dvouletého brášku a hrát si s ním jej hodně baví. „Teď ale nevím, zakládám si vlastní blog a budu jídlo fotit dál, asi by mě bavilo být jídelním kritikem,“ přemýšlí.
Budoucí foodbloger má dnes za sebou i hodinovou domluvu na výchovné školní komisi, v níž proti nim dvěma s Otakarem zasedl ředitel se svou zástupkyní, třídní učitelka a školní psycholožka. Hoši čekali, co bude – jestli opravdu dostanou nějakou důtku, jak to zpočátku týdne podle výroků padajících ze sborovny vypadalo. „Přemýšlel jsem o tom a říkal si, že by mi to vůbec nevadilo, protože jsem si úplně jistý, že jsem nic neprovedl a že mám pravdu, a to je víc než důtka,“ říká Sebastián. „Ale nakonec to bylo v klidu, sešli jsme se v kuchyňce, kde si učitelé vaří kávu, prý aby to bylo na neutrální půdě, a jen psycholožka byla naštvaná, že co prý máme mít Facebook, když nám ještě není třináct. Jenže nám to dovolili rodiče už od dvanácti,“ dodává. Kluci na tom setkání pochopili, že dospělí kolem nejsou z jejich focení obědů nadšení, že fotit ve škole se nesmí, ale o žádném trestu se už nemluvilo.
Nešlo to
Ředitel školy Leopold Trněný původně setkání se školáky neplánoval. Napadlo ho to až při návštěvě reportérky MF DNES, která se zajímala o to, proč se těch dětí ve škole někdo nezastane, nepromluví s nimi a jsou jen vystavováni náznakům a kritice, že cosi provedli, aniž chápou, co by to mělo být. „Já už jsem z těch médií úplně zmožený, ta paní redaktorka mě tady trápila hodinu,“ namítá ředitel. „Nechápu sice, proti komu bych se měl těch chlapců zastávat, vždyť jim nikdo hlavu netrhá. A navíc oni opravdu porušili školní řád, když fotografovali v budově školy, ale trestat je nebudu.“
Kvůli rozhodnutí k mírnosti se podle ředitele Trněného stalo ze schůzky nakonec takové milé popovídání s výzvou, že když budou mít hoši nějaký problém, mají se přijít svěřit do ředitelny, ne psát na Facebook. „Ale víte, co mi na to řekli? Že mi nevěří, protože na jídlo už si jednou rodiče stěžovali a nic jsem neudělal,“ říká ředitel trochu pobaveně. „Ty děti jsou otevřené, to se musí nechat, a ze svého pohledu mají i pravdu.“
„Musím se těm chlapcům omluvit, podlehl jsem prvnímu dojmu.“ Starosta Martin Landa
Nedůvěra pramení ze dva roky staré události, kdy několik nespokojených maminek uspořádalo mezi rodiči anketu, z níž vyplynulo, že 75 procent rodičů není se stravou ve školní jídelnězcela spokojeno – a autorky se obrátily o pomoc na ředitele Trněného. „Chtěl jsem tehdy najít jinou jídelnu, jenže zřizovatel, radniceměstské části, mi vysvětlil, že to není možné. Protože ta jídelna, odkud bereme, byla moderně rekonstruovaná za miliony a je disponována na tisíc obědů, a kdyby jim prý vypadla naše škola, tak by ta investice byla zmařená. Zkrátka řekli mi, že to nejde, a já jsem tomu uvěřil. A ti rodiče se pak zklidnili a už si nestěžovali,“ vzpomíná ředitel. On sám prý chodí do jídelny hlavně tehdy, když má velký hlad, a pak sní všechno. „Ta poživatelnost je taková, řekněme, normální a já jsem celkem skromný, ale plní předepsané normy na obsah živin v obědech, takže co s tím,“ odpovídá na otázku, jak mu chutná, „jedině změnit vývařovnu, což mi nepovolili.“
Ředitel Trněný je z celé věci rozpačitý: ten zájem veřejnosti o pár fotek a o dva malé kluky, kteří se ocitli v defenzivě, ho vyvedl z míry. Teď si hlavně přeje, jak říká, aby už to všechno přešlo, vždyť i těch kuchařek je mu po té ostudě líto, ony se totiž opravdu snaží, a kdyby se to u toho ještě nějak všechno spravilo, tak bude jenom rád. „Uvidíme, jak to dopadne,“ podotýká ředitel. „Rodiče jsou pozvaní na radnici, kde budou chtít změnu a nápravu, a my jim poskytneme naprostou součinnost.“
Promiňte, kluci
Vedoucí školní kuchyně Vlasta Machálková má na krajíčku. „Po těch dvaceti letech dřiny mám celonárodní ostudu, přitom tu práci miluju, žádné šizené jídlo, ta omáčka s hráškem byla z třicetiprocentní smetany, aby byla pěkně sladká, to mají děti rády,“ říká. „A naše nadýchané knedlíky nám v jiných jídelnách závidí.“
Problém s obměnou jídelníčku je podle vedoucí Machálkové v tom, že děti zeleninu, ryby a luštěniny zkrátka moc nejedí a porce končí v kyblíku. Tohle uznávají i mnozí rodiče, spousta jídelen po celé republice už ale našla způsob, jak si s tím poradit – prostě zkouší tak dlouho a v tolika obměnách připravit chutně zdravé jídlo, až je začne jíst víc a víc dětí.
A k tomu by teď ráda přispěla i radnice Brna-střed, která Sebastiánovu školu a jídelnu zřizuje. I starostovi Martinu Landovi nadělal případ facebookových talířků pár vrásek – když se o problému dočetl v novinách, vydal se tajně do jídelny na ochutnávku. Dušená mrkev ho potěšila, stejně jako těstoviny s čerstvou bazalkou, které tu toho dne měly děti prvně v životě. Vyfotil to tedy na Facebook a pochválil, a protože dostal ve škole sugestivní informaci o tom, že ti dva kluci ty talíře před focením „zmanipulovali“, napsal na Facebook i tohle a Sebastiána s Otakarem označil za „puberťáky“, kteří udělali „klukovinu“.
„Musím se těm chlapcům omluvit, byla to chyba, neuváženě jsem to celé bagatelizoval, i když jsem neměl všechny informace,“ říká Martin Landa ve své pracovně, do níž zasedl před pár měsíci – a hned jde tu omluvu napsat opět na Facebook. K tomu prozření jej přiměla debata s kolegy z Žít Brno, že přece není možné automaticky nevěřit lidem jen proto, že jsou ještě malí, a jiným ano, protože už vyrostli. „To já vím samozřejmě taky a nechtěl jsem ty děti nějak snížit nebo snad zhoršit jejich situaci ve škole, mrzí mě to,“ dodává Landa. „Podlehl jsem prvnímu dojmu a rád bych jim to řekl i osobně. Přitom o tom, jak nabízet v jídelnách zdravější jídlo, jsem začal s výživovými poradci jednat dávno před touto záležitostí.“
Změnu dětského jídelníčkuhodlá Landaprosazovat s projektem Skutečně zdravá škola, který se už léta snaží přesvědčit ministerstvo o nutnosti změnit zastaralé výživové normy. „Chystali jsme to už před touto kauzou,“ říká starosta, „ale teď to možná půjde snadněji prosazovat. Takže možná těm dvěma chlapcům nakonec ještě poděkujeme.“