JANISKA: S tou korelací samozřejmě souhlasím. Já vycházím z toho, že jsme tady na nyxu (a zvláště v tomhle klubu!) specifická sociální bublina - že máme doma k dispozici knihy, (my rodiče) sami čteme, čteme s dětmi. Takže ta výchozí čára k tomu, jak budujeme vztah ke čtení, je podobná, a má smysl sdílet tipy jako "zkuste komiksy místo Jiráska, to ho ke čtení přitáhne". Vadí mi extrémní soudy typu "když nechcete obětovat dvacet minut denně, tak se nedivte", to mi přijde v kontextu tohohle klubu mimo.
Ale v žádném případě nechci rozdmýchávat nějaký flame, jsem tomuhle klubu vděčná za mnohé konkrétní tipy a ráda sem kvůli tomu chodím.

ATUARFIK: Souhlasím, že soudy valný smysl nemají, ale zase fakt je, že něco jako "návyk ke čtení" velmi často vybudovat jde (podobně jako jde vybudovat návyk k chození na nyx :)) a jde jít naproti tomu, aby ten návyk vznikl. Čtenářské/širší mediální výzkumy na tohle téma už existujou a jestli se v něčem všechny shodujou, tak v tom, že to, že někdo rád čte (a nemusí to být jen beletrie) statisticky signifikantně koreluje s tím, že vidí doma svoje blízké číst (ale pro jistotu opět poznamenám: ano, je tam významná korelace, nikoliv kauzalita).
Individuální rozdíly je důležité brát v potaz, ale za sebe třeba budu moc ráda za případy sdílení dobrý praxe. A stejně jako se ve vedlejším klubu sdílí řada rad, jak dospět k tomu, aby si dítě internalizovalo návyk na čištění zubů (a každýmu pak funguje nějaká jiná), připadá mi hezký sdílet si v tomhle klubu rady, jak přispět k tomu, aby dítě - pokud možno rádo! - četlo.
Samozřejmě pokud by moje sdílení teoreticko-praktických poznatků bylo napěst, budu kdyžtak ráda za adresné stížnosti :)

FIFI: To je ale naprosto typická čtenářská trajektorie, jak ji popisuje Jiří Trávníček! :) On by ti nejspíš řekl, že tvé již dospělé dítko nečte míň, jen čte jiné typy textů (což je zcela v pořádku).

DZODZO: znám nemálo rodičů, co dětem odmalička každý večer četli a když došlo na to překlopení k samostatnému čtení, děti nic. Poslech ano, vlastní effort ne. Ono to opravdu není tak jednoduché - "dělejte A a dítě bude B". V takovém případě by asi neexistovaly všechny ty pubertální revolty vůči rodičům, co dětem vnutili vlastní koníčky, které děti nebavily. Mně třeba nečetl nikdo, aspoň si to nevybavuju, teď by se rodina možná urazila, ale jestli jo, tak to nebylo nijak časté. Naučila jsem se číst v pěti ve školce a od té doby hltala veškeré čtivo okolo včetně dědových Roháčů, na kterých jsem se na prvním stupni základky učila slovenštinu. Naši mi knížky nakoupili, to zas jo, ale jinak ve mně nikdo čtenářství nijak nepodporoval, spíš měli strach, že mě pak nebude bavit škola.

Proč je nepochopitelné, že někdo dítěti odmala denně čte a z dítěte je nadšený čtenář, a někdo dítěti odmala denně čte a dítě prostě samostatné čtení nezaujme? Čtení není čištění zubů, aby to člověk dělal ze zvyku.

Moje dítě začalo číst brzo a čte rádo a hodně.
Je to proto, že jsme mu četli? Možná.
Je možné, že by si cestu ke čtení našel i bez naší pomoci? Možná.
Je možné, že přijde doba, kdy se nadchne pro něco jiného a čtení půjde na několik let stranou? Ano.

Tyhle soudy "kdybyste s dítětem dělali to a to, tak byste viděli ty a ty výsledky", to je akorát tak na ranění citů těch, kdo se snaží horem a dolem a z nějakého důvodu to má to dítě v hlavě a životě nastavené jinak.

JANISKA: Chtěla jsem upozornit na to, že je tady minorita dětí, které zvládnou číst složitější knihy od raného mládí, ale prostě většinová dětská populace to nedá. A jestli jsou tu knížky, které je nalákají a cestu k hodnotnějším titulům jim otevřou, nebudu je hanět a odsuzovat. Naopak díky nim se rozečtou děti, které by jinak znechuceně odložily bichli a na knihu už v životě nesáhly...
Úplně běžně čte dobrovolně a samostatně cca 1/5 třídy (ze zkušenosti na běžné ZŠ).

JANISKA: já nezoufám, jsem ráda, že se nám povedlo najít cestu, která je pro syna zajímavá a současně mu odkrývá fascinující svět knižních příběhů, i když bych samozřejmě byla daleko radši, kdyby byl po mně, hodně by to ten lockdown zjednodušilo, kdyby si ti tři starší někam zalezli s knížkou a celý den o nich nebylo slyšet :-)

TRISSIE: Jasně, jen jsem chtěla problematizovat zobecňování o "mentalitě dnešních dětí". Tu mentalitu spoluutváříme, byť na individuální úrovni budou samozřejmě dispozice vždycky trochu jiný.

HOJ_TY_STEDRY: My máme doma vydání v překladu Skoumalových s ilustracemi Markéty Prachatické, která za ty ilustrace dostala v osmdesátých letech prestižní cenu v Boloni. Ale myslím, že to bude tatáž, co už máš, ta velkoformátová.

JANISKA: Alenkou jsi mě inspirovala. Neuměla bys doporučit i nějaké vydání s neadaptovanym textem a pěknými ilustracemi? Mám u našich, takový velký formát, akorát co si pamatuju, moc obrázků tam není. A to je přitom pro moje děti naprosto zásadní.

GORMIE: já jsem měla (a četla) dvě různé verze, jak tu Plevovu, tak asi??? Vyskočilovu - rozhodně včetně Robinsonovy otrokářské minulosti. Bohužel to neověřím, protože v naší knihovně je jen ta Plevova a ještě bez věnování, takže ta bude manželova, a obě moje (moje by měla být s věnováním za vysvědčení) asi zůstaly buď u našich, nebo je má moje sestra.