MEDVED007: Takhle jsme to dělali. Bylo to úplně stejné. Četli jsme na jeho popud Čtyřlístek,jednu bublinu já,jednu on,jak tam byla čtyři slova a víc,zas měl milion řečí okolo,diskuze na deset minut na téma "Ty máš o slovo míň" a podobně. A to s tím původně přišel sám.

YMLADRIS: Vycházím z toho,že člověk nemůže mít rád něco,co neumí. Stejný průběh byl při učení plavání. Kolikrát za mnou přišel s tím,že se chce učit plavat. Ve chvíli,když jsem s ním šla do vody,začal se blokovat,dělat scény,že to nejde,že ho nutím,během minuty končil,že je voda studená a jde ven (a jelikož se pokaždé osměluju tak deset minut,než vlezu do vody,tak mě to dost štvalo). Jak se ale jednou udržel na hladině a začalo mu to jít,začal najednou plavat strašně rád...

BEBERA: A jaky to ma dusledky, krome matciny emocni bilance?

Jak jsem psala, ja osobne bych se bala ze sice se treba donuti byt schopen prelouskat text, ale muzu zamezit celozivotni lasce ke cteni, protoze si to zhnusi (skolni jidelna = hnus = dvacet let pak trva nez zacnes rada jist zeleninova jidla).

Takže říkáte, že když po něm chci malou stránku denně ve druhé třídě (taková byla dohoda, ve skutečnosti se k tomu dostaneme tak jednou za tři dny), že to moc hrotím? Možná ano, protože ta neschopnost něco přečíst mi fakt hodně vadí, na rozdíl od psaní nebo nějakého jiného předmětu/dovednosti...

BALAENA: Pokud vím, tak ten Poseroutka opravdu moc nefunguje. Žena je učitelka a u nich ve škole ho prý přečetl kde kdo - jenže u většiny dětí je to taky to jediné, co kdy přečetly.

BALAENA: to je fakt :-)

YMLADRIS: já po pravdě řečeno děti taky netrénovala nebo určitě ne tak, jak to chtěla škola....první učitelka třeba chtěla, aby děti denně četly 15 minut. pro prvňáka to bylo nekonečně dlouhé. navíc škola furt vypruzovala se čtením nahlas, což je docela těžká disciplína i pro dospělého, takže to jsme taky šulili :-) celkově mi přijde takové to tlačení jako hodně špatný nápad....myslím, že jsou přirozenější metody, které dítě budou bavit víc.

MEDVED007: on pak může zafungovat i ten pocit "na čtení přece nic není, přečetl jsem celou knížku, a takhle tlustou", aby to zkusili i s jinou knížkou.

MEDVED007: Reading was defined as ‘reading fluently -able to read anything they wanted to easily.’

Jde o to, ze to jsou deti, ktere nikdo ve cteni netrenoval, zadne pul stranky denne. Proste az dozraly, tak spadly.

BALAENA: když já se trochu bojím, že od poseroutky k běžným knihám je furt daleko. vždyť je to v podstatě takový jinak kreslený komiks, textu pomálu....ale zase to má aspoň xy dílů :-)

MEDVED007: pro chlapečky raně školního věku dost často zafungují Deníky malého poseroutky. Nechápu proč, mně se to vyloženě nelíbí, ale ti kluci to kdovíproč žerou...

A ad kluci vs. holky - když vloni sestavoval syn seznam četby za primu, vyšlo mu to kolem stovky knížek (a to jsem mu zakázala rozepsat 47 dílů komiksů Garfielda každý zvlášť...), ve třídě bezkonkurenčně nejvíc

YMLADRIS: je otázka, co se myslí pojmem "číst sám od sebe"....naše holky si četly samy od sebe už v předškolním věku, ale kdybych já sama měla označit věk, kdy opravdu začaly číst tj. staly se vášnivýma čtenářkama, tak u obou to bylo až tak ve věku 8-9 let, což je přesně peak tvého grafu
do té doby četly, ale na můj vkus málo a byly tam docela velké časové prodlevy....ale od těch cca 9 let obě čtou nepřetržitě víceméně v každé volné chvíli


