DEVIL: Šmarjá, jsem realista a nečekám, že to bude čerstvej blanšírovanej chřest, ale fakt si jsem dost jistá, že to nebude rozmíchanej prášek. Měla jsem odtamtud jiný polívky (kukuřično-pórkovou, brokolicovou, čočkovou...), takže mám představu, jak a z čeho vařej. Na upečeným vepřovým protknutým slaninou a pečeným ve velkým množství pro pět set dětí nevidím nic špatnýho, i když to nebude stejný jako proslulá živáňská z Koliby.
Žádnou velkou diskotéku za ty prachy a v těhle obřích objemech přece nikdo nečeká. Nejde o nic víc a o nic míň, než že někde na to kašlou a někde i za malou částku dokážou udělat dobrý jídlo a nepoužít přitom žádnou umělou vycpávku. Že to rodiče víc hlídaj a víc se snažej ovlivnit, co jejich děti ve školní jídelně jedí, mi přijde v pořádku. A jestli je k tomu přivedl Polreich, tak sláva mu, on je pašák a měl by za to dostat od prezidenta metál.
V práci taky chodím do závodky. Občas tam bereme i zahraniční kolegy, když máme nějaké jednání. Zatím všichni nám záviděli. Ale je pravda, že si je tam troufneme brát až několik posledních let, co se kuchaři taky vrátili k normálnímu vaření a opustili např. práškovou bramborovou kaši a instantní polívky. Jo, předtím jsme to taky žrali, protože kromě nošení vlastního jídla nám jaksi nic moc jinýho nezbývalo. Ale rozdíl teda dokázal i v letopočtu před P. poznat každej, kdo byl z domova zvyklej na kaši z brambor a vývar bez masoxu.