( cichlasoma - kančík - rybička. zadna cihla soma proste neni )

"He is widely regarded as one of Europe's most influential 20th century philosophers whose writings inspired some of the important thinkers of the modern era. But almost four decades after Martin Heidegger's death, scholars in Germany and France are asking whether the antisemitic tendencies of the author of Being and Time ran deeper than previously thought."
Heidegger's 'black notebooks' reveal antisemitism at core of his philosophy | Books | The Guardian
http://www.theguardian.com/.../13/martin-heidegger-black-notebooks-reveal-nazi-ideology-antisemitism

"Martin Heidegger je všeobecně považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských filosofů 20. století. „Bezmála čtyři dekády po jeho smrti však sílí podezření, že antisemitské tendence jeho hlavního spisu Bytí a čas jsou daleko hlubší, než jsme si dosud mysleli,“ napsal deník Guardian."
Heideggerovy „černé deníky“ ukázaly, jaký byl antisemita | Svět ve 20 minutách
http://www.rozhlas.cz/...svet/_zprava/heideggerovy-cerne-deniky-ukazaly-jaky-byl-antisemita--1332838

bravurne... (a i jine perly tam jsou...)

- no tak jo. rad jsem si to, co tu probehlo pred 5 lety, precetl (do znacny miry se zotoznuju s nekterymi ymladrisinymi skeptickymi pripominkami, jak nize patrno) a pripojim teda par poznamek, treba diskuse ozije. chce se mi o tom mluvit mj. proto, ze jsem nejak v souvislosti s tou kausou s Cernymi sesity zacal premyslet o tom, jaky mam dnes k heideggerovi a k filosofii existence vztah. na jednu stranu mam totiz chvilemi z tech textů pocit, ze je mi to vsechno uz hrozne vzdálené a cizí (je to uz pres 20 let, co me heidegger poprvé nadchnul), ale pak si zas uvedomím, ze mnoho veci zejmena z heideggera mi proste "preslo do krve" a uz je to pro me naprosto samozrejmé, jiné byly u me na zacatku nejakyho vyvoje, kterej sice vedl v jistym smyslu daleko od nich, ale bez nich by se dost mozna nekonal. no kazdopadne by muj zivot pravdepodobne vypadal po mnoha strankach jinak, kdyby heideggera nebylo, a i pro to je pro me zajimavy s nim nejak "uctovat".

- vicemene se ted teda omezim na "autenticitu" u raneho heideggera. je to, myslim, prinejmensim jedna z prvnich koncepci "autenticity" (nevim ted, zda ten termin od nekoho prebira), je asi nejpropracovanejsi a byla, myslim, nejvlivnejsi. jine koncepce maji s ni sice neco spolecneho, ale neco zas (kupodivu..) ne a mluvit o "autenticite" obecne u "existencialistů" lze jen velmi opatrne.

- heidegger se mimochodem nikdy za existencialistu nepovazoval a neoznacoval, jakkoli existencialismus temer "zalozil". to, ze neni "existencialistou" v pozdejsim smyslu, se v souvislosti s jeho koncepcí autenticity v Byti a case projevuje mj. tak, ze heidegger neustale opakuje, ze naprosto nechce autentickou existenci jakkoli hodnotit vyse nez neautentickou ci na tomto rozliseni snad zakladat nejakou etiku. samozrejme muzeme diskutovat o tom, zda je v teto veci heidegger poctivy, a nakolik a v jakem smyslu je skutecne "neutralni", ale myslim, ze je fakt, ze jeho zakladni zajem tu je teoreticky, resp. ontologicky, nikoli etický ci "existenciální". heidegger predevsim chce zkoumat, co to znamena byt a co je to cas. to pro nej znamena - jak clovek casu rozumi. a dospiva k tomu, ze ruznymi zpusoby. :-) a ukazuje dva rozdilne zpusoby - rozumeni casu, jak se deje pri "autentickem existovani", a rozumeni, jak se deje pri "neautentickem existovani".