BEBERA: já myslím, že se musí najít kniha, která to zlomí. něco, co syna zaujme bez ohledu na tvoje názory nebo preference...u nás to u obou dětí byla série harry potter, kterou obě vlastně začaly to "opravdové čtení" . obě jí četly v době konec druhé, začátek třetí třídy. Já sama třeba zrovna tohle moc nemusím, ač jinak fanoušek scifi a fantasy, tak u HP jsem se nedostala za 20. stranu prvního dílu....ale můj názor nerozhodoval. jedna to četla v papíru, druhá ve čtečce, ale obě se na tom naučily rychle a efektivně číst a pak už knížku nepustily z ruky. nicméně vím, že jsou v tom spíš výjimečné a jsou to holky, ač je to blbý, tak dneska kluci čtou prostě ještě míň jak holky :-( svět různých online věcí je kdo ví proč láká o hodně víc.

YMLADRIS: O tom zošklivení jsem přemýšlela dlouho a nakonec jsem dospěla k závěru, že se k tomu od začátku staví negativně, nezávisle na tom, jestli jsem ho nechala vícero měsíců být nebo jestli trvám na tom, aby denně přečetl jednu malou stránku a že mu tedy neošklivím něco, co by mohl mít jinak rád. Pro mě je čtení kritická dovednost a jak jsem u čehokoliv jiného benevolentní a nechávám ho, ať si to řídí sám, tady ho tou námahou při trénování provedu, protože čím dřív překoná tuhle fázi, tím dřív se dostane do fáze, kdy to čtení půjde lehce a bude z něj moct těžit při libovolném svém zájmu...

MAGGIE: Ben miluje Čtyřlístek. Ale sám ho číst nechce. A protože já ho k tomu postrkuju, čte už jen s babičkou, která předčítá bez protestů a komentářů.

MAGGIE: já už zkusila kde co. Doma čteme z Ferno Ohnivý drak, což je krátké dobrodružství malého kluka, který jde zachránit království, nezájem. Leží tu encyklopedické knížky o rybách a zvířatech, které ho dřív bavily, nezájem. Zkoušela jsem teda aspoň komiksy, nezájem. Čtu jim Warrena XIII, v podstatě taky nezájem...

A co treba zkusit nejaky jiný komiks? Treba Vlase a Bradu. Ja si říkám, jestli to nemůže byt jen tim, ze nechtějí číst prave tu věc, co se očekává, ze budou číst. Anebo jim to uz připadá zbytecne, neb čtení uz přece brali v prvni třídě a oni uz jsou druhaci? ;)

BEBERA: uff, to je asi néjaký syndrom druháků, u nás je to momentálně totéž v bledě modrém. A k tomu dneska paní učitelka na třídních schůzkách pravila, že čtení je bída a budou mít každý den úkol ze čteni a jeden jiný. Takže od šesti přemýšlím, jak to budu dělat, aby se každé odpoledne nezměnilo v peklo.

Před časem jsem tu lkala nad sousedky dcerou, která ve druhé třídě neměla vůbec zájem o čtení a brala to jako největší otravu. A je to tady. Syn je ve druhé třídě, čtu mu od malička, v knihovně jsme byli pečení vaření, knížkama byl obklopen a co? Nechce číst. Vůbec. Ani trochu. Ani ten Čtyřlístek si sám neotevře. Hádá se o každou větu, kterou má přečíst, co větu, o každé slovo. Nechápu to, mně se čtením otevřel úplně nový svět a tady je úplný nezájem. V podstatě už ani nechce čtené poslouchat. Když začnu číst mladšímu, po chvíli nenápadně přijde a tu půl hodinu, hodinu s námi leží a poslouchá. Ale jakmile navrhnu, že si budeme číst, křičí neeee a vymýšlí jiné věci, které by dělal raději...:(

MAGGIE: Já je nepotřebuju číst kvůli tipum na knížky, ale kvůli profesní úchylce, píšu disertaci o diskursech o literatuře pro děti a mládež a zajímal by mě právě víc ten neodbornej :)