- lici tedy dva nasledujici zpusoby existovani: bud si rozumim "ze sveta", nebo z vlastnich moznosti. jde o to, ze existence je vzdy vykon nejakyho zorientovani se a urcityho realisovani urcitejch svejch mozností. bud jsem pohlcen pritomností, tim co se vtírá a co je proste bez nejakeho usili a hledani tu (pak casu rozumim vychazeje od pritomnosti a vnimam ho jako sled nejakych "ted", pricemz nektera jeste nejsou, jina uz nejsou), nebo si uvedomuju, ze moje byti jsou moznosti, moznosti jsou vlastne v jistym smyslu skutecnejsi nec to, co "realne" lezi prede mnou, bez moznosti by prede mnou nic nelezelo, a o techhle svejch moznostech si chci udelat jasno a vztahovat se k nim skutecnne jako moznosti, jako k necemu jeste nerozhodnutymu a neurcitymu. ukaze se mi povaha mych moznosti jakozto konecné bytosti - bytosti, jejiz situace po nejakych strankach určená je (bez toho by se taky moznosti neotviraly) a ktera tu nebude vecne. heidegger lici, jak konfrontace s vlastni smrtelnosti muze cloveka vytrhnout z pohlcení pritomností a zpusobit, ze se zacne videt ne jako neco, co proste je, ale jako neco, o cem se rozhoduje.

- ta liceni velmi zaujala ctenare, podstatne prispela k vzniku existencialismu a heidegger byl znechucen, ze ctenari se soustredej na tohle a zcela jim unika to, oc mu slo (coz si ale asi do jisty miry uvedomil az zpetne). ty motivy nicmene samozrejme zily vlastnim zivotem u mnoha filosofů, psychologů a umelců, kazdy je vykladal trochu po svem, nekteri je zplostovali, jini s heideggerovym podanim moznych zpusobů existece postupne zacinali polemisovat a jinak zacinal videt veci i heidegger, termin "autenticita" prestal pouzivat brzy po vydani Byti a casu.

- velmi dulezita pripominka, ktera se k naznaceny koncepci ozyvala, byla, ze modů existence a rozumení mj. casu je proste mnohem vic, je to obrovska škála odstínů a stylů, navic smrt taky onu "iniciacni" roli mit nemusi, zivot je proste mnohem pestrejsi. k tomu je dobre rict, ze heideggerovym primarnim cilem ale nebylo popsat vsechny mozne polohy existence. je to urcita schematisace, kterou provadi v ramci snahy ukazat urcité tváře času (jo, asi propadal ilusi, ze vystihuje proste "zakladni moznosti", ale to neni az tak dulezité).

- dulezité imho je, ze heidegger tim mj. ukazal neco o povaze pravdy. ukazal, ze co je to svet, co je to zivot, co je to cas proste zalezi na tom, jakym zpusobem zrovna existujeme. nelze na to ziskavat "nezaujaté" a "objektivne správné" odpovedi. resp. - "nezaujatemu" badateli se ukazuje opet jen jedna z mnoha moznych forem smysluplnosti. predstava poznavani podstatnych veci jako nezaujateho racionalního zkoumani se tříští, o smyslu vecí rozhoduje to, jak existujeme, podle toho nam ukazou urcitou svou tvář. jak receno, nakolik snad mlady heidegger chtel nejak systematicky vycerpavajicim zmapovat vsechny (aspon zakladni) polohy existence, selhal, jak konstatovali jak jeho kritici, tak zahy on sam.
heideggerovi se rozhoden daří urcite polohy existence sugestivne predstavovat. jak v Byti a case, tak pozdeji. ukazuje, ze v ruzných nových a nových způsobech existování se muze clovek ocitat dík urcitemu zpusobu promysleni ruzných "abstraktnich" otazek.
a postupne heideggerovi dochazi, ze takové mysleni je nekonecna cesta a bloudení, pri kterym se meni vsechno, i to, co je to sama ta "cesta" a "co to znamená myslet".

- jeho mysleni sledující a promenujici celkove polohy existence, který ma posleze mozna bliz k básnění nez k vetsine toho, cemu se rikalo "filosofie", zakouší existenci a smysl jako neco bezednyho, nevycerpatelnyho, o cem nemame nidky aspon "v zakladnich rysech" definitivne jasno, co je vzdycky schopny zasadnim zpusobem prekvapit. (nebyl samozrejme sam, kdo ve 20. stoleti neco takovyho inicioval, vyznamnym "souputnikem" mu imho byl kuprikladu surrealismus.)

- pokud jde teda konecne o tu "autentickou existenci" (docet to nekdo az sem?), konkretni podoba, v jaky ji lici heidegger a imho tim spise, jak ji lici pozdejsi existencialiste (heideggorovi to teda vydrzelo jen par let), je neco velmi omezeného, je to jen jedna z mnoha poloh existence, jeho liceni konfliktu mezi autentickym a neutentickým jen jedna z nepreberneho mnozstvi moznych peripetii existence. snazit se zit "podle toho", drzet se tohohle schematu, muze byt pekne umelé a krecovité. snadno z toho muze byt obsese smrtí, umelá zaliba v uzkosti a v "heroický" samote a jiné křeče. na druhou stranu - neco z té ideje autenticity podle me zustava platné a zásadní (a neco z ni taky pochopitelne zustavalo i v heideggerove pozdejsim mysleni, opet samozrejme v podobe, kterou lze jiste povazovat za omezenou, byt zase jinak). - totiz povedomi, ze cloveku se muze ukazat, ze míjí, ci dosud mijel to podstatné, ze mu vlastne unikalo, oc v jeho byti na svete jde, ze vlastne marnil zivot, muzou mu nejak "spadnout klapky z oci". to se muze prihodit nejen tomu, kdo dosud hledal rozptyleni ve spolecenske konversaci, jak to rad lici heidegger v Byti a case, ale i tomu, kde se "odvazne" snazil "vymknout z davu tim", ze se bude konfrontovat s vlastni smrtelnosti, proste zadny obecně vytyčitelný zivotní program proti tomu, myslím, neni imunni. a proto neni od veci hledat, zda se nenabizi nejaky zpusob žití a myšlení (jiste mu nemusime rikat "autentický" ci "autentičtější", kor pri vsi zatizenosti tech slov), ze kterého bychom meli lepší pocit nez z toho dosavadního. cim jinym se totiz v posledku ridit pri hledani zpusobu existence nez pocitem? - vzdyt jde o celek, tam rozum nic nezmuze, rozum umi jen slouzit, neumi vladnout, slouzi necemu jinemu i tam, kde si namlouva, ze vladne. to si dnes uvedomujeme, mj. dik heideggerovi. :-)

CICHLASOMA: Nechce se mi teď dívat do příspěvků 5 let zpátky, nicméně asi ano,

jeste doctvrtice a pro zmenu strucne: udivuje me, ze i heideggerologicke kapacity se tvari, ze v cernych sesitech je neco skandaniho ve srovnani s tim, co se vedelo dosud, neco, co vec posouva na jinej level.
je vseobecne znamo, ze heidegger se nepohybuje na pude zadnyho "humanismu" v jakymkoli beznym smyslu slova, posledni hodnotou pro nej neni primarne nejake preziti co nejvice lidi nebo neco takoveho, podstatnejsi je, aby neupadalo do zapomneni byti samo ve sve nesamozrejmosti. to pusobi nekdy desive, na druhou stranu to mozna thematisuje neco, co opravdu vladne vsem promenami nalad a myslenek z humanistickych v nehumanisiticke a naopak a jinak, takova thematisace otrasa samozrejmosti vseho vcetne humanismu a mozna opravdu opravdu umoznuje hledat cesty ze situaci, z nichz jinak tezko se dostat. kdo vi...
tech tech par poznamek o tom, ze zidi myslej "moc racionalne", v Cernejch sesitech mi prijde oproti tomuhle sirsimu rysu, diky nemuz (v neposledni rade) je heideggerovo mysleni tak fascinujici a zaroven tak riskantni, celkem bezvyznamenejch.
(a dal uz se sam se sebou nebudu dohadovat verejne, nebojte. :) )

SAMUELARACHNID: [Ještě jsem si to po sobě přečet a našel spoustu překlepů a chyb, tak to vložim znova, pardon.]

Černý sešity jsem nečet. Ale k tomu článku a k Tvýmu komentáři zatim tolik:

- to "prohánění cizostí bytí" se jistě netýká ničeho jako koncetráků (možná se to týká války vedený s užitím moderní vojenský techniky, ale neznám kontext).

- jakkoli ten článek na Český posici není na novinovej článek špatnej, v jedný věci je podle mě velmi pochybnej.

Matějčková píše:

"Problému na závažnosti pak dodává, že Černé sešity nejsou žádnými příležitostnými, ale naopak myšlenkově propracovanými texty, které byly pečlivě připraveny k zveřejnění. Navíc Heidegger na nich nechtěl ani s velkým časovým odstupem několika desetiletí nic měnit. Přál si totiž, aby Černé sešity byly zveřejněny až po jeho smrti jako poslední slovo jeho Sebraných spisů. Toto přání se mu nyní splnilo."

a

"Heideggerova nedůvěra k demokracii, jeho přesvědčení, že filozofie není určena pro veřejnost, ho vedla k tomu, že Černé sešity tajil. Veřejnost si totiž spojoval s průměrnosti a zcela jí pohrdal."

To jsou v podstatě Trawnyho hypothesy a interpretace (vydavatel těch svazků, jeho článek zde: http://www.zeit.de/2014/01/heidegger-schwarze-hefte-herausgeber-peter-trawny ), který Matějčková přebírá, ovšem kreativně je obohacuje o to, že měl sešity tajit proto, že pohrdal veřejností.
No... Pokud jde o Trawnyho hypothesy, totiž že jde o čistopis určený k publikaci, že ho ale Heidegger tajil - to, že jde o čistopisy určený k publikaci je hypothesa, možná zjednodušující shrnutí. Není afaik žádnej doklad, že by existovaly ještě koncepty a toto by byl nějaký přepis načisto. To, že tam neni moc škrtanců, nic neznamená, člověk jako Heidegger je jistě schopnej zapsat myšlenku i bez toho. Heidegger si prostě takto zaznamenával neakademickou formou niterně ho zaměstnávající myšlenky a otázky, snad když aspoň trochu vykrystalisovaly, je to něco jako filosofický deník. (Na druhou si byl vědom, že o jeho každou řádku je a bude obrovský zájem, a že bude někdo chtít časem číst i tohle, pokud to nezničí, mu bylo jasné.)
Pokud jde o "tajení", nemýlím-li se, Heidegger nedával v podstatě nikomu nahlížet ani do žádných jiných rukopisů. (Do příprav seminářů a přednášek, nepublikovanejch pojednání, poznámek ke studovanejm knihám atd.) Černý sešity v tom afaik neměly výjimečný postavení.
Heidegger určil před smrtí k vydání (zpřístupnění oné "veřejnosti") prakticky všechny svoje rukopisy. To jen tak nějaký filosof neudělal. Určil i pořadí, a to od věcí nejveřejnějších k nejsoukromějším. (Nejdřív už publikovaný věci, pak přednášky, pak nepublikovaný pojednání, pak různý poznámky.) V rámci těch poznámek, na který už došlo, teď vyšly Černý sešity z 30. a 40. let, ale ještě má vyjít řada dalších svazků podobných sešitů a poznámek. Není pravda, že chtěl vydávání završit zrovna těmito sešity z války a to že se teď stalo.
(Jako motto k vydávání svejch sebranejch spisů Heidegger napsal "Cesty, ne díla!" a chtěl veřejnosti postupně nechat zpřístupnit v co největší úplnosti všechno svoje bloudění.)


Pokud jde o otázku Heideggerova "antisemitismu" a afinity k nacismu - to je jistě velmi zajímavé téma, dalo by se o tom dlouze diskutovat a už se o tom taky sáhodlouze diskutovalo i bez znalosti Černých sešitů, s jejich znalostí to bude ale nepochybně ještě výživnější. Co se tkne speciálně "antisemitismu", tak nějak "antisemitské" pasáže v nich prý zabírají úhrnem asi dva a půl strany z asi 1200 a mluví o tom, že židé uvažují obzvlášť zdatně v duchu vykořeňující abstraktní "racionality". To je jistě generalisace, ale jednak si Heidegger byl nepochybně dobře vědom, že výjimky mezi Židy existují, jednak podobné věci označují hrdě za rysy "židovského myšlení" sami někteří židovští filosofové (Lévinas přímo v odmítavé reakci na některé Heideggerovy postoje). Ano, Heideggerovi se takové myšlení protiví, považuje je za úpadkové a ohrožující způsob života a uvažování, který je drahý jemu. To pořád podle mého není něco, za co by musel být haněn. V době, kdy to v Německu vřelo, pár let více či méně propadal ilusi, že by snad bylo možno život nezotročený abstraktně-racionálním, "vědeckým" přístupem ke světu nějak probudit a uchránit na "celonárodní" a "celostátní" úrovni, když bude on "hnutí" patřičně usměrňovat, a záhy byl pochopitelně velmi zklamán. Za nositele kalkulující technické racionality označoval kde koho a kde co (Angličany, "amerikanismus", bolševismus, no a taky Židy). Určitě ho nectí, že neměl potřebu zastávat se v daný situaci slabších a asi propadá místy ve svých denících opravdu dost bizarním fantasiím o možném vývoji a asi i ukvapeným generalisacím a opakuje někdy všeobecně kolující klišé (ale jsou to deníky!), ovšem že by třeba doporučoval Židy zabíjet, o tom rozhodně nic nevíme, ani není doklad, že by za války něco věděl o koncetračních táborech.

nějaký články a rozhovory:

http://www.zeit.de/2014/01/heidegger-schwarze-hefte-herausgeber-peter-trawny
http://www.faz.net/...ggers-schwarze-hefte-beweisen-den-antisemitismus-des-philosophen-12844017.html (tady jsou na konci citace některejch "kritickejch" míst)
http://www.zeit.de/2014/05/interview-silvio-vietta-heidegger-schwarze-hefte (pokud bychom nechtěli jít do detailů a do hlubin, tak tenhle pán základní situaci podle mě shrnuje velmi rozumně.)
http://www.nzz.ch/...uell/feuilleton/literatur-und-kunst/nicht-alles-hat-mit-allem-zu-tun-1.18282484
http://www.deutschlandradiokultur.de/...legungen-zum-judentum-die.954.de.html?dram:article_id=272402
http://www.zeit.de/2014/12/heidegger-schwarze-hefte-veroeffentlicht (tohle mi přijde poněkud dryáčnický)
http://www.nytimes.com/2014/03/31/books/heideggers-notebooks-renew-focus-on-anti-semitism.html?_r=0

YMLADRIS: (Jo, Aleš klidně taky.)

MAFTIK: zkus dotaz na id Snop (pusobi na ff), mozna zminoval a novaka z fhs ale fakt uz nevim a mohl to minit vselijak

CICHLASOMA: V tom širokém smyslu vlastně i L. Benyovszky, jakkoli by se takovému označení rozhodně bránil.

a jak je na tom třeba Martin Jabůrek? Skoro jej neznám, akorát vím že se zabývá rusy a jeho doktorská práce o Berďajevovi se mi moc líbila

MAFTIK: snad Ivan Blecha z Olomouce?

Díky za odpovědi

MAFTIK: Kouba na FF UK, a jestli by se do "existencialismu" vešli fenomenologové, tak jich bude více

MAFTIK: Podle mě má "existencialismus" příliš mlhavý význam a s akademickou filosofií bych ho moc nespojoval. Ptal ses na to, kdo se k tomu "výslovně hlásí", ale neřekl jsi, jak to myslíš.
(Navíc nevím, zda nedošlo k nedorozumění - neptal jsem se, zda Ti jde o to označovat za "existencialismus" Tvou posici, ale o tom, zda Ti jde o to, zda někdo z akademiku si tak sám říká, nebo o to, zda něco takového zastává, aniž by tomu tak říkal.)
Ale budiž, jak já rozumím tomu vágnímu termínu, tak podle mě k tomu má velmi blízko Halík.
Když to vezmu ve smyslu o hodně širším, tak třeba Pavel Kouba, Ivan Chvatík, Jakub Čapek.

CICHLASOMA: Jde mi o odpověď na tu otázku bez podobných náznaků analýzy tazatele. Pokud víš o někom, koho tak lze označit dle Tebe, rád se dovím, kdo to je.